Zora Dvořáková Books

Faksimile cenného dokumentu, pamětí Vladimíra Levory z období kolem druhé světové války a po ní, vychází jako doprovodná publikace k výstavě Levorových výtvarných prací. Vzpomínky zachycují Levorův útěk po okupaci Čech a Moravy do Polska, odtud k českým starousedlíkům na Volyň a posléze cestu do gulagu, kam putoval po udání. Z gulagu ho vysvobodil vstup do čs. jednotky formující se v Buzuluku. U Sokolova byl Levora těžce zraněn, po válce z něj proto byl válečný invalida, malíř-výtvarník, oceněný Sokolovskou pamětní medailí. Klidný život ale neměl ani po válce – za knihu o poměrech v gulagu byl komunistickým režimem v roce 1958 odsouzen na 18 měsíců do vězení.

Podtitul: ve fotografiích a dokumentech Kniha se věnuje nejen životu Milady Horákové, ale přináší také dobové souvislosti, zasazuje její aktivitu do kontextu tehdejší politické situace. Součástí jsou dokumenty a fotografie, které byly nově objeveny v archivu Ministerstva vnitra.

Kniha líčí jednu z nejzávažnějších událostí, které předznamenaly nástup komunistické totality: pokus o atentát na ministry P. Zenkla, P. Drtiny a J. Masaryka v září 1947 a jejich politické pozadí.

Životopis jedné z prvních obětí politických procesů 50. let, jehož součástí jsou protokoly z výslechů a dopisy M. Horákové z vězení.

Spisovatelka PhDr. Zora Dvořáková, CSc., je známá autorka řady knih z literatury faktu. Jako erudovaná historička ve svých dílech poutavě líčí české kulturní a společenské dění 19. a 20. století spolu s životními osudy řady význačných osobností. V knize "Než se stal prezidentem" autorka popisuje období let 1882-1918, zápasy T. G. Masaryka a skupiny realistů. Publikace je první podrobnější informací, která byla u nás o realistech vydána a proto nepochybně přispěje k objasnění tohoto dosud málo známého údobí a odstranění zkreslených výroků a mýtů, vyplývajících z neznalosti.

Co se dělo s některými politiky demokratické orientace po 25. únoru 1948, kdy v Československu začala éra komunistické totality? Odpověď nalezneme v knize Politikové na útěku. Ve většině případů jejich odchod do exilu byl dramatickým příběhem, v němž mohli nejen ztratit svobodu a ocitnout se ve vězení, ale co víc, jejich život mohl za tragických okolností skončit. V knize Politikové na útěku sledujeme první dramatické odchody některých představitelů politických stran, poslanců i ministrů, např. ministra zdravotnictví Adolfa Procházky, generálního tajemníka národně socialistické strany Vladimíra Krajiny, poslanců téže strany Aloise Čížka, Oty Hory, Ivana Herbena, ministrů Jaroslava Stránského, Huberta Ripky a dalších. V plastickém líčení je tu zachycen nezdařený útěk lidoveckých ministrů Jana Šrámka a Františka Hály, neobvyklý způsob útěku někdejšího agrárního představitele Ladislava Karla Feierabenda a kuriózní případ střežení a neuhlídání bývalého ministra výživy sociálního demokrata Václava Majera. Dočteme se tu o odchodu Pavla Tigrida, Ferdinanda Peroutky i o dalších dramatických osudech. Kniha se uzavírá začátkem srpna 1948, kdy se podařilo uniknout bývalému místopředsedovi vlády Petru Zenklovi, který v exilu stanul v čele zahraničního odboje jako předseda Rady svobodného Československa.

Osm povídek o lidech, kteří si zamilovali historii a stala se jejich celoživotním koníčkem ale i o těch, kteří pracují v archivech, muzeích a památkové péči. Knížka o milovnících historie a o těch, kteří se historií živí, byla převážně napsaná za totality. I za takového režimu si lze vytvořit svůj vlastní svět, který je svobodný a v němž nechybí humor a smích.

Kniha obsahuje 18 příběhů z dob totality a následného posttotalitního období. Komunistický totalitní režim trval od února 1948 do listopadu 1989 a znamenal přes 260 lidí popravených z politických důvodů, 260 tisíc uvězněných, několik set tisíc exulantů a množství lidí postižených ztrátou zaměstnání, možnosti studovat a morální devastaci národa. S následky tohoto krutého režimu se potýkáme dodnes. Jsou to příběhy, které byly většinou prožity, takže lze tuto knihu označit za memoáry, za soubor příběhů, které vytvořil sám život. Příběhy v této knize vykreslují nejen křivdy, trpkosti, nesnáze a absurdity života za totality, ale také hledají odpověď na otázku, jak jsme se v posttotalitním období dokázali vyrovnat s krutou totalitní minulostí.

Historická biografie se pokouší o vytvoření uceleného obrazu života a díla zakladatele novodobého českého sochařství.

Autorka vypráví o putování českých malířů Otakara Nejedlého a Jaroslava Hněvkovského po Cejlonu a Indii v období před 1. světovou válkou. Příběh pokračuje ve 20. letech, kdy se Hněvkovský vrací zpět do Indie, aby zde učil malbě na Thákurově Vešvabharatí v Sántiniketanu.

Životní příběh malíře Václava Brožíka, čelního představitele výtvarné generace Národního divadla.

Kniha zachycuje beletrizující formou mnohé absurdity, jimiž byl za totality poznamenán běžný život. Spisovatelka Zora Dvořáková je renomovaná autorka řady knih z oblasti literatury faktu. Jako erudovaná historička ve svých dílech poutavě líčí české kulturní a společenské dění 19. a 20.století spolu s životními osudy řady význačných osobností. Druhým jejím tématickým okruhem je problematika protikomunistické rezistence, např. Zletopisů třetího odboje, Smrt pro tři ministry, O Miladě Horákové a Milada Horáková o sobě (ve spolupráci s J. Doležalem).

Příběh umělecky nadané dívky, která v 50. letech jakožto dcera nepohodlného otce působí jako učitelka v zapadlém pohraničí.

Kniha podrobně popisuje život a dílo architekta Josefa Zítka (4. dubna 1832 Praha – 2. srpna 1909 Praha), včetně práce na budově Národního divadla.

Vzpomínky na významnou českou osobnost Miroslava Tyrše, zakladatele tělovýchovné organizace Sokol. 16 stran obrazové přílohy. Seznam pramenů a literatury.

Kniha obsahuje 20 příběhů o různých tvůrčích jedincích 19. a 20. stol., kteří část svého života a své tvorby spojili se středními Čechami.

Nástup výtvarné generace Národního divadla – Mikoláše Alše, Václava Brožíka, Vojtěcha Hynaise, Josefa Zítka, Josefa Václava Myslbeka, Františka Ženíška a dalších. Edice Kolumbus svazek 113.

Kniha podrobně popisuje život a dílo architekta Josefa Zítka (4. dubna 1832 Praha – 2. srpna 1909 Praha), včetně práce na budově Národního divadla.

Jaký byl posmrtný osud popravených politických vězňů, jejichž ostatky nesměly být vydány příbuzným? Jak je možné, že mrtví, jejichž tělesné schránky byly zpopelněny a uzavřeny do uren, nenalezli spočinutí v zemi, nenalezli klidu? Naopak dál se s nimi manipulovalo, utajeně byli přemisťováni a řadu let po jejich smrti bylo o nich znovu rozhodováno. A ani pak nepadl konečný verdikt, naopak rozpačitě se nad tím našlapovalo, a posléze se kolem toho rozhostilo mlčení. A zase běžel čas…

Román známé historičky a spisovatelky se opírá o autentické vyprávění sedláka ze Slánska, který byl po r. 1948 postižen kolektivizací zemedělství a v důsledku toho likvidací svého hospodářství. Jde o osudový příběh nejen vypravěče, ale řady dalších zemědělců, kteří byli v podobné situaci, jež nakonec vyústila v postižení celého selského stavu (ten symbolizuje zelený čtyřlístek). Autorka umisťuje začátek vyprávění do roku 1945 - bezprostředně po skončení války a osvobození Československa a líčí začátek nového života selské rodiny, která očekává od budoucnosti jen to dobré. V kontrastu s tím popisuje změny, které nastaly po r. 1948. Příběh má formu autentických sedlákových vzpomínek a vedle hlavní linie líčí i řadu drobných epizod z rodinného života. Přes všechny útrapy vypravěč nezatrpkl a příběh vyznívá do smířlivého odpuštění. - Autorka původní povídku napsala v r. 1964 a zaslala ji do literární soutěže Zemědelských novin, kde získala cenu, ale knižní vydání bylo později zakázáno. Nynější vydání je ještě doplněno o řadu dalších poznatků.

Podtitul: z politických procesů 1952-1953 Kniha se zabývá procesy z let 1952 a 1953 s katolickými intelektuály a spisovateli, označovanými jako zelená nebo černozelená internacionála.

Medailonky 23 politických vězňů (např. Alexander Korda, Heliodor Píka, Rudolf Pernický, Karel Kutlvašr. Zdeněk Kalista).