Milan Exner Books

Rozsáhlá próza zkušeného autora se odehrává v autorově rodném Liberci. Hlavní hrdina na sobě zakouší své malé, soukromé, i velké, společně sdílené dějiny této země. Vystuduje, stane se učitelem, aniž by chtěl, vede neurovnanou existenci, projde ústavem, prožívá sametovou revoluci, aby posléze zjistil, že již není ohrožován totalitou režimu, ale že jej nahradil náboženský fanatismus.

Vypravěčem příběhu o údajném synovci filosofa Emanuela Rádla, tajemném docentu Anýžovi, je vrátný historického paláce, patřícího utopické "Eurouniverzitě" kdesi v Čechách, kde tento "vědec" působí jako vedoucí katedry divadelní vědy a kterého vykutálený příslušník ostrahy systematicky špehuje. V centru příběhu, jehož děj je zarámován dvěma živelními pohromami, stojí podvod, několikerý, překvapující, ale zcela vědomý, a dokonce seběvědomý.

Česko – německý sborník básní a próz autorů Euroregionu Nisa. Z českých autorů jsou ve sborníku zastoupeni Julius Benko, Irena Eliášová, Milan Exner, Otto Hejnic, Milan Hrabal, Štěpán Kučera, Miloslav Nevrlý, Pavel Novotný, Marek Sekyra, Jan Šebelka, Martin Trdla a Vlastimil Vondruška. Německé autory reprezentují Róža Domašcyna, Peter Gehrisch, Monika Hahnspach, Lisa Maria Kurzmann, Ulrike Quast, Christine Ruby, Udo Tiffert, Siglinde Trumpf. Ilustrace pocházejí ze Severočeské sbírky, kterou grafik knihy Roman Karpaš shromažďuje již několik let, aby vytvořil reprezentativní kolekci umělců se vztahem k Libereckému kraji.

Básnická sbírka, pátá v řadě písňové lyriky, je celkově autorova jedenáctá kniha básní. „Macabrogne“, symbol a zároveň aluze occitanské lyriky, stínový truvér posmutnělých nálad, brouzdá krajinami, kde se mu přírodní scenérie mísí s obrazy postav, které potkává, míst, jež poznává, a s motivy zpěváků, které miloval, až se v závěru setkává s postavou, jež mu ukazuje jediný možný směr života spějícího nenápadně, ale rázně ke konci.

Soubor poezie básníka, prozaika a literárního kritika a teoretika žijícího v Liberci. Exner se představuje jako výrazný poeta doctus, jehož osobité básnické dílo dosud není náležitě doceněno.

Tato básnická sbírka je knihou je knihou milostné krize a cesty hledání smyslu v neosobní erotice. Nadčasová žena je tu (v protikladu k ženě konkrétní) denominována jako Machna z Donína, šlechtična, jejíž vznešené jméno Magdalena dalo v lidové etymologii název příměstské vsi, kam se autor uchýlil do samoty na okraji lesů, Machnínu. Kantova růže se tedy přiřazuje k Exnerovým prozaickým knihám, pro něž je génius loci nutnou podmínkou tvorby. Machnín je místem, v němž (po mnoha letech "bez básní") zazněla spontánně "píseň", nečekaný dar přicházejícího stáří. "Archetyp" Artemis (z předchozí stejnojmenné sbírky) a Machny je týž: poutající a osvobozující ženství, božství ideální i ztělesněné, které je nejvnitřnějším obrazem muže, zdrojem životní energie i poezie.

Román Oblast stínu nás zavádí do období mezi prázdninami 1988 a listopadem 1989. Odborný asistent pedagogické fakulty v Ústí nad Labem žije v Liberci; dojížděním do zaměstnání se snaží zmírnit manželskou krizi. Hrdinovo soukromí je paralelou politické krize, která se ukazuje v dnes již pozapomenutých reáliích, jako jsou absurdní zprávy v tisku, podpisová akce Několik vět, chalupaření, politická školení či perestrojkový chaos na pracovišti — ať v prostředí vysokoškolském, nebo v průmyslovém podniku, v němž pracuje vypravěčova manželka: všechny zastihne Listopad nepřipravené a neschopné představit si změny, které přicházejí. Byť je hlavním tématem knihy rozpad manželského vztahu na pozadí rozpadu společenského, způsob vyprávění je blízký předchozímu autorovu románu Svatoušek. Obě díla jsou zčásti autobiografická, obě jsou však zároveň obecnější, vrstevnatou generační výpovědí.

A Week in The Hamptons can be Murder Sleuth Regan Reilly is hired as a bodyguard for singer Brigid O'Neill, a rising country star who has been receiving threatening "love notes." Brigid also possesses a "magical" Irish fiddle said to be cursed-whoever takes it out of Ireland will have an accident or face death. Still, Brigid brings it to the Hamptons, where her band will perform at a Fourth of July concert. Chappy Tinka, heir to a thumbtack fortune, and his ditzy wife, Bettina, are their hosts. Regan joins them at "Chappy's Compound," an oceanfront estate where they encounter Bettina's guru Peace Man, Chappy's bumbling sidekick Duke, a feng shui specialist obsessed with rearranging furniture-and a party guest found floating face-down in the pool. Is the curse of the fiddle real? Is there a murderer in the house? As the concert nears, the menace to Brigid grows, and Regan must discover the truth before it's too late...

Kniha, jež představuje druhý díl v proponované řadě Bytí a evoluce I-IV, pojednává o časovosti, jak naznačuje už její titul, implikující kritiku pojetí času a časovosti ve filosofii Martina Heideggera. Člověk je do časovosti vždy vržen, především jako biologická bytost. Heidegger však bytí odbiologizoval, čímž člověka zbavil základních instinktů, především potřeby a touhy přežít. Vzal mu však také schopnost vcítění a soucitu; obojího prý jsme schopni až nad společným dílem, podřízeným kolektivnímu cíli. Uniklo mu zřejmě, že společné dílo a cíl tu vždy již jsou. Je to základní předpoklad přežití společenské bytosti označované jako člověk. Abychom člověka v proudu času pochopili, je třeba ho vidět historicky, což znamená evolučně! Evoluční časovost je dynamická a složitá, určitě komplikovanější, než si Heidegger představoval. Svým pojetím času, jehož aspekty přibližuje tato kniha, totiž filosofii zcela odtrhl od vědeckého základu.

V pořadí již devátá autorova kniha, jejímž tématem je divadlo, je zasazena do období pandemie koronaviru. Její protagonista Viktor je počítačový odborník a autor scénářů k úspěšným sitcomům, který si po vzedmutí vlny pandemie vytvoří sterilní prostředí a zcela se izoluje před rodinou a přáteli. Oddělí část své vily sklem ažije pro fixní ideu, že napíše "kosmické drama", jež v nové situaci, do níž se lidstvo dostalo, radikálně přehodnotí populární poetiku sitcomu, podle něho dosud infantilní formu, vyjadřující bytostnou povahu epochy, jež "s radostným výkřikem" zapudila Boha. Autor ve svém díle nejen klade naléhavé otázky existenciálního rázu, ale zároveň experimentuje s formou, která ve své konečné podobě představuje téměř krystalicky čistý otisk divadla v novele.

Souborná edice pěti sbírek lyriky, které vznikaly v letech 1999 až 2012, představuje obrat od rozměrnějších elegií a poém z období totality, jež autor shrnul v souboru Poesie Z. Kniha Buď jako oblaka k němu tvoří jakýsi pendant, jehož poetikou je píseň. Autor ji chápe jako vyjevování bytí a jeho smyslu v okamžicích, které mohou být krátké, ale opakují se, a tak vytvářejí souvislost života, jinými prostředky nedostupnou. Kdo si „pozpěvuje“, naráží mimoděk na zvuk věcí, které tvoří jeho svět.

Román fiktivního spisovatele Emila Rilkeho chápe divadelní hru v hudební terminologii jako román, kde tradiční postupy jako líčení, popis a charakteristika postav zůstaly coby šifra pod hudební osnovou řeči. Z románu tedy zbyla jen přímá řeč. Přikloní-li se čtenář k názoru, že tato kniha je opravdu román (jak tvrdí fiktivní autor), nebo jen kamufláž (jak tvrdí fiktivní editor), je na něm a na způsobu, jak chápe literaturu a jak k ní přistupuje. Neboť úhrnný text této knihy není ani román, ani divadelní hra, nýbrž synkretický text, jenž v ironickém stylu usiluje o postmoderní výpověď o naší současnosti. Text doprovází množství působivých ilustrací Jiřího Pikouse, které umocňují význam autorského sdělení.

Román, jehož hrdina dobrovolně odchází do domova důchodců. V postavách dvou žen je konfrontován nejen se skutečnou tváří pokročilého věku, ale také s ženstvím, jaké dosud nepoznal. Uvědomuje si, že prožil život bez opravdového citu a že nebýt tohoto setkání, mohl zemřít, aniž by něco takového byť jen tušil.

Podnázev: Osobnost a ontologická hodnota fikce

Román libereckého autora se skládá ze tří v mnoha ohledech odlišných částí. Žánrově je první autobiografický román, v němž je každý z jeho tří oddílů soustředěn na jednoho ze tří vypravěčových životních přátel; druhá část obsahuje Exnerovu poezii přeloženou do americké angličtiny, zatímco náplní třetí části je esej, nazvaný Můj Kerouac. V něm autor přináší syntetický pohled na Kerouacovo dílo a zároveň se přiznává z obdivu k němu. Knihu ilustroval liberecký výtvarník Jiří Pikous.