Jaroslava Hercíková Books

Čtvrtý básnický počin Jaroslavy Hercíkové je velmi nelehké jakkoli charakterizovat (sbírku i autorku). Několikaslovné proklamace (občas na úrovni citátů či dokonce hesel) se zde prolínají v naprosto nesystematickém uspořádání s básněmi složitější až složité kompozice. Snad právě schopnost autorky povýšit prvopohledovou rýmovačku na verš a stvořit v důsledku fundovanou poezii, činí ze sbírky do jisté míry knížku ojedinělou a netradiční. Čtenář bude vcelku nemilosrdně proveden autorčiným duševním bludištěm; občas přičichne k absurditě, bezmoci, vzteku, černému humoru... Když se však začne topit v depresích a psychickém kalu, bude mu včas umožněno nadechnout se a bez úhony popojít k pasážím prodchnutým veselostí, hravostí - až k samé poctě života. Jenže tím to nekončí..

Jaroslava Hercíková svou devátou sbírkou opět hází vidle do zaběhlého vnímání poezie. Jednotlivé textové útvary opakovaně balancují od záměrné naivnosti k promyšlené poetičnosti. Ve své poezii působí jako neřízená a nezastavitelná planeta, řítící se bezohledně nekonečným literárním vesmírem, nemilosrdně od sebe odrážející otravné planetky plné zaběhlostí, zvyků, úzů, norem či (ne)etických kodexů. Sbírku poezie kongeniálně ilustrovala Alena Petříčková (cyklus Hlavy); její výtvarná díla sbírku doplňují, umocňují, tvoří z ní kompaktní celek.

Šedesát poetických útvarů pestrého rozsahu, nezřídka na pomezí záměrně vyšinutých "lidových mouder", oděných do roucha osobitého projevu autorky a jejího smyslu pro parodii a slovní hříčky (stejně jako velmi individuální chápání černého humoru), stojí v knize vzájemně a důsledně proti sobě. Tvoří tak vzdouvající se kontext napětí, oscilující mezi velmi subjektivním pojetím filozofie bytí a úmyslně zjednodušenou interpretací "všeho ostatního". Nakladatelská anotace.