Jiří Krutina Book order (chronological)

Kniha obrací naši pozornost k otázce podstaty nás samých i vesmíru, zaměřuje se na meditativní otázku bytí a vědomí jako prvotního pole nekonečných možností. Autor, po téměř dvacetiletém zkoumání rozšířeného vědomí, předkládá zkušenostní metafyziku a praxi, která uznává vědomí jako základní podmínku veškeré reality. Tato „teorie všeho“ chápe vědomí jako primární mateřské pole prožívané zkušenosti, což nám poskytuje autentický rámec pro otázky, které současné paradigma nedokáže objasnit. Autor nenabízí pouze víru založenou na klasickém myšlení, ale zkušenostní metafyziku, která vychází z prožívaných metafyzických zkušeností širšího vědomí. Kniha tak prohlubuje a rozšiřuje naše vědomí o tom, kým jsme, a to v souvislosti s vědomím všeho, co je a může být. Praxe vědomí nevyžaduje změny v našich životech, ale vybízí k radikální změně v našem způsobu bytí, zaměřující se na vědomé prožívání každého okamžiku, nikoli jen na bezprostřední zkušenosti ega. Tyto praxe souzní s tantrickou tradicí a reflektují naše kulturní a společenské kořeny. Kniha se zabývá základními otázkami života, které si klade každý z nás, jako je smysl existence a stvoření.

Zkušenostní interpretace původního textu Abhinavagupty: Paramārthacarcā

Kniha se snaží oživět vnitřní život a osud středověkého člověka, Jeronýma z Prahy, a představit jeho duševní svět v kontextu doby, která má stále slyšitelné ozvěny. Letos uplynulo 600 let od jeho násilné smrti (30. 5. 1416), kdy se jeho osud spojil s osudem Jana Husa, v jehož stínu zůstal. Tento rok byl navíc symbolicky poznamenán připomínáním 700. výročí narození Karla IV. Jeroným, jako uznávaný evropský vzdělanec, se aktivně podílel na filozofickém a politickém životě, formuloval české národní společenství a stal se prvním českým vlastencem. Na rozdíl od Husa nebyl teologem, ale filozofem, milovníkem hudby a krásy. Kniha oživuje jeho příběh a ukazuje, jak konfrontoval vládnoucí dogmata a mocenské struktury středověké Evropy, čímž přispěl k intelektuálnímu a duchovnímu rozvoji. Jeho smrt symbolizuje začátek období napětí a neklidu. Cílem knihy není přinášet nová historická fakta, ale spíše poskytnout lidskou tvář Jeronýmově osobnosti a komunikovat jeho hlas dnešnímu čtenáři při příležitosti 600. výročí jeho úmrtí.

V následující eseji se pokusím sdílet a komunikovat aktuální metafyzický vhled, duchovní zkušenost, a z něj plynoucí pochopení vnitřního obsahu (loga) pojmu AMRTA (amrita), pocházejícího ze sanskrtu, tradičně překládaného jako „nektar nesmrtelnosti“, se snahou jej komunikovat co nejsrozumitelnějším jazykem, odrážejícím samotnou metafyziku jeho vědomí. Esej je výsledkem experimentálního meditativního dotazování ve spojení s nasloucháním řečí vědomí, nikoliv pouhým sdělením toho, co je někde psáno, co kdo říkal, napsal apod., ale jde o vlastní vyjádření přímého prožívání vědomí amrity jako takového.

Publikace vydaná u příležitosti odhalení pomníku Bitvy u Domažlic, 600. výročí upálení Mistra Jana Husa a zároveň v roce, ve kterém uplynulo 750 let od vydání listiny českého krále Přemysla Otakara II., v níž patronátní práva ke kostelům a v nově založeném královském městě Domažlicích byla postoupena benediktinskému klášteru na Ostrově u Davle.

Soubor autorových duchovních statí vybraných přáteli k publikaci. Z obsahu vybírám: Kultivace vědomého života a vhledu, Meditace je komunikace s druhými, Expanze prostoru vědomí v klidové meditaci, Duchovní vzkříšení těla vědomí — duše, Rozšíření vědomí skrze dýchající prostor vědomí, Duchovní vzkříšení nesmrtelného těla vědomí (divja déha) a další.

Vědomí a jeho poznávání je stezkou od začátku do konce. Kniha svým názvem shrnuje svůj obsah – je věnovaná přímé praxi vědomí, která je základem nejen naší duchovní školy. Kniha je učebnicí pro začátečníky, byla napsána jako základ a cíl jógy a mystiky na podnět dcery autora. Text vznikl během 14denního meditačního semináře na Morávce v roce 2009 a věnuje se výhradně praxi poznání sebe sama (átmavičáře), jak ji v minulém století znovu připomenul Ramana Maháriši, mudrc z Arunáčaly.

Kniha se zaměřuje na základní stezku síly k Bohu, známou ve východních duchovních tradicích jako kundaliní jóga nebo krija jóga. Vysvětluje klíčové pojmy jako šaktipát, kundaliní a krija váti. Autor představuje existující duchovní tradice a zasazuje je do kontextu duchovních zákonitostí cesty k Bohu a učení Ramany Mahárišiho, které formuje jeho praxi i učení duchovní školy. Specifickým fenoménem stezky síly je krija váti, což je spontánní projev duchovní síly vědomí, který může být vyvolán vnitřními i zevními očistnými procesy. Tento jev není neobvyklý; mnozí hledající, včetně autora, se s ním setkali. Autor sdílí zkušenosti z kontaktů s jinými duchovními mistry, kde se situace v jejich společenstvích podobá té naší. Cílem tohoto pojednání je poučit hledající, kteří se s krijemi setkávají, a ty, kteří jsou svědky těchto projevů u svých duchovních souputníků. Autor usiluje o odstranění nevědomosti a seznamuje čtenáře se základní praxí stezky síly, která vychází z tradičních výkladů a jeho vlastních zkušeností. Tato praxe nenahrazuje přímou praxi vědomí – átmavičáru, ale nabízí jednoduchou a účinnou metodu, kterou může provádět každý a která připraví na přímou stezku.

Dattátreja je v hinduismu uctíván jako avatár, božské vtělení, které zahrnuje trojici bohů Datta = Brahma, Višnu a Šiva, a Atreja se odkazuje k jeho fyzickému otci, mudrci Atrimu. Různé sekty jej uctívají různě a považují za inkarnace nejrůznějších bohů, nejčastěji Šivy nebo Višnua. Dattátrejovi je přisuzováno dílo Tripura Rahasja, velmi známé a významné pojednání o advaitě védantě tradice Šrí vidjá, tedy podstatně tantrické. Toto dílko ke studiu doporučoval i Ramana Maháriši. Následuje krátký text, ve kterém Dattátreja shrnuje podstatné vlastnosti a nutná pochopení hledajícího potřebné pro správnou meditaci na Já a dosažení jeho uvědomění. Text je poplatný řádu potulných hledajících – tzv. sanjásinů, proto některá přirovnání nebo verše není třeba chápat doslova, zejména v našich podmínkách, ale ve správném duchu.

Bhajrava je často používaný pojem v nedvojné duchovní nauce o vědomí Anuttara Trika, dnes známé jako kašmírský šivaismus, i v ještě starších písmech, tzv. agámách. Jako vše v tantře, i pojem Bhajrava má svůj ryze vnitřní duchovní aspekt a současně se jedná o jedno z nejstarších uctívaných tantrických božstev. Bhajrava jako nejvyšší tantrické božstvo je do dnešních dnů uctíván v mnoha tantrických chrámech v Indii i Nepálu. Lze říci, že je mužským aspektem Bohyně Kálí, jejíž tradice uctívání je v Indii velmi rozšířená. Jedním z velkých uctívatelů Kálí byl i mistr a velký světec Paramahamsa Rámakrišna. Následující pojednání je o vnitřním esoterickém ryze praktickém významu pravého, tedy ryze vnitřního duchovního uctívání Bhajravy. Nejedná se o nic jiného, než o uctívání našeho pravého Já ve všech jeho aspektech: vědomí – moci – lásce. Následující text je podělení se o poznatky z vlastní praxe a přímé zkušenosti „uctívání Bhajravy“, reflektující i původní starobylá písma tohoto nejpůvodnějšího sdělení nauky o vědomí věčné filozofie. Nechť je přínosem všem na cestě sebepoznání.

Část německé veřejnosti dlouhodobě vede pomlouvačnou mediální kampaň proti České republice a českému národu, šíříc rasistické lži, které tvoří základ hitlerovské propagandy. Tato propaganda je přejímána českými médii vlastněnými německým kapitálem a částečně i Českou televizí. Dějinná fakta jsou hrubě překrucována, a český národ je vykreslován jako zločinci, což odpovídá hitlerovskému rasismu. Vzhledem k absenci českého tisku, který by hájil pravdu a zájmy státu, hrozí, že mladá generace, která nezažila německou okupaci, přijme tyto lži jako pravdivé. Tato kniha čelí tomuto nebezpečí a přináší věcný popis historických událostí. Autor Jiří Vacek sdílí osobní zkušenosti z doby, kdy jako dítě zažil teror a strach o život. Kniha podrobně popisuje české dějiny ve vztahu k Němcům od počátku až po druhou světovou válku, přičemž zdůrazňuje, že Češi byli neustále pod tlakem Němců. Myšlenka trvalého obsazení českého prostoru Němci a vyhlazení českého národa existovala dlouho před Hitlerem. Tato mentalita představuje vážné ohrožení existence českého státu a národa. Německý národ většinou nevidí druhou světovou válku jako zločin, ale jako vlastenecký boj, a odmítá přiznat zodpovědnost. Kniha, i když se nezabývá duchovními tématy, je duchovní, neboť život nelze žít v prostředí, kde vládne nacistická propaganda. Tolerování této propagandy znamená podporovat návrat temných časů. Je důležité, aby děti znaly pravdu o svém národu. Tuto kni

Buddhismus je dnes velmi populární i mimo své tradiční historické rozšíření. To s sebou nese i negativní jev pro hledající v podobě zastření toho podstatného pro praxi pod nánosem mnoha kulturně podmíněných tradičních rituálů buddhismu. To zásadní, kam nás nejen historický Buddha a jeho následovníci vedou, je uvědomění sebe sama - naší buddhovské podstaty a "odejití" do nirvány, což je shodný cíl všech náboženství a duchovních směrů věčné filozofie - poznání sebe sama a vysvobození. Kniha na buddhismus pohlíží okem praktika přímé stezky z pohledu vědomí a jeho moci a nalézá v učení původních buddhistických siddhů tresť přímé nauky. Ramana Maháriši jasně řekl, že původní praxí buddhismu musela být átmavičára - zkoumání sebe sama. Praxe a podání nauky naší duchovní školy v sobě zcela přirozeně obsahuje i zahrnuje esenci tibetského (tantrického) buddhismu v jeho odhalené nezastřené podobě, bez nánosů toho zbytečného. Kniha je tak možným prostředníkem pro buddhisticky zaměřené hledající k pochopení toho zásadního z přímé cesty sebepoznání v našem pravém Já, kterým je ryzí svobodné sebe si vědomé vědomí - Já jsem.

Konečným cílem každé duchovní stezky je vysvobození ze zrodů v nebožském světě, kde strádáme. Samotné poznání naší božské podstaty k vysvobození nestačí. Je nutné i rozpustit všechny síly, které nás do těla a světa poutají. Jak toho docílit, uvádí právě tato kniha. Shrnuje podmínky nutné k dosažení vysvobození a současně podává jasný a praktický návod, jak je splnit. Část knihy je věnována i výkladu átmavičáry Ramany Mahárišiho, jak ji autor se svými přáteli učí a praktikuje.

Druhý díl trilogie Stezkou siddhů přináší praxi vedoucí k přímému poznání věčných pravd a zákonitostí Nejvyšší skutečnosti z pohledu tvořivé inteligentní moci vědomí, známé jako Šakti východní jógy a tantry, či Ducha svatého v křesťanské mystické tradici. Důležité je pochopit, že božské principy vědomí a jeho inteligentní moc jsou nedvojné a v Nejvyšší skutečnosti tvoří neoddělenou jednotu. Vědomí se projevuje jako inteligentní vůle, moc a energie, která má schopnost tvořit. Život bytostí v nižších úrovních stvoření, včetně našeho světa, je však poznamenán utrpením, které pramení z nevědomosti a ztráty duchovního spojení s Bohem a jeho tvořivou mocí. Tento pád vedl k oddělení božských principů vědomí šiva-šakti a k jejich omezení. Výsledkem je žalostný stav nevědomého člověka, který opakovaně podléhá různým formám utrpení. Kniha se zaměřuje na nápravu tohoto stavu a návrat do jednoty s Bohem a jeho tvořivou inteligentní mocí. Učení a vhledy vycházejí z autorovy přímé zkušenosti praxe, kterou čtenáři mohou ověřit ve své vlastní praxi. Dílo se vyznačuje rozsahem, komplexností a unikátním pohledem na nedvojnou stezku síly.

Výpověď o zločinech a násilí, které bylo na českém národu pácháno během 2. světové války. Dvojice autorů se snaží oživit paměť českého národa připomenutím zločinů Němců, které byly součástí postupně uskutečňované genocidy Čechů. Německý nacistický záměr za 2. světové války zněl zcela jasně: vyhubit český národ, území Čech a Moravy trvale osídlit Němci. Autoři kladou důraz na kolektivní vinu německého národa, připomínají konkrétní zločiny a brojí proti současné mediální propagandě, kdy se dle jejich mínění často zveličuje násilí, kterého se dopustili Češi na Němcích, a zkreslují fakta o skutečné genocidě českého národa.

Moderní překlad starobylého díla Vidžňána Bhajrava Tantra nedvojného kašmírského šivaismu. Původní text díla je přepsán do přímého srozumitelného jazyka čtenářů knih Jiřího Vacka. V úvodu je stručný výklad nauky této advaity. Kniha obsahuje vše potřebné pro praxi přímé stezky od základních stupňů meditace, různé úrovně a techniky átmavičáry, až po nejvyšší nedvojné tantrické praxe, které nejsou běžně nikde jinde uváděny. To současně s poučkami pro celodenní praxi. Kniha vyjde v kapesním formátu. Autor vycházel pro překlad z autentických audio nahrávek výkladu tohoto textu od mistra Swamiho LakšmnaJoo, který je posledním známým mistrem této advaity. Překlad je zbaven většiny technických pojmů šivaismu, a jedná se současně o výklad z vlastní zkušenosti praxe všech 112 uvedených meditací, o kterých kniha pojednává. Jedná se o velmi praktickou učebnici i katalog druhů meditací=dháran pro praxi přímé stezky.

Kniha byla napsána proto, že před českou veřejností je trvale zamlčována pravda o německé okupaci a genocidě českého národa, se kterou Němci začali zcela plánovitě již ve válce. V případě jejich vítězství měl být český národ vyvražděn.

Nejvyšší Skutečnost je samo ryzí Vědomí, jež je noumenon. Stezka k Bohu vede poznáváním vlastní existence ve vědomí, jeho uvědomováním, poznáváním jeho aspektů inteligence, světla a blaženosti a odstraňováním překážek a omezení vědomí, kterým je ego a síly směřující k jeho opětnému vzniku, které přinášejí nesvobodu, utrpení a zlo člověku. Tím obnovujeme svůj prvotní božský stav ve věčném dobru a štěstí, které tolik hledáme zevně a mimo nás samé. Dvoudílná kniha vychází z vlastní praxe autora, ke které se opět vrátil v tomto životě po spontánním duchovním probuzení v roce 2003, které jej dovedlo k mistrovi Jiřímu Vackovi, s jehož duchovní pomocí a současným vnitřním vedením siddhy Nitjánandy poznání sama sebe ustálil do jeho přirozeného stavu. Společně s Jiřím Vackem sdílí a učí nauku přímé stezky ve společenství hledajících v Česku i na Slovensku. Meditační praxe podle J. Vacka, kterou společně se svým mistrem učí, je postavená na esenci zkušeností prověřených minulými i současnými mistry. Je založena zejména na zkoumání sebe sama – átmavičáře, jejímž nejznámějším exponentem v minulém století byl velký mudrc z Arunáčaly Ramana Maháriši a na nedvojné praxi kundaliní jógy, která byla součástí všech duchovních směrů, tantrou a jógou počínaje a křesťanskou mystikou konče.

Kniha rozšiřuje výklad starobylého díla mudrce Vasugupty a komentáře Kšemarádžy, žáka významného představitele nedvojné tantry, Šri Abhinavagupty. Vasugupta, zakladatel systému Trika kašmírské školy šivaistické filozofie, přibližuje praxi nedvojné filozofie známé jako kašmírský šivaismus. Tato duchovní nauka se zaměřuje na poznání sebe a autentickou filozofii, která vychází z přímé zkušenosti vědomí, nikoli spekulace. Tantra, často mylně spojována pouze se sexuálními praktikami, je ve skutečnosti univerzální naukou, která zahrnuje všechny aspekty existence. V 10. století v Kašmíru působili mnozí mistři – siddhů, jejichž linie pokračuje dodnes. Nedvojnost v tanře nevyžaduje zříkání se společnosti, ale naopak vede k dosažení duchovního stavu v rámci každodenního života. Tato praxe integruje různé duchovní cesty, včetně džňána jógy, bhakti jógy a kundaliní jógy, a opírá se o duchovní iniciaci a vedení mistrem. Stezka se zaměřuje na vztah mistr – žák a dosažení jednoty vědomí Šiva-Šakti. Kniha také ukazuje paralely s jinými duchovními směry, jako je gnostické křesťanství a súfismus. Autorova zkušenost a přímé vnitřní poznání, získané iniciací, tvoří základ jeho výkladu praxe, která se zaměřuje na celistvé rozvíjení poznání sebe a Boha.

V Indii existují dvě filosofie: Védanta advaita a kašmírský šivaismus, který rovněž učí nedvojnost, advaitu. Ramana Maháriši, nejznámější představitel advaity védanty, zcela jasně prohlašuje, že oba systémy jsou si rovny, směřují k témuž cíli. Mazi jejich mistry není sporů, ale panuje shoda a přátelsky se stýkají. Nejznámější představitelem kašmírského šivaismu je swání Muktánanda, žák Nitjánandy. Poslední, ač je málo znám, je svým dosažením plně srovnatelný s Ramandou Maháriši. Hlavní rozdíl mezi oběma systémy je v názoru na tvořivou moc vědomí Já. V advaitě je nazývána májou, což je doslova klam, iluze. Kašmírský šivaismus ji považuje za Šakti, Spandu, pohyb nejvyšší Skutečnosti, která je její nedílnou a rovnocenou součástí. Tyto rozdíly v obou systémech se promítají i do jejich praxe. Šivaismus pracuje i se Šakti. Autor se ve své knize věnuje převážně tvořivému aspektu vědomí Já jsem a podává i návod k jeho rozvíjení. Nepíše pouze ze svých znalostí, ale ze své zkušenosti, ke které mu dopomohlo osobní vnitřní spojení s mistrem Nitjánandou. Tím je jeho kniha hodnotnější. Je nesporně přínosem pro opravdové hledající.

V Indii existují dvě filosofie: Védanta advaita a kašmírský šivaismus, který rovněž učí nedvojnost, advaitu. Ramana Maháriši, nejznámější představitel advaity védanty, zcela jasně prohlašuje, že oba systémy jsou si rovny, směřují k témuž cíli. Mazi jejich mistry není sporů, ale panuje shoda a přátelsky se stýkají. Nejznámější představitelem kašmírského šivaismu je swání Muktánanda, žák Nitjánandy. Poslední, ač je málo znám, je svým dosažením plně srovnatelný s Ramandou Maháriši. Hlavní rozdíl mezi oběma systémy je v názoru na tvořivou moc vědomí Já. V advaitě je nazývána májou, což je doslova klam, iluze. Kašmírský šivaismus ji považuje za Šakti, Spandu, pohyb nejvyšší Skutečnosti, která je její nedílnou a rovnocenou součástí. Tyto rozdíly v obou systémech se promítají i do jejich praxe. Šivaismus pracuje i se Šakti. Autor se ve své knize věnuje převážně tvořivému aspektu vědomí Já jsem a podává i návod k jeho rozvíjení. Nepíše pouze ze svých znalostí, ale ze své zkušenosti, ke které mu dopomohlo osobní vnitřní spojení s mistrem Nitjánandou. Tím je jeho kniha hodnotnější. Je nesporně přínosem pro opravdové hledající.