Michal Opatrný Books

Může charitativní práce ovlivnit katolickou teologii? Sociální práce je významnou součástí života církví i společnosti jako celku. Stále více lidí pracujících v pomáhajících profesích, často v institucích zřizovaných a provozovaných církvemi, přináší své specifické přístupy do církevního prostředí. Práce Michala Opatrného, docenta na Teologické fakultě Jihočeské univerzity, se zaměřuje na otázku, zda a jak může sociální práce obohatit křesťanskou, konkrétně katolickou teologii. Východiskem je teologie 2. vatikánského koncilu, konkrétně pastorální konstituce o církvi v dnešním světě Gaudium et spes, která stanovila základní směr dialogu církve se světem, otevřenosti učit se a přijímat pomoc od oblastí a profesí považovaných tradiční teologií za světské. Důležité místo má také koncilní pojem znamení času, zdůrazňující zasazenost církve a jejího zvěstování do konkrétního historického a sociálního kontextu. Pozornost je věnována soudobé diskusi zejména v odborné německojazyčné literatuře, stejně jako stavu současné české katolické praktické teologie. Kniha M. Opatrného je příspěvkem k teologii charitativní práce, jejíž význam z hlediska církve i společnosti stále narůstá. Práce, vytvořená v době pontifikátu Benedikta XVI., vychází symbolicky za jeho nástupce Františka, který sociální angažovanosti církve a její citlivosti vnímat znamení času otevřel nové horizonty.

Tato kolektivní monografie se pokouší v českém prostředí ojedinělým a komplexním způsobem reflektovat pastorační situaci církve v období pandemie onemocnění Covid-19 v letech 2020 a 2021. Metodologicky přitom vychází z teorie konstitutivních prvků či základních jednání církve, s níž čtenáře uceleně seznamuje v první kapitole. Ponásledné religionistické reflexi vybraných problémů, s nimiž se církve musely v pandemii vyrovnávat, publikace v ekumenické perspektivě rozpracovává jednotlivé projevy života církve v podobě diakonie, martyrie, koinonie a liturgie. Pandemii autoři vnímají jako locus theologicus – místo, v němž vzniká teologie – a jako reflektor, který nasvítil, a tím zostřil problémy, s nimiž se církev při naplňování svého poslání v současné společnosti potýká. Kniha je určena všem zájemcům o teologii a promýšlení křesťanské praxe a jejím cílem je otevření širší debaty nad nastolenými otázkami.

Spiritualita v sociální práci se často považuje za téma typické pro USA, avšak debata o něm probíhá i v sekulárních prostředích Evropy a Austrálie. Předpokládá se, že každý člověk má určitou spiritualitu, která ovlivňuje jeho hodnoty, motivace a představy o dobru a zlu. Tato dimenze je důležitá pro sociální práci v náboženském i sekulárním kontextu, neboť ovlivňuje životní situaci klienta. V českém prostředí se od roku 2008 objevily publikace na toto téma, avšak dosud chyběl hlubší výzkum. Tým odborníků z Jihočeské univerzity, Západočeské univerzity a Univerzity Karlovy přináší výsledky výzkumu spirituality českých seniorů, který byl podpořen národní agenturou ČR pro aplikovaný výzkum (TAČR). Cílem bylo porozumět, jak senioři chápou a prožívají stáří a spiritualitu a jak vnímají vztah mezi těmito dvěma aspekty. Výsledky přinesly překvapivé poznatky, které mají výzkumný potenciál a praktický přínos pro sociální práci se seniory. Kniha je určena sociálním pracovníkům, aktivizačním pracovníkům, manažerům sociálních služeb a duchovním, kteří spolupracují se sociálními službami.

V duchu přístupu humanitních a sociálních věd publikace nejprve reflektuje stávající situaci, sleduje práci policie, kterou vnímá jako službu veřejnosti. Je-li poslání policejní práce vymezeno tímto způsobem vyvstává otázka, jak toto její pojetí v praxi podpořit. Mezi mnohými dalšími se jako jedna z možných forem podpory jeví i duchovní služba, která již existuje v Armádě ČR nebo ve vězeňství. Duchovní službou je tedy míněna křesťansky motivovaná pomoc a podpora příslušníkům policie a jejím zaměstnancům, jejich rodinným příslušníkům, popřípadě dalším blízkým osobám a osobám z řad veřejnosti včetně obětí trestných činů a různých neštěstí.