Jaromír Typlt Books

Po Jedné větě Viktora Šlajchrta, Pavla Kolmačky, Petra Borkovce, Ivo Vodseďálka, Jaroslava Formánka, Víta Kremličky, Ivana Matouška, Ludmily Vachtové, Jeana-Gasparda Páleníčka, Martina Sochy, Jana Čumlivského, Petra Hrušky, Pavla Zajíčka, Štěpána Noska, Anny Kareninové, Mikea Baugha, Miloše Doležala, Roberta Krumphanzla, Jaromíra Zelenky, Michala Cihláře, Jakuba Guziura, Libora Krejcara, Elišky Vlasákové, Adina Ljucy, Chrudoše Valouška, Terezy Lochmannové, Vratislava Färbera a Petra Voříška následuje dvacátý devátý svazek tohoto širšího knižního projektu - tentokrát záznamy básníka, esejisty a kurátora Jaromíra Typlta.

Z různých představ, které se v češtině vážou na slovo „stisk“, si v nové knížce Jaromíra Typlta (1973) připomeneme asi hlavně ty zneklidňující: okamžik sevření, násilného znehybnění, který se někdy mění v dlouhodobý stav, nepochopitelně bezvýchodnou situaci, uvěznění nebo zajetí. Připomene se nám, že zatím poslední autorova knížka „že ne zas až“ (2003, spoluautorem byl grafik Jan Měřička) byla věnována výslovně tématu pastí a nastražených mechanismů. Texty ze Stisku vznikaly v průběhu patnácti let, od roku 1993, a často prošly mnoha různými verzemi. Jsou psány veršem (Zajetí, Víčka) i prózou (V tu ránu, Michal přes noc) ale nejtypičtější je pro ně asi pomezí, kde se mimo jiné zvýrazňuje i grafická kompozice (Omamneto, Kabinou vzhůru). Část textů byla původně zveřejněna ve formě výtvarných bibliofilií. Stisk graficky upravil Jan Čumlivski.

Prozaický soubor. Krátké osobité prózy se vyznačují překypující surrealistickou obrazností. Samotné příběhy, které se odehrávají převážně v Nové Pace, jsou rámcem celému gejzíru fantasmagorických, surrealistických představ, snů a blouznění, odehrávajících se v mysli jeho protagonistů.

Monografie představuje tvorbu fotografa Milana Pitlacha.

Podtitul: Dryjáky z magmatu a černé žluči (1988–1992) Typltovy verše v sobě nesou silný, eruptivní náboj, mají zcela sugestivní výraz umocněný gejzírem nápadů a originálních slovních seskupení.

Po osmi letech od vydání prózy Opakem o překot přichází Jaromír Typlt (1973) s novou knihou svých textů, soustředěných tentokrát kolem tématu pastí, nástrah a zrad. Zřejmě i sama tato kniha je jednou z nich. Výtvarná podoba je dílem Jana Měřičky (1955), který pro každý exemplář vytiskl původní grafické listy na svém hlubotiskovém lisu v Andělské Hoře u Chrastavy.

Kniha přináší jedinečný soubor barevných snímků Zívrových plastik z veřejných i soukromých sbírek a neopomíjií ani nedochované práce. Kapitoly o jednotlivých tvůrčích údobích jsou oživeny množstvím citací z povětšinou dosud nezveřejněných umělcových deníků. Důležitou součástí je komentovaný soupis autorova sochařského díla.

„Máte štěstí, že žijete tam, kde žijete; myslím, že Podkrkonoší je jednou z nejmagičtějších oblastí Čech: žádný laciný lyrismus, žádná žírnost, zato tajemné domy, krásné staré továrny a hlavně blízkost hor, které pořád zůstávají místem, kam se stáhl prvotní chaos a odkud neustále ironicky zpochybňuje řád nížiny – na tom nemůžou nic změnit ani statisíce turistů, ani betonové hotely.“ /z dopisu Michala Ajvaze/

Víra v únavu, poprvé tištěná také v roce 1991 v knížce Pohyblivé prahy chrámů, byla v roce 2003 oživena grafikem Františkem Štormem, který ji doprovodil svými dřevoryty, vysázel originálním písmem ze své písmolijny a ve spolupráci s nakladatelstvím Herrmann a synové jí dal podobu bibliofilie v počtu 199 výtisků.

To, že vydává sbírku básní, by se dalo u Jaromíra Typlta brát téměř jako stylový experiment – po svých prvních sbírkách, zveřejněných v první polovině 90. let, se totiž ve všech dalších knihách pohyboval na otevřeném pomezí mezi poezií, prózou a esejem (že ne zas až, 2003, nebo Stisk, 2007). Představa, že báseň nemá zůstat uzavřena v jediné podobě, ovšem provází i novou knihu, protože většinu zařazených textů autor během let uváděl a proměňoval v různých jevištních, zvukových nebo i filmových zpracováních. Ústřední téma sbírky Za dlouho by se snad dalo shrnout podle jednoho z veršů básně Zlomek B101: „smyk a setření, složenina, odírání a třpyt, drolení a prach“.

První vydání prózy významného českého básníka a esejisty, napsané v šedesátých letech, je mimořádně cenným a originálním českým příspěvkem evropské modernistické próze. Přes dílčí rysy, spojující Hru na ohradu s texty Beckettovými či Nápravníkovými a odkazující k poválečnému českému surrealismu (Hynek, Effenberger), jde o dílo zcela osobité, živé, umožňující nekonečné množství různých čtení a interpretací. Knihu obsáhlým doslovem doprovodil Jaromír F. Typlt. 1. vydání.

Rozžhavená kra:Vratifest.Soubor básní českého básníka.

Meziprůzkum nejblíž uplynutého obsahuje pokusy o vystavění ideálního prostoru bez opěr experimentální prózy, v nemž se aktéři zbaveni tíhy zábran a předsudků pohybují co nejvolněji.V Přestořeči, která už není "meziprůzkumem" možností, pak spisovatelka ověřuje, do jaké míry se takto rozvinuté dění dotýká toho, kdo jej rozvířil, zjitřil a tím je i stvořil. V nejednoduché výstavbě inspirované barokní architekturou se vlastně jako by také zrcadlil ve skrytém spisovatelčině úpmyslu nevyzpytatelný chod času a dějin, chod světla, chod lidských osudů v něm, chod, který k úplnosti teprve spěje.

Katolog prací malíře Víta Ondráčka s doprovodnými texty Ludvíka Kundery a Jaromíra Typlta.

První knižní monografie otevírající průhled do grafického díla Jana Měřičky, především do jeho proslulých studií sledujících zákonitosti pohybu lidských davů v moderní civilizaci. Autor osobitě využívá techniky leptu a sítotisku k tomu, aby ukázal, jak se jednotlivé momenty z běžných situací každodenního života nakonec v konečném „součtu“ mohou podobat přírodním živlům, obvykle znepokojujícím nebo až hrozivým. Měřička, který je známý také jako autor prostorových instalací nebo autorských knih, získal mnoho ocenění zaměřených na grafiku, mimo jiné i Cenu Vladimíra Boudníka za rok 2000. Texty do monografie napsali Eva Bendová a Jaromír Typlt, součástí jsou ale i rozhovory s autorem, a především jeho vlastní komentáře k jednotlivým cyklům.

Fotografická kniha známého libereckého tvůrce přináší téměř stovku barevných snímků z jeho druhého tvůrčího období, ohraničeného zhruba léty 1975–2005. Právě tyto umělecké fotografie vyvolaly svého času mimořádný zájem ve světě, zejména v Japonsku. Kolekci barevných snímků, navazující na loňsku Pikousovu knihu Subjektivní fotografie, doprovází zasvěcená studie J. Typlta.