Josip Osti was a Bosnian poet, prose writer, and essayist, as well as a literary critic, anthologist, and translator. His work is characterized by a profound insight into the human psyche and societal issues. Osti's writing frequently explores themes of identity, memory, and cultural heritage. His contribution to Bosnian literature is significant, both as an author and a cultural organizer.
This collection of poetry, originally written in Slovenian, explores the theme of love through a unique lens, showcasing a range of extraordinary experiences and emotions. Celebrated for its depth and creativity, it received the 2006 Jenko Award for the best Slovenian poetry and the 2016 Annibale Ruccello International Prize for its bilingual edition in Italy. The translation into English brings these remarkable verses to a wider audience, highlighting the universal nature of love and its complexities.
Básnická sbírka Na kříži lásky slovinského básníka Josipa Ostiho (* 1945) je otevřenou zpovědí člověka, který krátce po smrti své milované ženy počíná nový vztah s jinou ženou, jež se o tu první – odcházející – do posledního okamžiku s péčí a s láskou starala. Kniha vyvolává ve čtenáři plno otázek, na které nelze jednoznačně odpovědět, Ostiho básnický monolog zůstává na hraně jistých pochyb, ale je tím také uhrančivě podmanivý, ryze básnický. Autorova poezie vyšla v Čechách v překladech již dříve, a to nejen z jeho rodného jazyka (bosenské sbírky Barbara a Barbar a Sarajevská kronika mrtvých), ale také ze slovinštiny (Narcis z Krasu; Rouška Veroničina).
Rosa mystica je výberom z poézie bosniansko-slovinského basnika Josipa Ostiho (1945 – 2021), ktorý zahrna basne zo vsetkych piatich Ostiho slovinskych zbierok. Za básnickú tvorbu získal viacero významných slovinských literárnych cien, a za zbierku Vsetky lasky su neobycajne v roku 2008 najvyssie slovinske basnicke ocenenie – Jenkovu cenu Spolku slovinskych spisovateľov. Josip Osti je laureatom literarnej ceny Vilenica (1994), ceny za poeziu "Scrittore di Frontiera" (Terst, 2005), basnickej ceny "Annibale Ruccello" (Castellammare di Stabia, 2016) a literarnej ceny PONT (Koper, 2018). Po vytvorení pôsobivého básnického diela v materinskom jazyku, začal Osti v roku 1997 tvoriť v slovinčine, čo viedlo k piatim výrazným zbierkam písaným voľným veršom. Ak jeho skoršia, prevažne epická poézia bola postavená na spojitosti medzi rytmom a lexikou bosnianskeho jazyka a ľudovej tradície, jeho slovinská poézia je jemnejšia a intímnejšia, vzdialená od vojny a deštrukcie, osvietená významom novej existencie. Básne zjavujúce sa v jeho tomajskej záhrade uprostred metafor ľudského spolužitia s prírodou pripomínajú, že niet života bez tieňa smrti.
Středem světa Ostiho poezie je Kras, přesněji dům mezi hospodou v Tomaji a vesnickým hřbitovem a ještě přesněji básníkova zahrada. Zahradu za domem, zahradu života i poezie přirovnává ve svých verších Josip Osti k oné roušce, v níž zanechal otištěnu svoji tvář. Souběžný slovinský text.
