Tomáš Mazáč Book order (chronological)

Publikace Posvátné umění v nesvaté době / České sakrální umění 1948–1989 navazuje na stejnojmennou výstavu Muzea umění Olomouc (27.10. 2022 – 9.4. 2023). Cílem celého projektu je přispět k poznání jedné z opomíjených kapitol české historie a co nejkomplexněji dokumentovat roli výtvarného umění v bohoslužebném prostoru křesťanských církví působících v českých zemích v letech 1948–1989, v době totalitního režimu, který z pozic cílené ateizace společnosti podvazoval všechny církevní aktivity. Přesto v tomto období vznikala i kvalitní výtvarná díla v architektuře, v úpravách sakrálních interiérů a tvorbě liturgických předmětů. Kniha vychází z živého odborného výzkumu v terénu zaměřeného na umělecké hodnoty realizovaných prací. Na odborné texty Ivo Bindera, Michala Sklenáře a Tomáše Mazáče navazuje rozsáhlý Katalog realizací, doplněný kvalitní fotodokumentací. Autoři a zadavatelé jsou představeni v autorských medailonech i umělci, architekti a církevní zadavatelé. Za výtvarnými realizacemi stojí i jejich životní příběhy z nelehké doby.

Kniha přináší nový, objevný pohled na tvorbu zcela mimořádné malířky Míly Doleželové (1922–1993). Žila a tvořila v Praze a hlavně na Vysočině, pod horou Javořicí, v Jihlávce, Klatovci a Telči. Milovníkům umění zanechala nesmírně obsažné a monumentální dílo sestávající z fresek a nesčetného množství olejomaleb, kreseb a grafik. Úvodní kapitola knihy z pera Markéty Bártové přiblíží životní osudy Míly Doleželové i jejího manžela, malíře a grafika Jiřího Mareše (1932–1984). Umělkyně se nejvíce proslavila jako „malířka cikánů“, hloubka jejího zájmu o romskou tematiku však značně přesáhla pouhé vnější okouzlení, neboť romský prvek, romipen, v jejím díle hluboce rezonoval. Ve své kapitole, jejíž záběr přesahuje až k současným romským umělcům, to názorně dokládá Jana Horváthová. Navzdory nepřízni ateistického režimu Doleželová po dobu tří desetiletí tvůrčím způsobem rozvíjela křesťanská témata. Možné odpovědi na otázky po filozofickém a teologickém obsahu této významné části jejího díla formuluje ve své kapitole Tomáš Mazáč. Monografie vychází u příležitosti 100. výročí narození malířky, doprovází ji téměř tři sta reprodukcí obrazů, fotografií a dokumentů, obrazové kalendárium jejího života a díla a několik příloh.

Básnická sbírka sestavená z básnické pozůstalosti Tomáše Mazáče (*1962,†2017) Zdeňkem Volfem.

Publikace si klade za úkol zmapovat ústřední oblast sokolského výtvarnictví, tvořenou plakáty a pohlednicemi k všesokolským sletům z let 1901–1948. Ačkoliv se na výtvarné podobě sletové propagace tradičně podíleli přední čeští umělci (mezi jinými Mikoláš Aleš, ­Alfons Mucha, Jakub Obrovský, Max Švabinský či Karel Svolinský), a dotyčná díla tak tvoří nezanedbatelnou součást českého výtvarnictví první poloviny 20. století, neexistuje dosud souborné vydání jejich reprodukcí. Publikace hodlá tuto mezeru zaplnit a doprovodit obrazový materiál obsáhlou studií, zasazující prezentovaná díla do tehdejšího společensko-politického kontextu. Studie přistupuje kriticky k sokolskému náhledu na sebe sama jakožto hlavní hybnou sílu českých dějin, přesto chápe výtvarnou sletovou sebeprezentaci jako projev vlivné ideologie, reagující vždy na aktuální situaci a specificky tak zrcadlící významné etapy našich dějin: pozdní obrozenectví a proti­rakouský patos na sletech z let 1901, 1907 a 1912, konsolidaci samostatného státu a pokusy o přerod českého národovectví v československé (1920, 1926, 1932), předmnichovskou mobilizaci (1938) a poslední hromadné projevy protikomunistického odporu (1948).

Funkce a význam výtvarného umění v bohoslužebných interiérech Českobratrské církve evangelické od roku 1945 Publikace se vydává po stopách výtvarného umění v kostelech a modlitebnách Českobratrské církve evangelické, kde obvykle pro silný vliv reformované tradice výtvarná díla příliš neočekáváme, a kde přitom přesto můžeme objevit zajímavé umělecké počiny. Ve snaze nabídnout východiska k interpretaci těchto nálezů pátrá text knihy po důvodech, pro které výtvarná díla do reformovaného prostředí postupně pronikají, zkoumá kontexty, do nichž vstupují, zjišťuje, jakou funkci v rámci bohoslužebného provozu plní a jakých významů nabývají, a všímá si podob, jež na sebe při tom berou. Obecnější tendence, vysledovatelné napříč církví, se práce snaží demonstrovat na šesti vybraných interiérových rea­lizacích, které zároveň poodhalují odlišné přístupy šesti evangelických výtvarníků: Daniela Balabána (Sněžné), Marie Jiřičkové (Praha-Uhříněves), Jiřího Zejfarta (Miroslav), Barbory Veselé (Prostějov), Zbyňka Honzala (Jindřichův Hradec) a Miroslava Rady (Praha-Vinohrady).

Kniha obsahuje básně autora z let 1982-1995.