Petr Hruška Book order (chronological)

Publikace se věnuje nejnovější české literatuře prostřednictvím interpretací vybraných literárních děl vydaných v letech 2011–2020 a odborných studií. Úvodní studie zkoumá problematiku literárního života druhého desetiletí 21. století, vztah literatury a společnosti, roli státu v literárním provozu, analyzuje postavení spisovatelů a popisuje jejich profesní sdružování. Všímá si literárních cen, festivalů a veřejných čtení, nakladatelství a literárních časopisů, literární kritiky, charakterizuje nejvýraznější trendy, jako byl nástup mainstreamové literatury, digitalizace a genderová problematika. Následující oddíly knihy jsou věnovány jednotlivým literárním druhům: próze, poezii a dramatu. Vstupní přehledová studie popisuje výchozí stav, typologii, proměny a nové trendy specifické pro ten který literární druh. Po studii následují intepretace básnických sbírek, prozaických děl a dramat vybraných tak, aby nejvýstižněji charakterizovaly sledované období. Způsob zpracování i struktura publikace navazují na svazky V souřadnicích volnosti (Academia, 2008) a V souřadnicích mnohosti (Academia, 2014), s nimiž tvoří celek zkoumající po jednotlivých desetiletích problematiku aktuální literární tvorby.

Žánrově záměrně „rozcuchaná“ kniha. Drobné i delší celky, které nápadně i nenápadně, svou vážností i groteskností, smyslem pro drama i meditativní klid sdělují: Poezie není uhlazená a vyšlechtěná disciplína. Naopak je zneklidňujícím vzrušením, vrženým do života, jenž není nikdy hotový. Minout se přesně… Jak trefná, vtipná i drásající definice básnické práce! Nalézáme zde básně ve verších, básně v prózách, mikropříběhy i jednověté postřehy. To vše je na stránkách komponováno tak, aby texty bylo možné číst jako soubor samostatných miniatur i jako jednotný vícevrstevnatý celek. Básník je v přítomném díle fascinován fenomény míjení a setkávání, ale především tajemnými vztahy mezi obojím, neboť lidé jsou těmto neutuchajícím tendencím vystavováni stejně jako slova při tvorbě uměleckého textu. Po nedávné koncepčně velmi sevřené sbírce Spatřil jsem svou tvář přichází oceňovaný autor – básník a esejista – s knihou nekonvenčně a volně pojatou. Letos jubilující Petr Hruška tak pokračuje v literárních překvapeních. Těšme se na jeho míjení! Jsou přesná.

Figurína malířské panny naslouchající Allenu Ginsbergovi, hrající si s bratry Čapky, jako postava obrazu Františka Kupky, společnice Vítězslava Nezvala či Jiřího Koláře, ale také jako Salome nesoucí hlavu svého tvůrce - samotného malíře. Tomáš Císařovský získal pro svůj nejnovější cyklus zdatnou múzu. Navíc věčnou, je totiž nesmrtelná, protože nikdy nebyla ani živá. Císařovský ji objevil ve svém bývalém ateliéru v pražských Dejvicích, který před ním na počátku minulého století užíval malíř a profesor na pražské Akademii výtvarných umění Vlaho Bukovac. A právě této téměř stopadesátileté bezejmenné panně daroval Císařovský vlastní život a nechal ji důvěrně vstoupit do svých děl. V žádném jiném cyklu obrazů Tomáš Císařovský nespojil svůj trvalý zájem o dějinné události a postavy s důsledným ohledáváním všeho lidského i nelidského v nitru člověka i umělce samotného.

Cílem knihy je pochopit proměny české literatury mezi zářím 1938 a květnem 1945 neboli jak ji měnily a formovaly události jako německá okupace, protektorát Čechy a Morava, vypuknutí 2. světové války, proměny situace na frontách až po osvobození Československa. Stranou nezůstává ani specifická domácí „předehra“ k těmto dějům, tedy období po mnichovském diktátu a během druhé republiky. Kniha sleduje souvislost mezi tvůrčí volbou tématu a okolnostmi, za nichž probíhala. Nevěnuje se přitom jen literatuře v užším slova smyslu, tj. poezii, próze a dramatu s uměleckými ambicemi a pro dospělé, ale též literatuře faktografické a populární, jakož i literatuře pro děti a mládež. Stranou nezůstávají ani vztahy mezi literaturou a divadlem, rozhlasem či filmem nebo literární rozměr dobového městského folkloru či školní literární výchova.

Překvapivá sbírka básníka, jehož verše lze dávno spolehlivě rozpoznat v mnohohlasí české poezie Dne 8. září 1522 dorazila po vyčerpávající tříleté plavbě do španělské Sevilly „poslední zbídačená loď velké Magalhăesovy flotily / přetížená hřebíčkem, / osmnácti muži / a zprávou, / že Země nemá okraje, a tedy spočinutí“. Přesně po pěti stech letech, 8. září 2022, vychází Hruškova kniha, která je částečně inspirována prvním obeplutím zeměkoule. Ve čtyřiceti básních a jedné rozsáhlejší skladbě je sklenut velkolepý i pošetilý, svíravě tragikomický obraz jakési fiktivní plavby. Autorova loď je stejně tak objevitelskou jako dobyvatelskou a připomíná proslulou středověkou loď bláznů, zbavenou směru i smyslu. Stává se univerzální metaforou lidského počínání v jeho bezostyšné krutosti, groteskním úsilím po objevení světa i snahy zachránit alespoň trosky své důstojnosti. Nacházíme loď, která „mířila kupředu už tak dlouho, / až všechno začalo něco připomínat“. Nacházíme strhující dílo, v němž se slova „kupředu“ a „návrat“ nepřestávají chvět o svůj význam. Básně, v nichž typická Hruškova civilnost nepřekáží zjitřené fantasknosti, doplňují reprodukce obrazů Jakuba Špaňhela.

Kniha básníka Petra Hrušky nazvaná V závalu (sloupky, podpovídky, odstavce a jiné krátké texty) je autorským výborem z příspěvků rozmanité žánrové povahy, časopisecky i jinde pravidelně či příležitostně publikovaných zejména v letech 2000–2020. Jejich společným tématem je povaha lidské komunikace v nejširším slova smyslu a její současný stav, podoby, paradoxy, obtíže a možnosti. S esejisticky laděnými texty, které se povětšinou bezprostředně vztahují k poezii a literatuře vůbec, se v knize střídají fejetony, glosy či epizody odrážející obecnější kulturní a společenskou situaci. „Odborníci z NASA strnuli: s básníkem ve svém návrhu společnosti nepočítali! Nezvykle vyslovená bezmoc a touha však byly čímsi, co z té podzemní society nečekaně vyrostlo samo. Chlápek seděl na balvanu a ostatním říkal verše a nikdo dole ani nahoře pořádně nevěděl, co s tím. Jen se najednou zdálo, že takhle to vůbec není zlé.“

V džungli významů, mystifikací a pseudonymů. Hruškova monografie je interpretační výpravou do bohatého a mnohovrstevnatého díla jednoho z největších českých básníků druhé poloviny dvacátého století i literární současnosti. Publikace si všímá nejen Wernischovy básnické a překladatelské tvorby nebo editorské práce, ale zachycuje i jeho životní peripetie a umělecký kontext, v němž se jeho tvorba ocitá. Nejde však pouze o literárněhistorický popis autorova díla a života, kniha zřetelně směřuje k obecnějším úvahám o povaze poezie. Text doprovází rozsáhlá a podrobná bibliografie Wernischova díla, která přináší mnohé objevy a dosud neznámé skutečnosti z tvorby velkého literárního mystifikátora a básníka.

Jedním z klíčových témat nové sbírky Petra Hrušky je ocitání. Ti, kdo v jeho básních žijí, se neustále ocitají v nečekaných situacích a na rozmanitých místech v jakémsi typicky hruškovském neklidu, náhle zbaveni vědomí stability. Svět se s nimi kymácí jako na lodi, což je opakovaný motiv jeho básní, které v této sbírce častěji než dřív překračují práh domova. Ono ocitání však skrývá i řadu dalších významů. Především předestírá znejisťující otázky citu a citového prožívání jednoho člověka druhým. A nad tímto vratkým počínáním pochybujících lidí bez přestání rostou obří konstrukce hal a jiných monster naší doby, v tragikomickém úsilí udržet svět pohromadě… Básně různých odstínů, podivná torza připomínající útržky z pravěkých hliněných destiček. Právě zde zkáza času vytvořila nové, úchvatné básně. Nepokojně komponovaná sbírka o nepokoji dneška.

Sbírka Petra Hrušky je v mnohém mimořádná. Snad u žádného jiného autora české poezie se nesetkáme s něčím podobným: jedna postava procházela po více než dvacet let důsledně všemi Hruškovými knihami, zjevovala se na chvíli a zase mizela se svojí znepokojivou energií a osudem. Adam. V žádné hlavní roli, jen trochu přestárlé dítě, trochu odjakživa dospělý, postával neohrabaně na okrajích básníkova světa jako podivná výčitka, lítost i výzva. Hořce a ironicky označován jako „samozřejmě nevlastní“. Kdo to sakra je a proč se tak umanutě vrací, provázen vždy groteskním nezdarem i vzdorem… Ztělesňuje nějaké naše špatné svědomí, samu bídu netečné existence nebo nekončící vůli člověka udělat něco, co jej dostane do blízkosti kohosi druhého? Té v pravém slova smyslu okrajové postavě náhle patří celá knížka.

Exlibris provázela Josefa Váchala po celou dobu jeho tvorby. Kniha Petra Hrušky je chronologickým příběhem této části Váchalova díla i vztahu k těm, pro které Váchal knižní značky vytvářel. Je zde reprodukováno 148 barevných a monochromatických exlibris v rozměru odpovídajícím originálu (většinou se jedná o reprodukce z ručních tisků Josefa Váchala). Na protilehlé straně vždy najdeme příběh adresáta složený z dobových dokumentů, Váchalových poznámek a korespondence. Kniha takto postihuje vztahy mezi Váchalem a jeho přáteli, mecenáši, sběrateli - všímá si všech, pro které Váchal vytvořil exlibris, osob známých, zapomenutých i zcela neznámých, kde exlibris zůstalo jedinou upomínkou. Váchalovy vztahy k adresátům exlibris se odehrávají na podkladu velké části 20. století, od Rakouska-Uherska a první republiky přes dvě světové války až po komunismus. V případě, že adresátem exlibris byl sám Josef Váchal, jsou v knize zaznamenána některá méně známá fakta, Váchalovy postoje a názory dosud převážně nepublikované.

„Mám to tak s básněmi odjakživa, že je považuji především za neklid, který má člověka vytrhnout z jeho ustálenosti, který má zpozornět jeho citový a myšlenkový život. Básně člověku nepotvrzují to, co ví, co si představuje, co prožil a hodnotově roztřídil, naopak mu všechno trochu rozhážou, nakloní, rozechvějí a v posledku tak v něm vyvolávají — touhu. V ní je celá naše neúplnost, paradoxnost a neskončenost. Báseň totiž, myslím, ze své povahy není definice, ale volání." Z prologu Petra Hrušky V roce 1988 přišel americký básník a kritik David Lehman s nápadem na vydávání ročenek „nejlepších básní“. Edice The Best American Poetry se rychle ujala a podobné publikace dnes vycházejí v mnoha zemích. Projekt zahájený v roce 2009 v českém prostředí získal pozitivní ohlas. Výběr „nejlepších“ básní neprezentuje objektivní pohled, ale subjektivní názor editorů na poezii daného roku. Svazek obsahuje básně publikované v daném období od českých autorů, a to v různých formátech. Po různých editorských dvojicích a jednotlivcích se role editorky ujala Olga Stehlíková, zatímco úlohy arbitra se zhostil populární český básník střední generace Petr Hruška.

Svazek širšího knižního projektu. Vyzvaný autor po dobu dvanácti měsíců napsal pokud možno každý den jednu větu – větu, která bude ukotvena v konkrétním čase.

Druhé, brožované vydání páté sbírky básníka a literárního historika. Co volá ten hoch, vlastně syn, z druhého břehu řeky? Jakou zvláštní lásku nám vyznává Jessy Aliyu ze zbloudilého spamu? Co nabízí Marie-Ange Noa z letáku, kdo a proč křičí na celý pustý barák? V pořadí pátá sbírka Petra Hrušky je plná neklidu, ne však těkavosti. Naopak. Tenhle nepokoj má svou pomalost, váhu a zaťatost, své hrany. Těžkne, tlačí, dře, znaveně se vrývá pod kůži. Život je již za půlí své pouti, podstatná poznání, zásadní chvíle, činy, zvraty i chyby máme za sebou, ale svět a život nepřestávají naléhat. I toto naléhání stárne, hranatí a těžkne; tak známé, a přece někdy sotva pojatelné.

Uspořádat význačným osobnostem sborník k životnímu jubileu bývala dříve samozřejmost. Pro přispěvatele radost. Pro čtenáře rozkoš z počtení. V případě sborníku Co to je toto? se sešli literární přátelé Ivana Wernische, aby společně oslavili básníkovy sedmdesátiny: Ajvaz, Dudík, Dvorský, Dynka, Fišmeister, Goldfam, Holub, Hrbáč, Hruška, Hvížďala, Chlíbec, Chobot, Janatka, Kafka, Kaprál, Koťátko, Kotyk, Král, Kremlička, Nowicki, Ohnisko, Olič, Palla, Pitínský, Pížl, Přidal, Reiner, Rozehnal, Rybáková, Řezníček, Salava, Slanina, Soukupová, Stančík, Stašek, Svěrák, Šanda, Šrut, Trojak, Vokolek, Voráč.

Petr Hruška je nejen výraznou osobností básnickou, ale také respektovaným literárním historikem a interpretem. Jeho mnohaletý zájem o dílo Karla Šiktance vyústil v monografii, která je důležitá hned v několika ohledech. Hruška sleduje vývoj Šiktancova básnického díla od rozpačitých počátků (Tobě, živote) až po vrcholy (Český orloj) a nedávno vydané sbírky (Vážná známost). Dokáže nejen mimořádně citlivě interpretovat básníkovy texty, ale také je zasazovat do kontextu doby a vnímat v souvislostech literárně-společenských. Součástí monografie je i podrobně rozebíraný kontext literárních časopisů (Květen a Orientace), které měly na básníka podstatný vliv. A jakkoliv je Hruškova monografie především literárněhistorickou a interpretační prací, v řadě pozorování a nenásilných syntézách vyjevuje i cosi podstatného o poezii vůbec.

BYL JEDNOU JEDEN SVĚT. Anebo nebyl? Fotograf Petr Hruška a básník Ivan Wernisch si pohráli se sbírkou starých kabinetek a pohlednic, vybrali některé z nich a napsali k nim víc než stovku doprovodných textů. Vymysleli si řadu příběhů – bláznivých, veselých i smutných... Tak vznikla kniha ke koukání a ke čtení.

Podtitul: Česká literatura devadesátých let dvacátého století v interpretacích Publikace přináší profily více než osmdesáti básnických, prozaických a dramatických děl, která vstoupila do kontextu českého literárního vývoje (tvořeného samozřejmě i literaturou exilovou a samizdatovou) až po roce 1989, v mimořádné periodě znovuscelení, pro niž v dějinách moderní české literatury neexistuje analogie. Kromě prací autorů dnes již klasických (B. Hrabal, J. Škvorecký, M. Kundera aj.) patří zde významné místo zástupcům literatury experimentální či tzv. postmoderní (M. Ajvaz, P. Rákos, D. Hodrová aj.) i nejpozoruhodnějším mladým debutantům devadesátých let (J. Balabán, M. Urban, B. Trojak, K. Rudčenková).

Ve své nové řadové sbírce Petr Hruška zůstává věrný své civilní citovosti i starým motivům. Autor závěrečné poznámky ke knize J. Štolba mimo jiné ke knize dodává: „I novou sbírku tvoří básníkovy křehké soukromé epifanie, ostře zahlédnuté situace a chvíle s přesahem k zázračnému. Hrušku přitahují všední bezcestí, kdy se věci zvláštně zadrhnou, přesmyknou a svět odhalí své další, dosud neznámé souřadnice. Ale zároveň se uvnitř nových veršů i cosi změnilo. Boříme se do světa drsnějšího, brutálnějšího, jehož rozeklaný reliéf budí neklid a znejistění."

Literární sborník připravil, vybral, uspořádal a úvod napsal Pavel Rajchman.

Souborné vydání básnických sbírek jednoho z nejpozoruhodnějších tvůrců střední generace, vycházejícího z prostředí Ostravy. Kniha obsahuje všechny doposud vydané autorovy básnické sbírky: Obývací nepokoje, Měsíce, Vždycky se ty dveře zavíraly plus novou sbírku básní v próze Odstavce.

Autor dvojice úspěšných básnických knih Obývací nepokoje a Měsíce přichází s další sbírkou. Po hledačství prvotiny byla autorova poetika načas nesena jednotným tónem. Nyní se objeví dosud netypické básně v próze, ale zároveň se opět dostaneme do světa ustrnulých, vytřeštěných okamžiků a „obývacích nepokojů". Některé z posledních básní sám autor nazývá „milostnými", přestože se vůbec nejedná o nadšené kantilény...

Atlas obsahuje barevné ortofotomapy města Plzně s dotiskem parcel katastru nemovitostí, správní hranice města a jeho částí a místní názvy řek, ulic apod. Je zde mimo jiné popsána historie leteckého snímkování města Plzně.

Druhá sbírka ostravského autora přináší otisky všednodenních situací, radostí a strastí rodinného života, v nichž se zdá, že čas se zastavil. Petr Hruška, známý díky debutu Obývací nepokoje, v této sbírce zkoumá motiv času, který je klíčový pro její obsah. Čas se zde paradoxně rozdvojuje; jeden jeho aspekt je měřitelný a vtělený do strnulosti obytných stěn, zatímco druhý, vnitřní čas, se zrychluje a vyvolává úzkost. Každé zastavení a snaha uchovat intimitu okamžiku otevírá hlubokou propast, která rozostřuje obrysy i těch nejbližších jistot. Hruška se zaměřuje na konkrétní životní čas, přičemž se vyhýbá abstraktnímu pojetí, které se často objevuje v poezii. V jeho verších se střetává obava z rychlosti prožívání s touhou po pohybu a dynamice, symbolizovanou motivem vlaků a nádraží. Tato dualita se jasně projevuje v kontrastu mezi pohybem a nehybností, venku a uvnitř. Hruška tak vytváří napětí mezi stálostí a proměnlivostí, které se odráží v jeho pozorování světa kolem sebe.

Les a člověk. Les viděný objektivem Petra Hrušky a vztah lesa a člověka, cítěný Michalem Ajvazem. Jedna stránka poetického a filozofujího textu Michala Ajvaze, druhá stránka fotografie detailu lesa Petra Hrušky.

Obývací nepokoje – debutová sbírka P. Hrušky.