Pavlína Vogelová Books

Divadelní svět Bohdana Holomíčka představuje osobitou fotografickou reflexi z prvního ročníku mezinárodního festivalu Divadelní svět Brno 2010, který byl věnován Václavu Havlovi a jeho dramatické tvorbě. Bohdan Holomíček, úzce propojený s československou (nejen) alternativní kulturou v celém jejím spektru, zde monitoruje pestrost, spontánnost a neopakovatelnost zajímavých setkání a situací nejen na divadelních prknech, ale i v zákulisí festivalového dění v ulicích Brna.

Fotografická publikace představuje tvorbu Jaromíra Rollera. Nabízí v podstatě obrazový deník, v němž se odráží celoživotní zájmy autora: v Rollerových snímcích dominuje tematicky jazz, město, ulice, cesty, rodina a přátelé.

Fotoeseje v Galerii hlavního města Prahy představuje průřez vysoce expresivní, sugestivní fotografickou tvorbou jednoho z nejvýraznějších světových reportážních a portrétních fotografů přelomu dvacátého a jednadvacátého století. Výběr z fotografické tvorby Antonína Kratochvíla odráží jeho celoživotní témata vztahu člověka k přírodě, člověka konfliktního, zvráceného válkami i člověka v perspektivách represí i jeho vizí.

Jaký význam mají sbírky zaniklých českých stranických muzeí a proč se jimi i dnes zabývat? Neklademe si za cíl obsáhnout komplexní dějiny těchto institucí a jejich sbírek, ale spíše rozšířit společný diskurz o zaniklých ideologických muzeích. Jde o pohledy do současného myšlení o muzejních strategiích, kde se střetávají individuální tematické i metodologické přístupy jednotlivých autorů, a to ve dvou liniích. První, stěžejní část se zabývá tématem institucionální roviny muzea, stejně tak povahou, specifickou kvalitou, proměnou rolí a uplatněním jeho sbírkového, ideologií zatíženého, fundusu. Druhá část knihy náleží třem případovým studiím o využití muzejních sbírek. Jistě se všichni shodneme, že likvidace sbírek z bývalých stranických muzeí, coby hmatatelné stopy historické paměti, by byla chyba. Zaměřili jsme se na otázky, jak uchopit a jak vytěžit bohatství materiálové škály předmětů, fotografií, filmů, dokumentů, knih či archiválií těchto sbírek coby svědectví naší minulosti, odrážející se v přítomnosti i v perspektivě budoucnosti.

Knížka Fotografie práce a zahálky se zabývá fotografickým obrazem a jeho komentářem fenoménu „práce“ v proměnách času. Vycházíme z faktu, že každá fotografie, zachycující člověka a jeho interakci ve společnosti, v sobě přirozeně nese sociální výpovědní potenciál. Skrze výběrovou selekci tvorby českých fotografů přibližujeme formy, prostor, čas, proces i produkt práce v odrazu kvality lidského života. Způsoby vzájemné reflexe práce jedince i společnosti v českém prostředí, kdy se dějiny fotografie protnuly se sociálně-pracovními dějinami člověka, ilustrativně ukážeme na profesi fotografa. Publikace je zároveň teoretickým úvodem ke stejnojmenné on-line fotografické výstavě na webových stránkách Národního muzea. Kniha obsahuje na 100 fotografií předních českých fotografů, jako je Libuše Jarcovjáková, Viktor Kolář, Karel Cudlín, Antonín Kratochvíl a další.

Jan Calábek (1903–1992) byl brněnský vědec, botanik, pedagog a průkopník vědecké kinematografie, jehož časosběrná metoda natáčení mikro života rostlin získala mezinárodní uznání. Odkazuje na významné osobnosti vědecké kinematografie a přírodních věd, jako byli Étienne-Jules Marey a Jan Evangelista Purkyně. Během své kariéry získal řadu ocenění doma i v zahraničí (Německo, Francie, USA) a jeho jméno bylo zapsáno na seznam kulturních výročí UNESCO v roce 2003. Calábkova filmová tvorba (1928–1988) zahrnuje vědecké, populárně-vědecké a vzdělávací filmy, mezi nimiž vynikají tituly jako Starý smrk vypravuje (1948) a Jak rostliny rostou (1963). Kromě filmové činnosti se Calábek věnoval i botanickému výzkumu, například problematice bobtnání agar-agaru a autonomním pohybům rostlin. Jeho přístup spojuje vědeckou fotografii a kinematografii s popularizací vědy. Tvorba Calábka se dělí do tří období: spolupráce s Vladimírem Úlehlou (1922–1947), samostatná tvůrčí činnost (1948–1973) a poslední etapa do roku 1992, zaměřená na vzdělávací pořady pro televizi. V roce 2013 proběhla výstava Jan Calábek. Film, věda a umění, která zdůraznila jeho mimořádný talent a schopnost spojit vědu, film a umění prostřednictvím časosběrného přístupu.

…Kratochvíl požádal jednoho asistenta, zda může Bowieho vzít ven, ale odpověď zněla ne. Kratochvíl ale není člověk, který se řídí danými pravidly. Vlastně by se klidně dalo říct, že ve světě fotografie představuje jakousi vulgaritami oplývající kulturní rozbušku, která stojí a padá s kvalitou svých snímků a se svou ostrou rétorikou. „Tak jsem se ho prostě zeptal. Hele Davide, tvůj asistent říká, že tě nesmím vzít ven.“ Bowie povytáhl obočí. „Já se jen snažím najít světlo. Chceš jít se mnou?“ Bowie potáhl ze své marlborky. A byli pryč...