Václav Vaněk Books

Román Ze světa lesních samot zachycuje život obyvatel Šumavy, kteří žijí v těsném kontaktu s drsnou přírodou. Autor popisuje každodenní práci dřevorubců, lesníků i jejich rodin a ukazuje, jak náročné podmínky formují jejich charaktery i mezilidské vztahy. Důležitým prvkem románu je také motiv pytláctví. Pytláci jsou zobrazováni jako lidé, kteří porušují zákony, často z nutnosti nebo kvůli chudobě. Lov zvěře načerno pro ně představuje způsob obživy, ale zároveň je vystavuje neustálému nebezpečí a konfliktům s lesní správou. Klostermann nevidí pytláky pouze jako zločince, ale snaží se ukázat i jejich lidskou stránku a důvody, které je k této činnosti vedou. I zkamenělo srdce Vavruchovo v námahách a v nepřátelství, a utkal se s pytláky ve válku, v boj nelítostný na život a na smrt. Znal jejich spády i cesty, kterými se brávali; ve dne v noci, když nejméně se nadáli, tu číhal na ně, tam pomstě jejich se vyhýbal. Boj ten ze své strany tim zarputileji vedl, že sám jeden byl proti mnohým a dobře věděl, dopadnou-li ho nepřátelé jeho, že milosti u nich marně by hledal.

Povídky z bělohorské doby. Porážka na Bílé hoře 8. listopadu 1620 znamenala konec českého stavovského povstání. Jako určující mezník českých dějin rezonovala bitva v paměti následujících století, ale teprve obrození a zejména druhá polovina 19. století z ní učinily významnou součást národního mýtu. Podstatnou roli při tom sehrála historická a historizující beletrie, básně, prózy a divadelní hry, ve kterých po celé půlstoletí Bílá hora představovala jedno z nejdůležitějších témat. Výbor z těchto textů, připravený ke 400. výročí bitvy, zahrnuje povídky námětově sahající od předbělohorských Čech až do doby třicetileté války a obsahuje jak opomíjené kratší prózy známých autorů (např. V. Beneš Třebízský, A. Jirásek, Z. Winter), tak pozoruhodná díla spisovatelů dnes již málo připomínaných (např. F. Dvorský, E. Herold, J. E. Vocel). Kniha je doprovázena dvěma komentáři – historickým od Jiřího Mikulce a literárněhistorickým od Petry Hesové a Václava Vaňka.

Slovník zahrnuje všechny významné autory české literatury od počátků po současnost. Práce je kolektivním dílem asi 50 předních bohemistů. Obsahuje 1 000 hesel zasvěcených jednotlivým autorům – prozaikům, básníkům, dramatikům, esejistům, kritikům atd. – včetně vybraných děl anonymních. Každé heslo obsahuje vedle záhlaví stručné vylíčení životní dráhy a poté se soustřeďuje na výčet podstatných či profilových děl a charakteristiku autorovy tvorby. Nechybí ani odkazy na filmová či divadelní zpracování literárních předloh. Slovník uvádí poměrně obsáhlá výkladová stať, která přehledně zachycuje vývoj české literatury za celých tisíc let a je navíc odkazy propojena s vlastním slovníkem.

Obsáhlý výbor z básníkovy tvorby, který má představit A. Sovu jako velikého protikosmpolitického národního básníka důležité předneumannovské a předwolkerovské epochy českého písemnictví, jehož dílo vyrůstalo ze žhavého bojovného vlastenectví a z věrného přilnutí k rodné zemi ajejímu lidu. Básně byly vybrány z těchto sbírek: První verše, Realistické sloky, Květy intimních nálad, Z mého kraje, Soucit i vzdor, Zlomená duše, Vybouřené smutky, Ještě jednou se vrátíme, Údolí Nového Království, Dobrodružství odvahy, Lyrika lásky a života, Zápasy a osudy, Žně, Kniha baladická, Zpěvy domova, Krvácející bratrství, Rozjímání ranní i navečerní, Básníkovo jaro, Básně nesobeckého srdce, Naděje i bolesti, Drsná láska, Hovory věcí, Za člověkem, Píseň o rovnosti.

První část knihy se zabývá výživou rostlin, významem jednotlivých živin, jejich vlivem na výši a kvalitu produkce. Druhá část pojednává o hnojivech, jejich vlastnostech a použití.

Kniha je výborem z autorových textů z posledního desetiletí, které se zabývají českou literaturou 19. a počátku 20. století. Pokouší se obhlédnout, popsat a klasifikovat některé oblasti, jež dosud zůstávaly stranou pozornosti literární historie nebo jež byly v minulosti z různých příčin marginalizovány (např. obrozenská historická povídka, humoristická produkce okolo roku 1848, fantazijní a fantastická próza z přelomu 19. a 20. století, beletristické reflexe první světové války). V dalším typu studií se komparativním způsobem věnuje textům, které spojuje příbuznost žánrová (venkovská próza, epistolární satira) nebo blízkost tematická (motiv snu v obrozenské próze, literární obraz revolučních událostí roku 1848 apod.). Konečně v největším přiblížení se interpretačně soustřeďuje pouze k jedinému autorovi (rané povídky Jana Nerudy, epika Jaroslava Vrchlického) nebo ke konkrétnímu celku (časopis Obrazy života). Rámec souboru, odkazujícího ve třech oddílech (Společnost – Prostor – Čas) k proměnlivosti, situovanosti a relativnosti české kultury, přesahuje úvodní studie, která z textologické perspektivy analyzuje beletristickou pozůstalost Karla Havlíčka a upozorňuje na historickou podmíněnost a účelovost její prezentace a recepce.

V minulém století nebyli jedinými prozaiky Erben, Mácha či Němcová. Výbor povídek Mrtví tanečníci, který navazuje na podobně koncipovanou antologii poezie Rozkošný hrob (2009), představuje nejen autory známější (Klicpera, Sabi-na), ale i pozapomenuté (Gallaš, Vocel) či zcela opomíjené (Ludvík, Stroupežnická). Zastřešující tematická studie i podrobné medailonky o jednotlivých autorech seznamují čtenáře s počátky české prózy, v níž se od ranného národního obrození rozvíjí motivy viny, trestu a konfliktu jedince se společností. Většina povídek vychází knižně poprvé.

Soubor Disharmonie je shrnutím autorovy dosavadní práce v oblasti dějin české literatury. Zahrnuje studie různého obsahu, perspektivy a zaměření. Rozbory klasických literárních děl (Máchův Máj, Erbenova Kytice) tu stojí vedle charakteristik zapomenutých autorů a žánrových útvarů (Epitafy), široce kontextově orientované studie (Apokalypsy) vedle konkrétních analýz textů básnických (Dvě krajiny Antonína Sovy) a prozaických (Nerudovy Figurky), připomenutí díla autorů 19. století (V. K. Klicpera, K. Světlá) vedle ohlédnutí za tvorbou spisovatelů 20. století (J. Hora, E. Hostovský) atd. Svorníkem autorova zájmu je ale vždy člověk bez opory a v úzkosti vystavený světu nesouladnému s jeho směřováním a potřebami. Ať už má tato disharmonie zdroj v nevyřešeném vztahu k přírodě (1. část knihy, převážně o literatuře předminulého století), nebo v narušeném vztahu k moderní civilizaci a jejím mechanismům (2. část knihy, o literatuře minulého i předminulého století), horizontem autorova soudu o literatuře zůstává neradostná situace vnímající a reflektující lidské bytosti na počátku 21. století.

U příležitosti 110. výročí narození prozaika Egona Hostovského (23. 4. 1908, Hronov - 7. 5. 1973, Montclair, New Jersey, USA) uspořádal 20. dubna 2018 Ústav české literatury a komparatistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze konferenci věnovanou jeho dílu. Předložená kolektivní monografie je komponovaným výstupem z tohoto mezinárodního odborného setkání. Texty obsažené v knize jsou rozvrženy do tří oddílů. V prvním z nich, nazvaném Dílo Egona Hostovského. O ctihodném povolání kouzla zbaveném, jsou zastoupeny tři texty, které rozvíjejí několik klíčových témat a otázek, jež byly editory vytyčeny jako výchozí pro jednání konference. Druhý oddíl s titulem Šestkrát v hlavní úloze. Poetika díla Egona Hostovského v letech první Československé republiky a prvního exilu (1923-1948) zahrnuje šest kapitol, které se různorodým způsobem dotýkají rozličných aspektů poetiky Hostovského děl v prvních dvou desetiletích jeho umělecké tvorby. Třetí oddíl s názvem Nezvěstný? Tvorba a recepce díla Egona Hostovského v období druhého exilu (1948-1973) se zaměřuje na otázky poválečné Hostovského tvorby a její odborné a kritické recepce.

Povídky malostranské a Arabesky čtenáři přibližují osobitý svět Malé Strany devatenáctého století plný tragických, ale i romantických či komických osudů obyvatel této čtvrti. V Arabeskách se autor, stále ještě pod vlivem svého těžkého mládí, koncentruje spíše na smutnější stránky života. Povídky malostranské, které knižně vydal o dvanáct let později, popisují mikrosvět pod Hradem již s větším odstupem a ironií, ale zároveň zachovávají reálný obraz pražských lidiček a jejich prostředí. Tímto dílem se Jan Neruda nesmazatelně zapsal mezi nejlepší prozaiky celé české literární historie.

Není jen Mácha. Možnost seznámit se s osudy a jinak nepříliš dostupnými ukázkami z tvorby jeho současníků nabízí antologie mapující romantismem inspirovanou českou poezii 19. století. Kromě medailonků téměř čtyřiceti básníků (Sabina, Erben, Hněvkovský, Hanka, Nebeský…) a ochutnávek z jejich děl předkládá i zastřešující kontextové studie, které pomohou dotvořit obraz epochy důležité pro další vývoj českého básnictví. Dohromady tak vytvářejí všestranného průvodce po poezii ovlivněné romantickým impulsem. Kniha je koncipována tak, aby sloužila též jako VŠ-učebnice na FF UK, případně i na dalších vysokých školách.

Když se na počátku 19. století rodila novodobá česká společnost, nutně si musela klást i otázky o smyslu své existence, o svém původu a o cílech, k nimž směřuje. V situaci, v níž se nacházela, bez opory tradičních autorit, bez filozofů a myslitelů, nalézala odpovědi mimo jiné v beletristických textech svých spisovatelů. Trojice romantických novel, zahrnutých do tohoto svazku, hledá zdroje národní identity v dávné minulosti, v mytických osobnostech a činech, které rozhodovaly o podobě českého světa. Josef Linda vyhrotil v Záři nad pohanstvem střet Boleslava a Václava jako zápas mezi tradiční, pohanskou a moderní, křesťanskou orientací společnosti. Karel Sabina v Čechovi zobrazil formování národního vědomí na cestě mezi starou východní vlastí a novým domovem v Čechách. A Josef Jiří Kolár se ve fantastické vizi své Libuše v Americe pokusil oživit zestárlý národ jeho přenesením ještě dál na západ, do travnatých planin Nového světa. Erbovní postavy národní minulosti, svatý Václav, Čech a Libuše, tu tedy nejsou jen vzory – stávají se spíše protagonisty stálého boje mezi starým a novým, hrdiny věčného tázání a snahy o definici národa v proměňujícím se světě.

Publikace Výživa zahradních rostlin poskytuje ucelený soubor současných poznatků z výživy rostlin. Je určena odborné i laické veřejnosti se zájmem o tuto problematiku. Autoři popisují obecné vztahy a úlohu výživy rostlin v komplexu faktorů ovlivňujících produkci a kvalitu zahradních rostlin. Vysvětlují význam živin pro rostliny, princip jejich příjmu a úlohu rhizosféry. Rozsáhlým fotografickým materiálem dokumentují příznaky nedostatku či nadbytku živin u zahradních rostlin. Další část publikace je zaměřena na problematiku půd, zemin a substrátů užívaných v zahradnictví, na jejich vlastnosti i význam pro výživu rostlin. Autoři dále vysvětlují možnosti pěstování rostlin v hydroponii. Zabývají se i závlahovou vodou. Podrobně je vysvětleno použití hnojiv (organickým i minerálním) v zahradnictví i popsány postupy při stanovení dávek hnojení. Zvláštní pozornost je zaměřena na komposty, jejich složení, výrobu i vlastnosti. Závěr publikace shrnuje nároky jednotlivých zahradních rostlin na stanoviště, živiny a hnojení. Publikace obsahuje řadu tabulek, grafů a schémat, které významně doplňují text.

Skripta jsou určena nejen studentům Katedry konstruování na Fakultě strojní, ale rovněž i všem zájemcům, kteří se chtějí blíže seznámit s oborem konstruování. Cílem textu je stručnou a srozumitelnou formou seznámit čtenáře se základními konstrukčními projekty a poskytnout nezbytné základní poznatky pro jejich realizaci. Ve skriptech jsou uváděny následující tři projekty: přímočarý dvojčinný motor, svařované ozubené kolo a otočný upínací hrot soustruhu.

Ucelený soubor základních i speciálních poznatků o výživě rostlin.