Záviš Kalandra Books

Parmenidova filosofie je prvním uceleným knižním textem levicového intelektuála Záviše Kalandry. Vznikl v polovině dvacátých let 20. století coby dizertační práce na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, ovšem před obhajobou jej Kalandra stáhl a nikdy tak své doktorské studium nedokončil. V originální studii Kalandra soustředí svou pozornost na vývoj tzv. předsokratovské filozofie, zejména pak na filozofa, jejž sám považuje za mezník – Parmenida. Kalandra v úvodu práce odsuzuje dosavadní výzkum fragmentů Parmenidova díla jako ahistorický a za svůj cíl si klade nápravu chyb, jež jsou při výkladu předsokratovské filozofie činěny. Analýza vyrůstá z historických a dialekticko-materialistických pozic, nepřehlédnutelný je autorův holistický přístup a také jistá adorace pohybu, resp. vývoje. Interdisciplinární analýza dochovaných fragmentů Parmenidových úvah zůstává i po pětaosmdesáti letech nejvýraznějším příspěvkem vzniklým v českém intelektuálním prostředí a představuje stále intelektuálně podnětný vklad do debat filozofických, historických i kosmologických.

Reedice stěžejního Kalandrova díla, které dokončil na počátku druhé světové války. Rukopis se ale po jeho zatčení a odvlečení do koncentračních táborů ztratil a Kalandra tuto monumentální knihu po svém návratu sepsal v letech 1945 a 1946 znovu. Historiografická práce se pokouší rozebrat nejstarší historické prameny věnující se vzniku naší národní existence. I když byla shledána v mnoha věcech spornou, rozhodně rozvířila zajímavou polemiku.

Komplet: První díl (Nejstarší dějiny) a druhý díl (Osudy bohů). Reedice stěžejního Kalandrova díla, které dokončil na počátku druhé světové války. Rukopis se ale po jeho zatčení a odvlečení do koncentračních táborů ztratil a Kalandra tuto monumentální knihu po svém návratu sepsal v letech 1945 a 1946 znovu. Historiografická práce se pokouší…

V knize Intelektuál a revoluce se Z. Kalandra zabývá především tématy literatury a literární vědy, neopomíjí ale ani filosoficé otázky. V kapitole k 75. výročí úmrtí pojednává o A. Schopenhauerovi, věnuje se i T. G. Masarykovi (a jeho vztahu k L. N. Tolstému, jeho úvahám o Dostojevském či jeho chápání religiozity a poznání), věnuje se polemikám F. X. Šaldy a F. Peroutky, kategorii kýče, klade si také v souvislosti s fašismem otázku, „jak udělat z ne dobrého a ne zlého, neškodného „malého člověka“ - gangstera?“. Hovoří o politických procesech v Sovětském svazu (!). Z filosofické perspektivy je zřejmě nejzajímavější kapitola věnovaná Parmenidovi (připomeňme, že o tomto filosofovi napsal Kalandra monografii). Označuje Parmenida za největší hádanku předsokratovské filosofie a za její nejdůležitější mezník, neboť před ním zakládali filosofové svá učení pouze na smyslovém poznání. Reflektuje i psychoanalýzu, a to v kapitole nazvané Skutečnost snu, kde se kriticky zabývá Freudem, respektive tématem sexuální symboliky. Kniha obsahuje rozsáhlý doslov J. Brabce, ve kterém jsou shrnuty události Kalandrova života a motivy jeho díla.

Kalandra v knize České pohanství zpochybnil existenci svatého Václava jakožto skutečné historické postavy. Namísto toho jej označil za součást pohanského panteonu Čechů teprve dodatečně využitého křesťanstvím. Tento názor nebyl historiky přijat. V téže práci odmítl datování Kristiánovy legendy do 10. století a připojil se ke kritikům pokládajícím ji za pozdní kompilaci ze 14. století.

Kalandrova kniha přináší kritický a zároveň sympatizující pohled na emancipační snahy Slováků v kontextu procesu formování moderních evropských národů v období nástupu a rozvoje industriální společnosti. Téma se vztahuje k dění v Habsburské říši - zejména v Uherském království - na konci 40. let 19. století. Záviš Kalandra čtenáři přibližuje úsilí slovenského národa, který v době jara národů, v revoluci 1848-49 vstoupil spolu s ostatními národy habsburského soustátí na práh novodobých mocenskopolitických zápolení o uznání plné národní svébytnosti se všemi právními důsledky, stejně jako o odstranění feudálního útlaku. V složitém a rozporuplném zápase vystoupili představitelé slovenského národního hnutí (L. Štúr, J. M. Hurban, M. M. Hodža ad.) s progresivním demokratickým programem, s myšlenkou národní rovnoprávnosti a vzájemné snášenlivosti a v obecně politických a sociálních požadavcích daleko předčili vůdčí politickou sílu maďarské revoluce, střední liberální šlechtu (L. Kossuth ad.), s níž se dostali do přímé diference a posléze do ozbrojeného konfliktu. Kniha vychází k 70. výročí popravy Záviše Kalandry.