Anne Delaflotte Mehdevi Books

Una mattina come tutte le altre, Clothilde va a prendere i bambini a scuola. Ma quel giorno Madeleine, la piccola, è fuggita. In preda all'angoscia, la donna si mette in cerca della figlia. La scorge fradicia e immobile sulla riva opposta del fiume, e non esita a tuffarsi nell'acqua gelida. Quando infine la abbraccia capisce che è viva, ed è tutto quello che vuole sapere. O così le sembra. Perché qualcosa si spezza in Clothilde, e le toglie la voce. Come mai proprio lei, che è stata musicista prima di dedicarsi al marito e ai figli, reagisce a un pericolo così grande con l'impossibilità di emettere suoni? Clothilde non sa più comunicare con le persone che le stanno vicino: quasi a respingere le parole di ogni giorno, quelle che le sono servite soltanto ad alimentare il moto perpetuo della vita famigliare. Allora, per risvegliare le passioni sepolte dalla routine, lei riprende il filo della sua vita di donna, non solo moglie e madre. Sorprende tutti iscrivendosi a una scuola di lirica, e soprattutto rompendo il silenzio, non più con le parole, bensì con un canto di cristallo, magnifico e perfetto. E il canto della sua anima, restituita intatta agli affetti più veri, quelli che di tanto in tanto è necessario riscoprire, riaccendere e sempre coltivare. Una storia d'amore, amicizia e istinto materno, raccontata con profonda sensibilità da un'autrice abilissima nel tratteggiare le delicate sfumature dei sentimenti.

«Eine Ode an die Buchbinderkunst und an die Welt der Bücher!» Le SoirEin guter Buchbinder liest nicht, hat Mathildes Großvater immer gesagt. Doch wie soll sie der Versuchung widerstehen? Da betritt dieser gutaussehende junge Mann ihre Werkstatt in dem kleinen Dorf in der Dordogne, in das sie vor kurzem gezogen ist. Und er überreicht ihr dieses geheimnisvolle alte Buch mit Brandspuren. Es enthält Zeichnungen und Aquarelle einer Tempelanlage im Wald. Beim Restaurieren entdeckt Mathilde außerdem eine im Rücken verborgene, handgeschriebene Namensliste. Als sie den Spuren dieser Namen nachgeht, stößt sie auf ein Geheimnis aus der deutschen Besatzungszeit, das bis heute nachwirkt. Mit französischer Leichtigkeit erzählt Anne Delaflotte diese stimmungsvolle, sinnliche Geschichte über eine junge Frau und ihre Passion für die Welt der Bücher.

Pendant dix-huit ans, s'écrivant chacune du pays de l'autre, la Tchécoslovaquie et la France, Lenka Hornakova Civade et Anne Delaflotte Mehdevi ont tissé leur amitié. On lira ici leurs lettres qui interrogent, racontent et exposent depuis la chute du rideau de fer jusqu'à la mort de Havel à Prague. Chacune découvre la société de l'autre, sa culture "exotique", parfois perturbante, s'imprégnant de l'idée d'une Europe encore en devenir - le traité de Maastricht vient d'être voté. "L'Europe, remarque Lenka, c'est un peu comme la grammaire et ses exceptions." Cette correspondance croisée forme le récit alerte de l'amitié entre deux jeunes femmes se confiant leurs fous rires, leurs maternités, leurs rencontres, belles ou inquiétantes. Leur histoire débute quand Anne débarque à Prague en 1993 : "J'y suis enfin ! Ma vie pragoise commence." En écho, de France, Lenka répond : "Paris, ah, Paris ! Comment ça sonne !"

Vzájemná korespondence dvou přítelkyň - Češky a Francouzky, které si v letech 1993 - 2011 dopisovaly anglicky a francouzsky. První vydání vyšlo pod názvem "Prioritaire". Lenka a Anne se poznaly v kavárně AMT Coffee na londýnském letišti při nočním čekání na letadlo. Anne se tam zamilovala do Američana, jehož snem bylo usadit se v Praze a vybudovat zde mezinárodní knihkupectví. Přestěhovala se tedy za ním a od roku 1993 do roku 2011 spolu provozovali v Mánesově ulici známé mezinárodní knihkupectví U Knihomola. I Lenku zavála láska mimo domov; během letní brigády na divadelním festivalu v Belgii se seznámila s jeho uměleckým ředitelem a usadila se s ním v Paříži. Ve svých dopisech si dívky sdělují poznatky, zážitky, problémy, zvláštnosti, odlišnosti, ale i stejnosti a zkušenosti z neznámých zemí, v nichž se ocitly. Pohled Anne na Prahu a Českou republiku představuje pro nás řadu překvapivých věcí a zase Paříž a Francie má očima Lenky v běžném životě nečekaně mnoho společného s naší zemí. Sdělují si také své jazykové pokroky, Lenka ve francouzštině a Anne v češtině.

Francouzka Anne žijící v Praze a Češka Lenka žijící ve Francii využívají psaní dopisů nejen jako prostředek vzájemné komunikace, ale i vlastního poznávání neznámé země, jejich zvláštností i stejností, radostí i problémů. Z dopisů Anne se dozvídáme mnohdy věci velmi překvapivé a neobvyklé, které nám domorodcům nijak zvláštní nepřipadají, a uvědomíme si je až pohledem překvapeného cizince. A podobně z pohledu Lenky z Francie naopak zjišťujeme, kolik toho v běžném životě může mít cizí země s tou naší společného. Dopisy jsou časově zarámovány pobytem Anne v Praze od roku 1993 do roku 2011, kde společně s manželem provozovali oblíbené mezinárodní knihkupectví U Knihomola v Mánesově ulici. V dnešní čím dál rychlejší a uspěchanější době se psaní dopisů stává vzácností. Zprávy si sdělujeme prostřednictvím emailů či sms spíše v holých větách, na nějaké zamyšlení, zastavení, úvahu, dojem či pocit nějak nezbývá čas. A možná je to škoda… Částečně přeloženo z angličtiny a francouzštiny.

Barokní Praha, počátek 18. století. Slávek je jediným dítětem stavebního mistra, který pracuje pro význačné architekty. Slávkova rodina přežije mor a před ním samotným se otevírá nadějná budoucnost, pak ho však málem připraví o život střet s kočárem. Slávek má štěstí v neštěstí: nehodu přežije s ochrnutýma nohama, ale kočár patří vzdělanému, uměnímilovnému a bohatému šlechtici, hraběti Františku Antonínu Šporkovi. Ten se stane Slávkovým ochráncem, pomůže mu získat vzdělání a posléze i práci. Slávek je uchvácen velikou novinkou – do Čech dorazilo barokní divadlo v celé své kráse. Baroko je hra plná světla i stínů, a jelikož je Slávek velmi vnímavý a vynalézavý mladík, najde své uplatnění právě v této hře.