Richard Zika Book order

Záměrem předkládané publikace je vyjasnit chápání transcendence ve Fenomenologii vnímání Maurice Merleau-Pontyho. Na jedné straně má tematizace tradičního filosofického termínu přispět k porozumění celku zvoleného díla a na druhé má výběr jednoho z nejvýznamnějších fenomenologických děl napomoci k porozumění termínu. Zkoumání reflektuje jednotlivá použití zvoleného termínu ve Fenomenologii vnímání, vyzdvihuje jejich souvislost a získané porozumění opatrně přenáší i tam, kde sám Merleau-Ponty termín ‚transcendence' nepoužívá.

Ročenka pro filosofii a fenomenologický výzkum je novou publikační platformou živého bádání v oblasti české a slovenské filosofie. Autory prvního svazku, který se koncentruje kolem problematiky časovosti lidské existence, jsou Ladislav Benyovszky, Tomáš Holeček, Klement Mitterpach, Aleš Novák, Jaroslav Novotný, Marie Pětová, Václav Zajíc a Richard Zika. Ve svých příspěvcích promýšlejí buď v historickém kontextu (Anaximandros, Aristotelés, Liber de Causis, Descartes, Hölderlin, Heidegger) nebo svébytně souvislost času a řeči, času a jednání, časovosti a přírody, vědomí času a vnímání prostoru. Pozoruhodné jsou především originální deskripce jednak fenoménu čekání a jednak proměn významu při vnímání prostoru v situacích, kdy takzvaně máme, nebo nemáme čas.

V předkládané interpretaci autor akcentuje Descartovu bytostnou tendenci po nalezení dobra lidského života, které spočívá v sebeurčování vykazujícím charakter sebezajišťování, a Heideggerem inspirovanou onto-theo-logickou povahu takového filozofování. Pozornost věnuje Descartovu ranému spisu Pravidla pro vedení ducha, jeho nejmetafyzičtějšímu spisu Meditace o první filozofii a také Rozpravě o metodě a Vášním duše. Spíše než jednotlivé práce ve své posloupnosti se zde zdůrazňují Descartova průběžná základní témata. Autor se snaží ukázat důsledky Descartovy volby metody jako správného postoje člověka coby rozumově-tělesné bytosti, tedy člověka dobré mysli, a rovněž pojmenovává „próté-filozofické“ základy této volby.

Kniha přináší soubor studií k filosofii J. G. Fichta, prvního z představitelů tzv. německého idealismu. Soustředí se především na ústřední otázku celého Fichtova myšlení, totiž otázku po povaze sebevědomí, subjektivity či Já. Čeští i zahraniční autoři v ní sledují jednotlivé podoby, v nichž Fichte svoji koncepci subjektivity postupně rozvíjel. Ukazují přitom, jakým způsobem se Fichte v této otázce vyrovnává se svými předchůdci (především I. Kantem a K. L. Reinholdem), v čem se stala jeho koncepce rozhodující pro další vývoj novověké filosofie a v čem zůstává aktuální i pro dnešní filosofické myšlení. Konečně vyzdvihují i nedořešené problémy, které v sobě toto pojetí subjektivity skrývá. Kniha volně navazuje na předchozí publikaci Fichtova teorie sebevědomí (Togga, 2008).