Proslulá báseň Jaroslava Vrchlického, vycházející s ilustracemi a v grafické úpravě talentovaného židovského výtvarníka Martina Welse, jenž v devatenácti letech zahynul v koncentračním táboře v Osvětimi. Kniha vychází v roce 100. výročí úmrtí Jaroslava Vrchlického.
Knihu vytvořili bratři Tomáš a Martin Welsovi jako dárek pro rodiče k Vánocům 1938, zachycující každodenní život jejich rodiny v Praze na konci třicátých let 20. století. Sestává z dialogů a scén, které ilustrují rodinné vztahy a situace, typické i nepředstavitelné. Martin, mladší bratr, je autorem ilustrací. Texty se střídají v češtině, němčině, angličtině a francouzštině, což odráží jazykovou situaci v Praze a činí knihu přístupnou i pro jinojazyčné čtenáře. Název „Sancta Familia“ vystihuje rodinné vztahy, které se pohybují mezi láskyplným škádlením a vášnivými debatami. V knize se objevují běžné situace, jako procházka s matkou, rodinné diskuse u jídelního stolu a spekulace o přátelstvích a emigraci. Bratři v knize, vzniklé krátce po Mnichovské dohodě, předjímají budoucnost, kdy by Tomáš mohl odjet do Ameriky. I přes humor a vtipy se však projevují obavy o budoucnost. V říjnu 1938 rodina žádala o vízum do USA. Rudolf a Ida, narození do židovských rodin, měli úspěšného syna architekta, ale události se vyvinuly jinak. Tomáš unikl do Británie, zatímco Martin a rodiče byli zavražděni v Osvětimi v roce 1944. Tomáš se po válce vrátil do Prahy, ale už nikoho nenašel. Kniha, kterou si vzal do Anglie, zůstala neotevřená.
Nadaný židovský chlapec Martin Wels (1925–1944) nakreslil kalendář pro rok 1941 v patnácti letech. Před transportem do Terezína studoval v Praze soukromou uměleckou školu Officina Pragensis, z níž vzešla řada významných výtvarníků. Jeho život však násilně ukončila likvidace terezínského rodinného tábora v Osvětimi-Birkenau v noci z 8. na 9. března 1944. Kalendář dokládá Martinovo výtvarné nadání. Jeho kresby svědčí o jemné duši mladíka, kterého dosud přitahují klukovské hry či oslovují zvyklosti spojené s jednotlivými měsíci roku. Dýchá z nich radostné přitakání zázračnosti a barevnosti života, přestože Martin měl k němu v té době pramálo důvodů. O to silněji k nám jeho kreslířské umění promlouvá.