Karel Stibral Books

This book discusses Tyrš's body of work on art theory, aesthetics, and criticism in a comprehensive way, placing his ideas in the context of contemporary thought and analysing the main terms he uses. In certain respects, Tyrš's views remain in alignment with traditional views on the development of art history and have now been superseded. Nevertheless, Tyrš's contributions represent a unique attempt to provide a consistent understanding of the arts within the social context, demonstrating his effort to go beyond a merely positivist approach. Additionally, Tyrš continually seeks to connect the humanities with the natural sciences, especially with biology and evolutionary theory. A comprehensive portrait of Tyrš's many essays and other writings, when considered together with his multifaceted public engagement, shows his exceptional social commitment and dedication to democratic and peaceful principles. Vychází ve spolupráci s Masarykovou univerzitou.

Monografie se věnuje teorii a dějinám umění, estetice a umělecké kritice Miroslava Tyrše (1832–1884), který je sice všeobecně znám jako zakladatel a vedoucí osobnost Sokola, ale byl také historikem umění a kultury, estetikem a prvním profesorem dějin umění na české části Karlovy univerzity v Praze. Monografie představuje a analyzuje jeho rozsáhlé dílo, které zůstalo ve stínu tělocvičného hnutí. I toto hnutí, společenství, bylo ovšem jeho chápáním kultury a umění silně ovlivněno – Tyrš do Sokola integroval i vzory antického Řecka a důsledně usiloval o renesanci ideálu kalokagathie. Díky tomu se věnoval nejen estetické teorii tělesných cvičení a gymnastiky, ale i teorii umění a stal se prvním českým kritikem zaměřeným výhradně na výtvarné umění. Kniha se proto pokouší jeho názory, rozptýlené v řadě teoretických textů i uměleckých kritik, představit uceleněji a také je zasadit do kontextu dobových názorů, z nichž čerpal.

Kolektivní monografie navazuje na publikaci Město. Vytváření prostoru v literatuře a výtvarném umění z roku 2011. Mezioborovou perspektivu získává především díky pohledům estetika Karla Stibrala, antropologa a kulturního geografa Přemysla Máchy, kunsthistorika Petra Tomáška a historika architektury Martina Strakoše; literárněvědné uvažování o fenoménu krajiny, jež v knize převažuje, našlo svá ohniska v oblasti starší české literatury, v rámci realismu jako uměleckého směru a zobrazovací metody nebo v šířeji pojatém regionálním záběru. Úvod obsahuje přehled dosavadního domácího humanitně zaměřeného bádání o krajině, v závěru jsou hledány souvislosti mezi představenými aspekty a jednotlivými autorskými přístupy. Vedle sebe se zde mj. ocitají autoři barokní, Zeyer, Klostermann a Rais s Josefem Knapem, Květou Legátovou či Garym Snyderem, obrazy industriálního Ostravska sousedí s krajinami reprezentujícími Beskydy a Jeseníky.

Stanislav Komárek v současné době učí filozofii přírodních věd na UK. Ve svém oboru je nejen respektovaným odborníkem, ale má nevšední dar jej také popularizovat. Dokazují to mj. esejistické knihy Pitevní praktikum pro pokročilé (2000) nebo Mír s mloky (2003). V knize Leprosárium se jeho oblast zájmů dále rozšiřuje, autorův kultivovaný styl se myšlenkově tříbí i prohlubuje. Eseje různé délky i zaměření jsou sestaveny do celků a objevují se v nich rozmanitá témata: cestovatelská, politická, biologická, environmentální, psychologická, společenská atd.

Kniha je souborem sedmi příspěvků od Dagmar Blümlové, Václava Cílka, Anny Hogenové, Petra Juřiny, Michala Kohouta, Karla Stibrala a Jiřího Zemánka, jež zazněly na stejnojmenné konferenci konané 12. května 2012 v Praze. Krajina je v nich představena jako fenomén zajímavý pro mnohé obory: filozofii, archeologii, estetiku i přírodní vědy, a zároveň jako nevyčerpatelný zdroj umělecké inspirace. Nechybí ani představení jednoho ze současných amerických ekologických přístupů ke krajině: objevování důležitosti takového způsobu vnímání krajiny a předávání zkušeností s ní, který je typický pro animistické kultury přírodních národů, jež se rozvíjely bez jakéhokoliv systému písma. Obsah: - Krajina jako naše prodloužené tělo (Anna Hogenová) - Krajina archeologická (Petr Juřina) - Posvátná krajina (Václav Cílek) - Současná estetika a krajina (Karel Stibral) - Kdo obývá krajinu? Krajina - sídlo - vědomí (Michal Kohout) - Krajina ve slovech i za slovy. Pokus o typologii literární krajinomalby (Dagmar Blümlová) - Jak ladit s řečí země - K ekologii a etice jazyka Davida Abrama (Jiří Zemánek)

Kniha sleduje proměny estetického ocenění přírody v evropské kultuře s důrazem na proměnu estetických preferencí od krajiny zemědělské, ovlivněné člověkem, ke krajině „divoké“, krajině velehor a lesů. Sleduje také proměny pohledu na přírodu jako na krajinu a význam estetického ocenění pro tento typ pohledu stejně jako vztah umění a zobrazované přírody. Text se opírá především o práce z filosofické estetiky, které doplňuje materiálem z výtvarného umění a jeho teorie, cestopisnou literaturou a přírodními vědami, částečně i krásnou literaturou. Pozornost je věnována i aktivitám, které jsou s oceněním přírody spojené, jako je turistika či ochrana přírody. Těžiště práce je v období nejradikálnějších změn vkusu týkajícího se přírodních scenérií, v období od počátku 18. století do romantismu (kdy se například hory změní z doposud nezajímavých či přímo šeredných objektů na turisty vyhledávané krásné a vznešené scenérie), doplňuje je ale kapitolami, které sledují proměny estetického ocenění přírody i ve starším období od antiky po 17. století a naopak od 19. století po současnost. Text knihy je doplněn kapitolou o přírodovědných výzkumech reflektujících estetické hodnoty krajiny z pozic biologických teorií a metodologie.

Publikace je sborníkem textů příspěvků, které zazněly na seminářích Člověk a les I (2005) a II (2006) na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Mezioborově pojatý sborník obsahuje antropologické, kulturně historické a estetické statě předních odborníků na dané téma např. socioložky Hany Librové "O biofilii", filozofa a biologa Stanislava Komárka "Stromy a jejich vnímání člověkem", estetika Karla Stibrala "K estetickému vnímání lesní krajiny, aneb od kdy je les krásný?", lingvisty Michala Peprníka "Les v americké literatuře období romantismu" a dalších.

John Ruskin, jeden z nejvýznamnějších britských uměleckých kritiků, význačný akvarelista, sociální i ekonomický vizionář a reformátor, byl současně jedním z nejvýraznějších obdivovatelů a milovníků přírody, především té velehorské. Tři autoři představují a kriticky analyzují Ruskinovy ideje spojené s přírodou v rovině filosofické, estetické a umělecko-kritické, sociálně-ekonomické a environmentální. Texty zkoumají jak Ruskinovy představy o vývoji světa a přírody, tak jeho teze o umění zobrazujícím přírodu, stejně jako podrobnou estetiku přírodních objektů. Část knihy se zaměřuje i na Ruskinovu tvrdou kritiku liberální ekonomie a industrializace jako ničitelů krajiny.

Většina současných milovníků přírody obdivujících krásy hor, lesů a vůbec půvaby krajiny si neuvědomuje, jak dlouhou historii má tento postoj. Kniha se pokouší mapovat historický vývoj našeho estetického vnímání přírody od ocenění jednotlivých objektů v antice (květ, zvíře, údolí) k ocenění krás krajiny a celé přírody v novověku. Estetizace přírody je spojena se jmény jako lord Shaftesbury, Jean Jacques Rousseau a Immanuel Kant a vrcholí v 19. století, kdy hovoříme přímo o „kultu přírody“. Text je doplněn srovnáním evropského pojetí s významem přírodních krás pro kultury Dálného východu a stručnou kapitolou o reflexi estetických jevů v biologii od Darwina po současnost.