Jaroslav Irovský Books

Tam, kde příběh předchozího dílu končí, ten nynější začíná – v malebné obci Loučná nad Desnou v srdci Jeseníků, kam se švýcarský ovčák Ari a jeho pán Jarda přestěhovali z Olomouce, aby zde začali novou životní etapu. Poznejte nejen vztah obou hlavních hrdinů k těmto místům a jednoho k druhému, ale i osudy psů z vyprávěníAriho nového kamaráda – moudrého bernského salašnického psa Bernyho, který svá štěněcí léta prožil v psím útulku a ví, co vše je psího života nedílnou součástí. Psí život 2: Jesnění je pokračováním autorova knižního bestselleru podporujícího organizaci Jezevčíci v nouzi manželů Petrošových, pečujících o ochrnuté, nemocné, týrané a staré psy přijímané z různých množíren, rodin, osad či útulků.

Měsíc života (konec srpna - konec září 2017) autorova alter ega – nezaměstnaného spisovatele, introverta, inklinujícího k bohémství a samotě, trpícího depresemi a opovrhujícího konzumním životem. Bydlí v mizerném podnájmu, bere jakoukoliv příležitostnou práci, žije jako psanec na okraji jím nenáviděné společnosti a potýká se s existenčními problémy, „díky“ nimž se často ocitá v až tragikomických, zoufale banálních i šílených životních situacích. Navzdory podlomenému zdraví řeší své problémy alkoholem, drogami, prášky a náhodnými milostnými románky. Jeho nejmilejším únikem z reality je však psaní, při němž se snaží srovnat své roztříštěné myšlenky a najít smysl života a především sebe sama. "... s duší beadníka" je debutový román mladého olomouckého spisovatele Jaroslava Irovského. Stylem i obsahem navazuje na předchozí autorovy sbírky dekadentních povídek "Příběhy sráče" a "O(byčejný) ŽIVOT" psané bez příkras a cenzury, s nevybíravým slovníkem, undergroundovou emotivní přímostí a velkou dávkou upřímnosti, sebeironie a humorné nadsázky, odkazující na nejlepší tradice americké Beat generation a autory jako John Fante nebo Charles Bukowski.

Příběh líčící životní osud Jindřicha Bukovského, frontmana zlínské kapely Ask the Dust, který svým nezřízeným způsobem života bourá základy rodinného zázemí tvořeného partnerkou Monikou, aby poté nedobrovolně opustil byt a dostal se do „péče“ Jaromíra Duška, samotářského hrobaře Lesního hřbitova, bydlícího v nedalekém starém domě. Jaký bude mít ponuré lednové počasí, prostředí hřbitova či podivínský hrobař vliv na Jindřichovo smýšlení? Dokáže si uvědomit chyby, kvůli nimž skončil právě na tomto místě? A dokáže se změnit a být zodpovědnější ve vztahu nejen k přítelkyni a sobě samému, ale i ke kamarádům z kapely, s nimiž jej v létě čeká největší koncert jejich života? A co samotný Dušek, který většinu volného času tráví v obývacím pokoji u teplých kamen za četby starých knih či poslechu klasické hudby? Neskrývá náhodou uvnitř svého zchátralého domu nějaké tajemství?

Lyrickoepický příběh básníka a snílka snažícího se vypořádat se všemi strastmi a slastmi spojenými s jeho každodenním žitím.S obavami očekává a vyhlíží další blížící se podzim, jenž na jeho mysl působí smutně, depresivně až ničivě, snaží se mu odolávat a vzdorovat za pomoci konzumace prášků či alkoholu, zbaběle se tak schovávaje za statusem beatníka, a ve chvílích, kdy je nakonec podzimem opět poražen, seznamuje alespoň čtenáře formou veršů se svými momentálními stavy a prožíváním vlastní pochybné existence.Zároveň s tím však pociťuje i dlouho nepoznané opojné stavy euforie a zamilovanosti ovlivněn přítomností dívky, jíž v básních patří všechna Ty/Tobě/Tebou..., a nechává se krom vína opíjet i inspirujícími pocity a múzami, které ve vztahu k ní zmírňují jeho bolestí zasaženou, splínem zmítanou duši.

O(byčejný) ŽIVOT, takový název nese v pořadí třetí vydaná kniha olomouckého prozaika, básníka a muzikanta Jaroslava Irovského (*1985), obsahem i stylem jazyka volně navazující na předchozí sbírku povídek s názvem "Příběhy sráče". Ve dvaadvaceti dekadentně laděných povídkách a dvou básních se autor coby hlavní (anti)hrdina opět otevřeně a bez příkras vyjadřuje k problémům dnešní doby a společnosti a dává čtenářům nahlédnout do svého (ne)obyčejného, bohémského způsobu života. Životní zkušenosti, peripetie a situace, silně gradující až do závěrečné pointy, jsou protkány lehkou depresí, melancholií, častými útěky od reality v podobě sexu, alkoholu, drog, snění,… To vše Jaroslav Irovský popisuje nesmírně čtivým, osobitým a syrovým stylem bez jakékoliv cenzury, každá povídka je navíc okořeněna silnou dávkou inteligentního humoru, sarkasmu a (sebe)ironie. Zkrátka „obyčejný život“, v němž jde často i „o život“.

Jaký pán, takový pes! To říká lehce slintající boxer Rocky, televizní maniak a vůdce čtyřčlenné party psích hrdinů netradičního satirického příběhu, do níž patří i švýcarský ovčák Ari (vypravěč), častými nemocemi sužovaný anglický buldok Jack a věčně podrážděný, Napoleonským komplexem trpící jorkšír Terry, kteří se v doprovodu svých pánů denně schází na plácku uprostřed olomouckého sídliště. Zde Rocky vypráví v rámci osvěty obsahy různých zpráv, pořadů a filmů (včetně pánem sledovaných pornofilmů, když není páníčka doma), aby jeho kamarádi dokázali mnohem blíže poznat a pochopit dění v bláznivém lidském světě a vše, co je jeho součástí.

Chlast, deprese, sex, problémy v práci, se ženskými, zdravím i nedostatkem peněz... a především neustálý vnitřní boj se sebou samým řeší svérázně a nekompromisně hlavní hrdina dvaceti povídek mladého talentovaného prozaika a básníka Jaroslava Irovského (*1985). Autor, často se ocitající v až tragikomických situacích, vypráví s velkou dávkou sebeironie své (hrdinovy) životní zážitky a příběhy. Jeho nadhled a naturalistický styl psaní (v počátcích tvorby byl autor ovlivněn psaním Charlese Bukowského), vás nakonec přesvědčí o tom, že ani v těch nejhorších, nejnepříjemnějších, či nejbizarnějších situacích se nemusí život brát úplně vážně. (ukázka z povídky Hank) Jana se nenechala odbýt, přisedla si opět blíž ke mně a položila mi svou malou ruku na pravou nohu. Chytil jsem ji za zápěstí a odtrhnul ji od mého stehna. Vtom se opět otevřely dveře a v nich stál mladý kluk v příšerně dlouhé fialové mikině. Byl o pár čísel menší než já a vzhledově vypadal jako žák sedmé třídy, čemuž bych se nakonec ani nedivil. Všiml si mé ruky položené na Janině zápěstí a okamžitě vytřeštil oči. „Co se to tu, sakra, děje?“ „Co asi myslíš? Hrajeme si se slečnou na maminku a na tatínka,“ odpověděl jsem s klidem, aniž bych očekával nějaký možný blížící se průser. „S mojí holkou?“ A průser byl na světě…