Pavla Horáková Book order (chronological)

Román je pronikavou sondou do marasmu osmdesátých let v komunistickém Československu a zároveň působivým portrétem dospívajících hrdinů, jejich rodiny a okolí. David a Marta spolu chodí do třídy na jednom pražském sídlišti a ze všeho nejvíc touží po západním spotřebním zboží. V Praze je tolik možností a železná opona odsud vypadá mnohem propustněji, než jak se jeví lidem v pohraničí. Husákovy děti se ve světě přežilé ideologie pohybují jako ryby ve vodě a drobné kolaboraci se systémem se učí od rodičů i učitelů. Nikdo netuší, že z normalizačního bezčasí už odtikávají poslední měsíce. Anebo tuší? Je emigrace Martiných rodičů na poslední chvíli obyčejnou smůlou, anebo včasným útěkem před spravedlivým zúčtováním? Marta s Davidem se potkají znovu po deseti letech, na sklonku budovatelských devadesátých let. Budou se však chtít sejít i jako padesátníci, kdy se charaktery načrtnuté v socialistickém dětství definitivně vybarvily? Román očima dospívajících pohlíží na konec osmdesátých let v Praze a poodhaluje, že na snobství, materialismus, konzumerismus, klientelismus, nepotismus atd. připisované kapitalismu bylo v české společnosti založeno dávno před listopadem 1989.

Nový román Pavly Horákové nabízí pozoruhodný dialog dvou vyprávěcích hlasů, které dělí více než sto let: z naší přítomnosti se ozývá učitelka Anežka, která se snaží vyznat ve vlastních zmatcích i ve zmatené době, a přitom přemýšlí nad rukopisnými paměťmi moravské venkovanky Kateřiny, svérázné, sebevědomé ženy, která nedostatek formálního vzdělání vynahrazuje vrozenou bystrostí a vnímavostí. Mezi mnoha tématy, jež obě roviny vyprávění spojují, vyniká jedno: fascinace, kterou obě ženy pociťují tváří v tvář Vídni, tomuto zvláštnímu amalgámu světáctví a provincialismu, hektické současnosti a nostalgie po nenávratně uplynulé minulosti, cizího a důvěrně známého – a svého času také druhému největšímu českému městu. Kateřina pobývala ve Vídni v roce 1912, tedy v době, kdy sláva pyšné císařské metropole vrcholila; v roce 2020 se do Vídně v jejích stopách vydává Anežka, aby se o své předchůdkyni dozvěděla víc. Přitom zjišťuje, jak pevně provázané jsou dějiny českých zemí a Rakouska, objevuje skutečnosti, o nichž se u nás příliš nemluví, či dokonce mluvit nesluší, do toho řeší svůj milostný život, a jakoby mimoděk přichází na to, kým vlastně je – a kým by chtěla být – ona sama.

Begun in 1959 by a twenty-two-year-old Hunter S. Thompson, The Rum Diary is a tangled love story of jealousy, treachery, and violent alcoholic lust in the Caribbean boomtown that was San Juan, Puerto Rico, in the late 1950s. The narrator, freelance journalist Paul Kemp, irresistibly drawn to a sexy, mysterious woman, is soon thrust into a world where corruption and get-rich-quick schemes rule and anything (including murder) is permissible.

Jedenácté narozeniny chce Johana oslavit se svou nejlepší kamarádkou Simonou, protože je mají ve stejný měsíc. Johanina máma cvičí džezgymnastiku a je krásná. Na tátu si Johana moc nepamatuje, zato s babičkou tráví spoustu času. Ta jí vypráví o tom, co bylo, a dovede zahnat veškeré obavy. Johanu ale vlastně kromě pitomého spolužáka Radka Hadraby a tajného obsahu babiččiny krabičky nic netrápí… Bude to stejné i za třicet let? Svěží novela civilně a bez okázalosti mapuje třicet roků v životě dívky narozené v polovině 70. let. Mohlo by se zdát, že se v ní nic dramatického neděje, přesto však Johana vypovídá o historických událostech i osobních prožitcích leckdy výmluvněji, než dovedou zachytit vypjaté scény. Johana nese i svérázný literární rukopis. O jednotlivé dekády se postaraly tři výjimečné autorky.

Kompozice z pamětí, deníků a korespondence českých vojáků v první světové válce, volně navazující na knihu Přišel befel od císaře pána, tentokrát nesleduje pouti jednotlivých účastníků válečného dění, nýbrž pomocí autentických textů líčí konkrétní oblasti života na frontě i v zázemí. Přináší dosud nezveřejněná svědectví o tom, jak čerství rekruti reagovali na cizí kraje a národy, jaké byly jejich první zkušenosti s válečnou realitou, hrdinstvím a zbabělostí, novými zbraněmi, s lazarety a špitály či jakou úlohu plnila v poli zvířata. Spolu s vojáky i civilisty se podíváme, jak vypadalo válečné stravování, jak se slavily Vánoce i jiné svátky a obřady, jak se na frontě trávil volný čas, ať už sportem, hrami nebo uměleckou činností, jakou roli sehrály ženy v zázemí i ve vojenském prostředí a jaký význam pro české muže v poli měla víra a láska. Texty doprovázejí dobové snímky, pohlednice, korespondenční lístky, kresby a reprodukce rukopisů a tištěných dokumentů. Kniha navazuje na úspěšný mnohadílný cyklus Polní pošta vysílaný na stanici Vltava.

Vypravěčka Ada Sabová, mladá vědkyně z „Ústavu mezioborových studií člověka“, je v mnohém typickou (nikoli však stereotypní) moderní intelektuálkou, která se pokouší vybalancovat osobní život a kariéru. V obojím už má za sebou leccos, a tak není prosta jistého cynismu, či spíše poučeného, sarkastického vnímání světa, lidí kolem sebe i sebe samé. Na pozadí pátrání po zmizelém synovi své kolegyně zaznamenává kolem sebe zdánlivé nahodilosti, za nimiž však tuší zákonitost a provázanost. Pro všechny tyto jevy hledá zastřešující definici, svou „teorii podivnosti“, a zjišťuje, že nekonečnou spletitost světa pouhým rozumem neuchopí. A zatímco společnost kolem ní čím dál více lpí na vyprázdněných pravidlech, Ada její struktury jednu po druhé opouští a vydává se vstříc svobodě.

Kurt Vonnegut nebyl jen přední americký prozaik, ale též vyhledávaný a oblíbený veřejný řečník. Výbor z jeho projevů nyní vychází pod názvem No není to krása? Najdeme zde devět autorových proslovů; jeden z nich byl pronesen u příležitosti přebírání prestižní ceny Carla Sandburga, jeden na shromáždění Indianské unie občanských svobod a sedm zbylých na různých univerzitních promocích (což je přímo vonnegutovsky paradoxní, vzhledem k tomu, že sám Vonnegut nikdy univerzitu nedostudoval). Netřeba se však bát nějaké mravokárné suchařiny – Vonnegutovy projevy si co do výstavby, čtivosti a vtipnosti s ničím nezadají s jeho prózami. I v nich autor předvádí svou typickou ironii a sarkasmus, i v nich dokáže mezi drsné špílce nenápadně propašovat svůj humanismus a empatii, i v nich vyslovuje nejednu základní pravdu a přitom na čtenáře – či posluchače – spiklenecky pomrkává. No není to krása?

Polní pošta – příběhy Čechů za první světové války. „Nestřílejte, tady jsme my, osmnáctý!“ Unikátní kompozice z deníků, pamětí a korespondence českých vojáků z první světové války, doplněná svědectvími jejich příbuzných v zázemí a deníkem novináře Jana Herbena. Hlavní dějový proud knihy tvoří dosud neobjevené osudy devíti vojáků, jejichž příběhy zasahují do několika válečných let na různých frontách. Z jejich osobitého líčení vojenského života se dozvídáme nejen o klíčových událostech jednotlivých válečných let, třeba o sarajevském atentátu, mobilizaci, výcviku, odchodu do pole, důležitých bitvách, zakládání dobrovolných jednotek, vyhlášení Československa, návratu z legií, ale také o stravování na frontě, poznávání cizích kultur, zavádění nových zbraní, zapojení zvířat do válečných operací, o nemocech a zraněních, milostných vztazích ve válečné vřavě, o dezinformační kampani s francouzským zlatem, špionážních aférách a o procesech s velezrádci, budoucími československými politiky. Texty ilustrují autentické fotografie, pohlednice, korespondenční lístky, kresby a reprodukce rukopisů a tištěných dokumentů. Kniha, chronologicky členěná podle válečných roků, navazuje na úspěšný dvacetidílný pořad Polní pošta vysílaný Českým rozhlasem na stanici Vltava v roce 2014, kdy od vypuknutí první světové války uběhlo sto let.

Co se stane, když se na svět podíváte jinak? Když jeden z pěti smyslů ovládne vaše vnímání? Ať už je to díky výjimečné situaci, citlivějšímu smyslovému receptoru, nebo handicapu, výsledkem je otevření nových dimenzí vnímání. Obyčejné věci získávají nový rozměr, a to, co jste vnímali očima, nyní „vychutnáváte“ zvukem, hmatem, chutí a vůněmi. Dvanáct mladých autorek se chopilo této výzvy a vytvořilo soubor různorodých povídek, které lze číst mnoha způsoby. Můžete začít od začátku a postupně procvičovat všechny smyslové receptory, nebo se nechat unést jedním textem a poté se vrhnout na další povídky od stejné autorky. Každá autorka přináší jiný příběh, což zajišťuje pestré čtení. V sbírce naleznete lásku, bolest, vášeň, absurditu lidské existence a tápání v mezních situacích, a to vše s nadhledem, břitkým humorem, romantickým nádechem či explicitním erotickým jiskřením. Seznamte se s dvanácti autorkami a vnímejte svět jejich očima, ušima, nosem a dalšími smysly.

Knihou Hrobaříci a Hrobaři, která volně navazuje na detektivky pro mladé čtenáře Tajemství Hrobaříků a Hrobaříci v podzámčí, se uzavírá románová trilogie, v níž pětičlenné bratrstvo pátrá po zločinech a záhadách sahajících hluboko do minulosti. Vojta, Klára, Evžen, Šimon a Alžběta už dospěli. Vojta pátrá po tajné organizaci Hrobařů, Klára se od party chce odpoutat, jenže sedá na lep podezřelému muži… V napínavém příběhu se Hrobaříci dostávají na stopu případu, v němž jde doslova o život. Co se skrývá za fasádou fotografické agentury Luxfer? O co jde Světlonošům? Skutečně obklopuje mrtvé i živé bytosti světlo? Proč mají světci svatozář a panovníkům se říká Jeho Jasnost a slavným lidem hvězda? Proč se zaživa zadívali lidé i zvířata? Kniha Pavly Horákové je nejen výbornou detektivkou, ale také originálním průvodcem po Olšanských hřbitovech a Žižkovu i výletem do historie symbolů souvisejících se světlem.

Druhý díl detektivní trilogie pro mladé čtenáře je volným pokračováním napínavého příběhu Tajemství Hrobaříků. Parta detektivů tentokrát vymění prostředí pražského hřbitova za romantické kulisy městečka Ostrožná, kde mladí hrdinové o prázdninách pomáhají na archeologických vykopávkách. Brzy se dozvědí, že ze zdejšího zámku během druhé světové války zmizela vzácná relikvie, a spolu s potomky šlechtického rodu se nadšeně pustí do řešení dávné záhady…

Mezi třemi čtvrtěmi velkoměsta, nákladovým nádražím, telefonní ústřednou a tunelem metra, ze všech stran obklíčené tramvajovými tratěmi a rušnými ulicemi, leží ústřední městské hřbitovy. Sešly se tu snad dva miliony duší; mluví spolu desítkami jazyků a modlí se k mnoha bohům. Mýlí se, kdo čeká, že na hřbitovech najde jenom zánik a smrt. Zrovna tady je kolikrát živo až příliš, lidmi se to tu jen hemží. Ne všichni ale přicházejí s dobrým úmyslem. A právě kvůli takovým jsou městské hřbitovy hájemstvím jednoho prastarého tajného společenství, do kterého je postupně uvedena pětice kamarádů – čtyři ve věku třináct let a jedna šestnáctiletá dívka. Během školního roku za pomoci dospělých průvodců společně odhalují, proč kdysi dávno tajný spolek vznikl a proč se nyní jeho členy stali právě oni. A když zjistí, že na hřbitovech se děje cosi nekalého, rozhodnou se bez váhání přijít věci na kloub...

Deadeye Dick is Vonnegut's funny, chillingly satirical look at the death of innocence. Amid a true Vonnegutian host of horrors a double murder, a fatal dose of radioactivity, a decapitation, an annihilation of a city by a neutron bomb Rudy Waltz, a.k.a. Deadeye Dick, takes us along on a zany search for absolution and happiness. Here is a tale of crime and punishment that makes us rethink what we believe...and who we say we are.

The war is ending, perhaps ended. For the castle and its occupants the troubles are just beginning. Armed gangs roam a lawless land where each farm and house supports a column of dark smoke. Taking to the roads with the other refugees, anonymous in their raggedness, seems safer than remaining in the ancient keep. However, the lieutenant of an outlaw band has other ideas and the castle becomes the focus for a dangerous game of desire, deceit and death. Iain Bank's masterly novel reveals his unique ability to combine gripping narrative with a relentlessly voyaging imagination. The narrative technique and sheer brio of A SONG OF STONE reveal a great novelist at the height of his powers.

In Slow Learner, the author reveals himself as a young man: clever and talented, but struggling to find a style of his own.

Der Roman der jungen kanadischen Schriftstellerin erzählt die Geschichte eines Mädchens, das sich nach ihrer Flucht aus dem Elternhaus als Stripperin in den Lokalen Britisch-Kolumbiens durchschlägt. In Form von Tagebuchaufzeichnungen beschreibt die Protagonistin ihren eintönigen und unwürdigen Lebensstil, in dem sie an jedem ihrer Arbeitsorte auf verschiedene Menschen aus der Branche trifft. Sie berichtet von der gegenseitigen Solidarität der Stripperinnen sowie von Rivalitäten, ihren häufigen Fluchten in Drogen und den Zeiten, in denen jede von ihnen von einer Rückkehr zu einem normalen Leben träumt. Auch die Protagonistin, die ihr ganzes Leben lang mit den Folgen einer schweren Kindheitserkrankung kämpft, ist oft entschlossen, zu gehen, kehrt jedoch immer wieder zu ihrer fragwürdigen Arbeit zurück.