Život básnířky Suzanne Renaudové (1889 – 1964) je nedělitelně spjatý s Petrkovem, domovem muže, za kterého se roku 1926 v Grenoblu provdala. Poutavě vyprávěný příběh protnutí dvou zcela odlišných světů, Francie Suzanne Renaudové a Vysočiny Bohuslava Reynka, dotváří bohatá obrazová příloha. Dokladem o jemném předivu, kterým byla Suzanne Renaudová připoutána k Československu, je i soubor pozdních básní, vytrysklých v letech nejtěžšího exilu za zdmi petrkovského statku, v překladu Jiřího Reynka zde vůbec poprvé vydaný v češtině.
Rozhovor Aleše Palána s Danielem a Jiřím Reynkovými.
V rozsáhlém rozhovoru Aleše Palána vzpomínají synové básníka, grafika a překladatele Bohuslava Reynka a básnířky Suzanne Renaudové na své rodiče, desítky jejich přátel, významných osobností české kultury, na dětství prožité ve Francii i v Petrkově u Havlíčkova Brodu, který se v jejich vyprávění stává ústředním místem, v němž se protínají životy a osudy mnoha klíčových postav české kultury 20. století. Vyprávění bratrů Reynkových je plné osobitých postřehů a humoru, vedle kultury se důležitou součástí jejich vyprávění stává i český venkov a jeho osudy, zejména za 2. světové války a v době po únoru 1948. Bratři se představují též jako výrazné tvůrčí osobnosti: Daniel jako fotograf, Jiří jako překladatel z francouzštiny. Kniha je uvozena předmluvou Jaroslava Meda a doplněna kalendáriem, jmenným rejstříkem a desítkami unikátních fotografií, dokumentů, faksimilí, grafik a kreseb.
Texty dvojice básníků a fotografie jejich syna tvoří velmi zvláštní knihu. Obsahuje výběr z děl Bohuslava Reynka a Suzanne Renaud, doplněný fotografiemi Daniela Reynka. Jiří, Danielův bratr, přeložil další prozaické texty. Bohuslavovy verše pocházejí ze sbírek jako Rty a zuby, Rybí šupiny, Sníh na zápraží a Odlet vlaštovek. Suzanne Renaud přispěla texty z Dveří v přítmí a Křídel z popele. Reynkova usedlost v Petrkově, s džunglovitou zahradou, je magickým místem české literatury. Reynek, osamělý tvůrce, přitahoval návštěvníky, kteří proměnili jeho domov na neformální poutní místo. Jeho manželství s Renaud přivedlo na svět dva syny, Jiřího a Daniela, přičemž Daniel se v totalitních časech věnoval fotografii. Jeho barevné kompozice, inspirované otcovými verši, představují meditativní umění. Danielova fotografie zachycují trvalé momenty, které překračují běžnou realitu. I když jsou fotografie spojeny s literárními texty, nelze je vnímat jako jednoznačnou symbiózu. Daniel Reynek navazuje na tradici svého otce a jeho dílo se propojuje s geniem loci, zatímco jeho přístup se liší od globálnější a novátorské tvorby Petry Růžičkové.
Advent není jen jedním z mnoha motivů Reynkovy tvorby, je to situace celého jeho básnického díla, poněvadž ji chápe jako základní situaci lidského života. Výběr z básnických sbírek, ve kterém se odráží radostná zvěst o příchodu Božího království, uspořádal básníkův syn Jiří.
[vybral a uspořádal Jiří Reynek ; k vydání připravil Mojmír Trávníček]
Výbor pohádek, bajek a pověstí sebraných francouzským básníkem a spisovatelem v jeho rodném auvergneském kraji. Pramenem mu byly vlastní zápisky místní lidové slovesnosti, které od mládí sbíral a které postupně vydával v řadě svazků. Tematicky je výbor zaměřený na události poznamenané působením tajemných sil a nadpřirozených bytostí, které doplňují zvláštní charakter krajiny kolem Auvergne. Zdroj MKP
Ausgestreckt auf einem Misthaufen liegt ein Leichnam. Ist es ein Mann oder ein Junge? Ein Kind hat den Toten zwischen den Ulmen entdeckt, während ein Nachbar im Dunkeln nach ihm sucht. Die Sicht bleibt unklar und nebulös, während der Meister, der alles niederschreibt, oft im Rausch gefangen ist. Sein Leben möchte er zu Papier bringen, doch der Tod erscheint immer wieder in seinen Texten – möglicherweise auch sein eigener. Bauer, Köchin, Doktor und Ziegenhirtin huschen verstohlen durch die ländliche Tristesse, während die Worte „Stille. Grau. Keine Bewegung.“ das zentrale Thema festlegen. Die Passacaglia, abgeleitet vom spanischen „pasar una calle“, ist ursprünglich ein Volkstanz und in der Musik ein Stück mit Variationen über ein wiederkehrendes Bassthema. In Pingets Text erheben sich über einer düsteren Grundierung Elemente eines Kriminalromans. Durch Anknüpfung und Variation wird die Zeit und der Tod während der rätselhaften Geschichte um den Toten außer Kraft gesetzt. Eine Auflösung bleibt im Spannungsfeld zwischen Detektivgeschichte und sich ständig verändernden Erinnerungen unmöglich. Pinget, ein Freund von Samuel Beckett, wurde von ihm seinem Verlag Éditions de Minuit empfohlen, wo sein Werk erschien. Er zählt neben Alain Robbe-Grillet und anderen zu den wichtigen Vertretern des Nouveau Roman.
