Uznávaný herec a režisér JAN KAČER přichází se svým čtvrtým spisovatelským počinem. V jednotlivých kapitolách vzpomíná na dětství, někdy idylické, jindy poznamenané válkou, na tatínkův tragický odchod a především na slavné divadelní a filmové kolegy.
Když se dívám na \'své\' starší filmy, objevuji zvláštní věci. Kdysi jsem pozoroval nejdřív sám sebe, jak vypadám, jak hraju, potom jsem si více všímal svých partnerů a smyslu hry, a teď s překvapením zjišťuji, že mě nejvíce zajímá to, co je vedle obrazu. Co dělají a kde jsou ti spolupracovníci – asistenti, osvětlovači, kostymérky. To, co bylo mimo kantnu. Ten mohutný svět, který obklopoval naše snažení a vytvářel životní hustotu, která nás naplňovala. A tak nějak je to i s tou knížkou. Je o bratrovi Pavlovi, o strýci Pepíkovi, ale i o městě a městech, divadlech a jejich hercích a divácích. Tedy chce taková být... O čem je tato knížka, O mamince, o dětství, o chvílích štěstí, o kamarádech a o smutku z jejich ztráty.
Knížka zachycuje podzim, kdy višnička za oknem je unavená větrem, a listí zežloutlo, zatímco svěží zeleň léta zůstává vzpomínkou. Jeřáb z Vysočiny se červená, stydí se za méně šťavnaté jeřabiny, zatímco slivoň v lipové aleji si udržela svou zelenou barvu. Přestože podzim přináší tesknotu po létě, radost z barev a očekávání zimy ji přemáhá. Kniha také pojednává o přátelství, o smutku z odcházení a radosti ze společného života s těmi, kteří se vzdalují, ale zůstávají v srdci. Čas plyne, a my potkáváme přátele jako zářící body na cestě. Otevíráme knihu, kde na první stránce je věnování: Na okus A. B. Vzpomínáme na dary od rodiny, na ruce po tátovi a oči po mamince. Procházíme městy, kde jsme žili, a vzpomínáme na vůně a písně. Jsou zde dcery a jejich děti, tisíce vztahů a podaných rukou. Hledáme bezpečí a zázraky neznáma, přátelství všude kolem nás. I s těmi, kteří přišli a přicházejí, věříme, že další přátelé přijdou. Slyšíme ševelení křídel, které nás provází.
Volné pokračování knihy vzpomínek Jana Kačera Jedu k mámě. Jan Kačer se ve své druhé knize vyznává z různých zážitků z cest, ze setkání s konkrétními lidmi, ale i z návratu k rodnému kraji. Ve svých vzpomínkách těká z místa na místo, z vnitřních pocitů se rodí nové a nové asociace. Pro čtenáře nebude snadné proplétat se myšlenkovými pochody autora, které jsou náhle přerušovány novými podněty. Jednu z kapitol tvoří deníkové záznamy jeho bratrance, pěvce Karla Bermana, který v nich lapidárně zachytil prožitky z Terezína a Osvětimi. Samozřejmě, že největší část vzpomínek je věnována divadlu - ať už Kačerovu působení v Činoherním klubu, Ostravě nebo v zahraničí.
Třetí díl zpěvníku lidových písní Zlínského kraje je věnován písním zaznamenaným v okrese Vsetín. Sestavili a redakčně připravili Lucie Uhlíková, Petr Číhal a Jan Káčer.
Druhý díl zpěvníku lidových písní Zlínského kraje je věnován písním zaznamenaným v okrese Zlín. Sestavili a redakčně připravili Lucie Uhlíková, Petr Číhal a Jan Káčer.
