V této monografii je formulována a řešena základní teoretická otázka informační vědy, kterou je struktura informačního univerza.
Tato struktura je prezentována formou konceptuálního modelu a vytváří nadstavbu standardní struktury univerza bibliografického.
Autoři používají konceptuální modelování jako základní analytickou metodu a následně ji aplikují na další oblasti, jako je výzkumné univerzum či oblast specializovaných knihoven.
Zvláštní kapitola je věnována vztahu konceptuálních modelů a problematiky sémantického zobrazení.
Otevřením básnické sbírky se čtenář ocitá v osobité krajině autorovy duše. Mladému básníkovii nechybí invence a nápady. Rozeseté verše podél pěšin jsou příležitostí k zamyšlení nad autorovou tvorbou i nad námi samotnými. Jiří Souček překonával překážky, aby nacházel prameny, které by mohl s přáteli a čtenáři sdílet a následně, aby je proměňoval v poetické květy a trny. A tak není čemu se divit, že autorovy toulky poezií jsou někdy suché a bolestivé jindy hravě rozverné, veselé až rozpustilé. Sbírka obsahuje na padesát básní mapujících jeho cestu životem. Kniha je rozdělená do dvou období. Na ranné básně, které jsou charakteristické svou hravostí, zamilovaností, naléhavostí, pointou, zkrátka básně mají šmrnc. V druhém období již verše dospěly do rafinovanosti, pohrávají si originálně s asociacemi a vnitřním rytmem a nechybí jim prokreslená atmosféra a sdělení. Autorovou předností je jeho subjektivita pohrávající si tu a tam s ironií, nadhledem i expresivností . Mezi dominující tématy patří mezilidské vztahy, sdílení, neschopnost komunikovat či doceňování reality sny.
Verše vhodně doplňuje úvodní a závěrečné slovo přátel, které nabízí čtenáři možnost proniknout do zákulisí tvorby i k autorovi samotnému. Sbírku citlivě rozvíjejí kresby Aidy Líhové-Legnerové poodhalující verše ve výtvarném světle.
