Jan Lukeš Book order (chronological)

Vladimíra Valentu (1923-2001) znají snad všichni filmoví diváci, a to nejen u nás. Jeho postava přednosty stanice z Ostře sledovaných vlaků Jiřího Menzela je nezapomenutelná už jenom svým zoufalým výrokem: „A inspektorská zahrádka je v prdeli!“ Českého neherce Valentu poznávali filmoví diváci i v Kanadě, když tam po odchodu z vlasti v roce 1968 začínal jako umývač aut v servisu. Spisovatel Josef Škvorecký mu postavil pomník ve svém románu Příběh inženýra lidských duší v postavě burácivého „muže-koule“, razantního antikomunisty, jehož smích zní „jako řetězová reakce ve skladišti nukleárních raket“. Kolik se toho ale ví o Valentovi jako režisérovi, scenáristovi, dramaturgovi, producentovi, novináři, politickém vězni nebo exulantovi? Knižní vydání rozhovoru Jana Lukeše s Vladimírem Valentou přináší nejen odpovědi na tyto otázky, ale navíc přibližuje i Valentův celoživotní nadhled a frajerský odstup od sebe sama.

Monografie se zaměřuje na významného kameramana, jehož přínos k filmovému umění je nezpochybnitelný. Jaromír Šofr, jehož kariéra trvá od 60. let až do současnosti, spolupracoval s předními režiséry jako Věra Chytilová, Karel Kachyňa a Jiří Menzel, s nímž vytvořil patnáct oceňovaných filmů. Dnes osmdesátník a akademický profesor, Šofr má za sebou úspěšnou pedagogickou dráhu na pražské FAMU a Columbia College v Chicagu, a stále se aktivně podílí na digitalizaci starších filmů. Jeho novátorský přístup k filmovému snímání výrazně ovlivnil československou a českou kinematografii. Generace diváků si budou pamatovat oscarové Ostře sledované vlaky, atmosféru Rozmarného léta, komedie Na samotě u lesa a Vesničko má středisková, stejně jako hrabalovskou poetiku Postřižin. Monografie přibližuje Šofrovu osobnost nejen jako spolutvůrce filmů, ale také prostřednictvím jeho vzpomínek z dětství a profesního života. Obsahuje jeho glosy, úryvky z básnické tvorby, úvahy o hudbě a výběr z jeho malířské činnosti, zahrnující 45 reprodukcí olejomaleb z domácího ateliéru. Tímto způsobem ukazuje všestrannost jeho uměleckého nadání.

Rubikova kostka života a díla česko-amerického režiséra z pera jeho českého analytika, pamětníka i zpovědníka. Úvaha na téma Formanovy cesty na světové výsluní za přechodu mezi dvěma systémy společenskými i produkčními předchází mozaice režisérových názorů, životních osudů a filmografie. Těžiště publikace tvoří faktograficko-esejistický přehled všech Formanových filmů a stejně koncipovaný výběr z dokumentů a publikací o něm. Knihu uzavírá oddíl málo známých formanovských studií, textů a korespondence z autorova archivu. Nedílnou součástí svazku je obrazový doprovod, který spolu s interpretacemi umožňuje vícerozměrný pohled na celek díla čelného představitele československé nové vlny i vrcholné hollywoodské kinematografie. Čtení na přeskáčku není na závadu, nýbrž spíše předpokladem pochopení souvislostí.

Rozhovor s Ivanem M. Havlem. Podobní, a přece tak jiní. Ivan M. Havel, mladší bratr bývalého prezidenta Václava Havla, jako by v něčem byl skoro jeho dvojčetem, v jiném úplným protikladem. Potomek slavné podnikatelské rodiny čelil od mládí stejně jako bratr ústrkům komunistického režimu, nakonec se ale i on po svém prosadil. Vystudoval obor automatizace a výpočetní techniky a v roce 1971 získal dokonce doktorát z počítačové vědy na univerzitě v americkém Berkeley. Normalizace ovšem záhy také jeho uvrhla na index, a tak do plné šíře mohl svou vědeckou erudici rozvinout až po roce 1989, mj. jako dlouholetý ředitel Centra pro teoretická studia při UK a AV ČR a šéfredaktor časopisu Vesmír. Krom toho je to muž širokých zájmů, pronikavé mysli a jemného humoru, což sám nejlépe prokazuje v sedmi kapitolách knižního biografického rozhovoru, který s ním vedl filmový a literární historik a publicista Jan Lukeš. Zavede čtenáře do světa nekonvenční osobní, rodinné, politické i filosofické bilance, která se vzpírá všem zavedeným klišé.

Autor Jan Lukeš, známý filmový historik a kritik, přibližuje cestu československého filmu od úplných počátků přes novou vlnu až po začátek druhého desetiletí 21. století. Barvitě vystihuje tvorbu v rámci historických peripetií, které film stejně jako jiná umění donutily uzavírat kompromisy s ideologiemi nebo zákonitostmi, s nimiž se musí vyrovnávat. Dějiny české a slovenské kinematografie jsou skoro stejně tak dlouhé jako dějiny filmu vůbec: už půl roku po první filmové projekci bratří Lumiërů se v červenci 1896 promítalo také v Čechách a v roce 1898 vznikly i první původní české snímky, dokumentární i hrané. Cesta československého filmu od amatérismu k profesionalitě, od němých snímků ke zvukovým, od úplných počátků přes novou vlnu až na začátek druhého desetiletí 21. století je zde pojednána v rámci historických peripetií, které film stejně jako jiná umění donutily uzavírat kompromisy s ideologiemi nebo zákonitostmi, s nimiž se musí vyrovnávat.

Kniha-dokument shrnuje život a dílo režiséra a scenáristy Elmara Klose. První oddíl mapuje ve studiích a rozhovorech jednotlivé etapy Klosovy činnosti. Druhý oddíl přináší texty z Klosovy pozůstalosti, třetí je zase dokumentárním výborem ze samizdatové Bichle petřínské, připravené v roce 1985 ke Klosovým pětasedmdesátinám. Čtvrtý oddíl shrnuje faktografii Klosova života a díla: jeho biografii, filmografii a bibliografii. Kniha obsahuje desítky unikátních fotografií i faksimile dopisů z Bichle petřínské.

Vydáno u příležitosti 24. festivalu českých filmů Finále 2011. 5. svazek edice Finále je věnován herečce Vlastě Chramostové a kameramanu Stanislavu Milotovi.

Velký knižní rozhovor se spisovatelem, scenáristou a prezidentem Českého centra Mezinárodního PEN klubu Jiřím Stránským, který je široké veřejnosti znám mj. jako autor seriálu Zdivočelá země či scénáře k filmu Kousek nebe. Kniha poutavě líčí Stránského dílo a dramatický osud na pozadí historie naší země ve 20. století. Doplněno rozsáhlou fotografickou přílohou, bibliografií a filmografií Jiřího Stránského.

Deníkové zápisy scenáristy a režiséra Pavla Juráčka (1935 - 1989) zahrnují kontinuálně období od jeho gymnaziálních studií na počátku padesátých let až po první roky normalizace. Představují několik tisíc stran svědectví o době, lidech, umění a především o samotném autorovi, jehož život se v době nástupu mladé kinematografie šedesátých let odvíjel po dráze uměleckého vzestupu, pookupační deziluze a strmého lidského pádu. Právě na tuto vrcholnou etapu Juráčkova života se soustřeďuje svazek zahrnující závěrečnou třetinu z řady třiatřiceti deníkových sešitů, který edičně připravil Jan Lukeš. Svazek obsahuje pět obrazových a textových příloh, černobílý fotografický doprovod v textu a v samostatné křídové příloze s komentovaným soupisem, filmografii Pavla Juráčka, soupis zkratek, značek a názvů, životopisný doslov a ediční komentář editora, rejstřík jmen a rejstřík filmů. V anketě Lidových novin byl Deník vyhlášen Knihou roku 2003 a získal Magnesii Literu 2004 za nakladatelský čin.

V přítomném díle obeznamuje autor svého psychiatra prof. Jaroslava Stuchlíka se svými osmatřiceti operami, čtrnácti symfoniemi, jedním rekviem a celou řadou drobných skladeb. K dopisu jsou připojena libreta jeho dvou oper. Vlastenecké mobilizační opery Pro vlast ze 30. let a budovatelské opery Úderka, v níž hlavní barytonový part nepatří nikomu menšímu než prvnímu dělnickému presidentu Klementu Gottwaldovi. Jan Lukeš vytvořil svérázný žánr katastrofické opery. Opera Pro vlast končí pádem letadla na scénu, při čemž se pilot usmaží na škvarek. Operu Panzerfaust završuje odpálení pancéřové pěsti. V pokračování Prodané nevěsty zapaluje Vašek chalupu a opera vrcholí druhým požárem Národního divadla. K opeře Hirošima se Jan Lukeš naštěstí jenom chystal.

MUDr. Jan Lukeš (1912-1977) je autorem originálních dějin a jazykového systému smyšlené civilizace připomínající hrabalovské pábení i fantaskní světy J. R. R. Tolkiena. Tento soubor neofázických textů obsahuje v osmi kapitolách reprezentativní výbor přibližující geneze jeho šestnáctiumělých jazyků.

Publikace představuje vůbec poprvé bohatství historických varhan na území Čech. Vedle podrobného popisu nástrojů (včetně rejstříků) a historie jejich vzniku nabízí i zajímavý pohled do života jednotlivých varhanářů.

Výbor z díla dnes již téměř zapomenutého spisovatele, výtvarníka, hudebního skladatele a neolingvisty Jana Lukeše. Sestavili Martin Pluháček a Andrej Stankovič.

Soubor pěti portrétů spisovatelů, aktérů politických represí 50. let, spolu s analýzou jejich díla. Literární kritik Jan Lukeš se zaměřil konkrétně na Jiřího Hejdu, Jiřího Muchu, Karla Pecku, Jiřího Stránského a Jana Beneše.

Orgie střídmosti Jana Lukeše představují autorovy aktuální reflexe filmů konce osmdesátých a počátku devadesátých let.

tvorba umělecká a snahy paxistické - postižení psychické

Básnická sbírka představuje v textech o dospívání, moři, české krajině a svědomí pocity člověka na prahu nové éry, člověka, který má „Kristova léta, ženu, byt 1. kategorie, poměrně slušné místo, v zádech pár ztroskotaných lásek a pomalu chytá druhý dech“.

Literárně kritická práce, v níž se autor soustřeďuje pouze na tzv. mladou literaturu. Na základě analýz knižně publikovaných románů a povídkových i básnických sbírek si klade otázku dalšího vývoje každého z mladých prozaiků či básníků, kteří vystoupili v letech 1970-1979 na literární scénu.