Focusing on Francisco Suárez's theory of sense perception, this monograph explores the intricate concept of perceptual intentionality. It delves into both external and internal senses, providing new insights into Suárez's comprehensive framework. The work aims to enhance understanding of how perception functions within his philosophical system, highlighting the significance of intentionality in the act of sensing.
Život a dílo „Vynikajícího doktora“.
V současné době se u nás fenomén „Suárez“ čím dál více dostává do popředí filosofického badatelského zájmu. Zatímco většina dosavadních bio-bibliografických pojednání se spíše omezuje na encyklopedickou a fragmentární informaci, je cílem této publikace předložit čtenáři přehled podrobnější a systematičtější. Vedle hlavních životních milníků autor představuje také Suárezovy významné filosofické a teologické doktríny. Jde především o téma vztahu Boží prozřetelnosti a svobodné lidské vůle (tzv. problém De auxiliis), o filosofii zákona, tyranovraždu a téma spravedlivé války.
Druhá scholastika je dnes považována za samostatný kulturně-dějinný fenomén, který je třeba studovat s nemenší intenzitou než antickou nebo středověkou filosofii. Čtenáři předkládaná publikace představuje v česko-slovenském kulturním prostoru první monografické zpracování základních metafyzických otázek jednoho z hlavních představitelů této epochy, španělského teologa, filozofa a právníka Františka Suáreze (1548-1617). Výklad Suárezových názorů je zasazen do kontextu hlavních proudů středověké scholastiky (tomismus, scotismus, nominalismus). Při zkoumání těchto otázek, jakými jsou předmět a povaha metafyziky, pojem jsoucna, transcendentálie, individuace a univerzálie, je využívaná téměř veškerá relevantní sekundární literatura.
Mimořádné číslo se zaměřuje na vnímání a smysly v dějinách filosofie mezi 11. a 17. stoletím, přičemž pozornost je věnována scholastickým myslitelům jako Anselm, Petr Olivi a Duns Scotus, a také starším autorům, jako je Aristotelés, a jejich současníkům, jako je Plethón. Studie zpochybňují představy o scholastice jako homogenní tradici založené na aristotelském dědictví. I když aristotelismus má mezi scholastiky významné postavení, na myšlení této doby silně působí také platónská a augustinovská tradice. Čtenář se v jednotlivých příspěvcích setkává s prolínáním a vzájemným soupeřením aristotelských a platónsko-augustinovských myšlenek. Platónská a augustinovská tradice zdůrazňuje roli pozornosti při vnímání, extramisní chápání zraku, metafyziku světla, teorii iluminace a perspektivu první osoby. Naopak aristotelská tradice se zaměřuje na ontologii vnímatelného předmětu, jeho kauzalitu, roli prostředí a klasifikaci vnitřních smyslů. Tímto způsobem se ukazuje komplexnost a rozmanitost myšlení v rámci scholastiky, což přispívá k hlubšímu porozumění filosofickému diskurzu této doby.
