Přemysl Veverka Books

První anglické vydání knihy Slavné pražské vily. Jednotlivé kapitoly knihy tvoří přehled dějinných etap – od konce 19. století až do současnosti (s výjimkou první, přibližující mnohem starší, pozdně barokní Michnův letohrádek). Každá kapitola obsahuje úvod, po němž následují texty o konkrétních vilách, včetně bohatého obrazového materiálu. Většinou se jedná o rodinné domy či vily, které projektovali významní architekti 19. a 20. století. Úvody pojednávají o dobové situaci, architektonických stylech příslušného období, osobnostech vybraných architektů, o názorových střetech, zajímavostech z činnosti uměleckých spolků a celospolečenském klimatu příslušné doby.

Jako by krok za krokem, tak, jak to časová přímka, táhnoucí se dějinami, naznačuje, vyrůstá v publikaci Slavné stavby Prahy 5 postupně, jedna za druhou, padesát čtyři staveb, které k páté pražské městské části neodmyslitelně patří, přičemž první objekt – kostel sv. Vavřince v Jinonicích (Butovicích) pochází asi z 11. století a poslední – ústředí ČSOB v Radlicích nese vročení dokonce už budoucí, léta 2006 až 2007. Před čtenářem defilují stavby církevní, světské, průmyslové, administrativní, společenské, nájemní domy, vily, nechybí například Petržílkovská malostranská vodárna, Švandovo divadlo, zámeček baronky Ronghofferové, mosty přes Vltavu, barrandovský „pahorek snů“, nyní už propojený novou tramvajovou linkou, a samozřejmě ani dílo francouzského architekta Jeana Nouvela vytvořené na křižovatce Anděl.

Brožura mapující osud osady Ležáky během osudného roku 1942. Archivní fotografie a materiály.

Poutník v této knize je literární postava, která ztělesňuje dvojjedinost – jednu část představuje nevědomost a pochybnosti, zatímco druhá je naplněna pamětí a zkušenostmi, což mu umožňuje odpovídat na otázky. Tato blízkost poutníka je pro mě důležitá, protože bez neustálého kladení otázek a hledání odpovědí nelze vyrazit na žádnou cestu, zvlášť do Lidic. Téma Lidic je rovněž dvojjediné. Na jedné straně je to poklidná česká vesnice, jejíž obyvatelé žili svůj obyčejný život, dokud je lidská bestialita nepostihla v nečekané hrůze. Na druhé straně se odráží tragédie nevinných, jimž byla přisouzena vina. Z toho vyplývá i poznání, že život nakonec vždy vítězí nad smrtí, i když za tuto pravdu musíme platit. Poutník se ptá, zda je možné mlčet a pouze přihlížet. Prochází starými Lidicemi, které pro něj nezmizely. Odkryje čas, kdy se životy měřily zvony kostela sv. Martina, než přišlo peklo. Přesto jméno vesnice, jež mělo být zapomenuto, obletělo svět. Památník Lidice v novém tisíciletí ukazuje, jaká cesta vede k nezapomínání a varování před současnými nebezpečími. Je dobré přijít do Lidic a vědět, jak se tam chodí.