Kniha, jejímž námětem jsou svérázné vzpomínky na židovské obyvatele městečka Holíč, je prózou v kontextu české literatury výjimečnou. Je tomu tak díky autorovu vidění světa i lidí v něm, jeho jazyku i literárnímu nadání, jež se dá přirovnat k nadání Karla Poláčka. Jsou oba stejného rodu a vzali si za hlavní téma maloměstský život, jehož kontury a kvality se proměňují. V Poláčkově případě jde o proměnu možná bolestnou, ale běžící v přirozeném toku času. Tauberova próza je obrazem kdysi živého, zalidněného pitoreskního mikrosvěta, jenž zmizel násilně, naráz v čase šoa. Autor, který žije od roku 1968 v Izraeli, charakterizoval svoji knihu takto: "Nejsem učeným historikem, který zkoumá a nachází. Nejsem ani rutinovaným romanopiscem, který nachází a nezkoumá. Jsem holíčským Židem a vzpomínám na Holíč."
