Eva Švankmajerová Books

This essential and unsurpassed monograph offers a direct view of the life and creativity of the artist Eva Švankmajerová (1940–2005) and the film director and artist Jan Švankmajer (1934). Their paintings, images, poems, important encounters, scripts, tactile objects, diary entries, films, ceramic vessels, plays, puppets, collages, texts and dreams represent the great imaginative activity of contemporary Czech surrealism. The monograph, with the secondary title Between Film and Free Expression, is divided into ten thematic chapters and accompanied by a bibliography, a list of exhibitions and a filmography, and is mostly based on original texts by both artists.

Monografie výtvarníků Evy a Jana Švankmajerových představuje volnou tvorbu i film a je vydána k putovním výstavám v roce 1997.

Sebrané texty Evy Švankmajerové obsažené v této knize jsou žánrově různorodé: vzpomínky z dětství, zápisy snů, svébytné, v řadě ohledů sociokritické esejisticko-beletristické statě, texty na pomezí básně v próze a povídky, drobné dramatické útvary — miniatury filmových scénářů či divadelních skečů, odpovědi na surrealistické ankety, autorské příspěvky do kolektivních surrealistických her. Žánrová pestrost však nezakládá obsahovou a významovou roztříštěnost: výraznou jednotící osu tvoří — kromě zřetelného světonázoru surrealistické imaginativní podvratnosti — nezaměnitelný autorčin jazyk, suverénně transponující pokleslé lexikum a stylistické postupy někdejšího „dámského čtiva“ do poloh básnicky provokativních, v nichž zpravidla neoddělitelně slučuje a prolíná své nejsoukromější tematizace (láska, sex, rodinný život, vztahy…) s kritickými komentáři jevů společenských (ženská emancipace, institucionalizovaná výchova, vzdor vůči všem formám represe a stupidity atd.). Texty představují zásadní formální (komentáře) i obsahové paralely k její vlastní tvorbě malířské a básnické: obrazy se vaří, automobily mění tvar jak v nějakém psychedelickém tripu, autorka si ve snu obléká seprané mužské trenýrky a v Papinově hrnci vyváří opotřebované dětské spartakiádní cvičky. Imaginace všežravá / tvořivá / kritická.

Šestá básnická sbírka Františka Dryjeho (1951) je volně inspirována jedním z posledních cyklů pastelových kreseb Evy Švankmajerové (1940 – 2005), nazvaném Vlci byli opět vysazeni v českých lesích (2004), jenž patří v jejím díle bezpochyby k nejvýraznějším – lze ho mimo jiné chápat jako bolestnou existenciální reflexi vědomí smrti a smrtelnosti. Básně a pastely mají stejná motivická i hodnotová východiska, která jsou oběma autorům společná či blízká: oba jsou významnými představiteli té tvůrčí (výrazové, imaginativní) linie, jejíž kořeny sahají do historie českého surrealismu (Nezval, Havlíček, Effenberger aj.). Dryje sám říká: „... pokouším se uchopit a zpracovat vnější, jakkoli ,vysoký‘ či ,nízký‘ podnět svým jedinečným způsobem ... pozřít jej a vyplivnout vtělený do mého masa a převlečený do mé kůže – pokouším se nahlížet svět především hranolem subjektivity, jenž lomí odněkud přicházející světelný svazek impulzu, a tak nasvěcuje cestu k jedině platné, imaginativní komunikaci.“

Publikace vydaná ke stejnojmenné výstavě Evy Švankmajerové a Jana Švankmajera

Soubor básnického díla významné české surrealistické malířky, zabývající se též keramikou, plakátem, scénografií, kresleným filmem a tvorbou divadelních kostýmů. Zahrnuje samizdatovou básnickou sbírku Samoty a citace z roku 1987 a veškeré dosud knižně netištěné autorčiny básně. Poezie Evy Švankmajerové vyzařuje překypující energii její osobnosti, je drsná, nepatetická, kritická v rovině osobní i společenské. Bohatá autorčina básnická obraznost koresponduje s poetikou jejích figurálních pláten.

Označit někoho za surrealistického autora může mít mnoho důvodů. Jeden z nich je i ten, že označovatel si s kresbou, textem, filmem neví rady. Nerozumí jim. Falešným znakem „pokroku“ (ne jediným) je rozumět, chápat, mít jasno. Málokdo má odvahu přiznat veřejně: Nerozumím tomu, nechápu to. Nevím. Ale je to krásné. Vzrušuje mě to a vyrušuje. Nenechává mě to v klidu… Novela Biče svědomí (1978) Evy Švankmajerové a Vratislava Effenbergera se drží v první, kompaktní části linie psychologického realistického popisu duševního světa a propletenosti vztahů hlavních hrdinů Emy a jejího manžela Jáchyma a jejich milenců, zároveň se jí vine neočekávaná, přesto jistým způsobem samozřejmá představivost. V navazujícím druhém, „roztříštěném“ díle, rozděleném na menší části, pak nějaký neznámý nezbeda zcela serval kohoutky, kterými je imaginace připouštěna, a vzniklá potopa následně jakoby rozdělila cesty hlavních hrdinů (Ema je poslána na Blízký východ v krabici deklarované jako Hořické trubičky). Pokud nejde o koncept, spisovatelé si svoje vinice hlídají a nepouštějí nikoho na brigádu, aby jim pomohl zaštipovat či plít. Surrealističtí tvůrci naopak při psaní rádi kooperují. Synergický efekt této spolupráce nemusí být na první dojem zřejmý — ostatně, psát texty jen na jedno čtení je pitomost. Naopak, při každé další četbě musí mít čtenář dojem, že jde o „novou“ knihu. V případě Bičů svědomí to funguje.

Publikace DISEGNO INTERNO – Eva Švankmajerová, Jan Švankmajer vychází u příležitosti stejnojmenné výstavy, konané v GASK – Galerii Středočeského kraje v Kutné Hoře od března do srpna 2024. Stejně jako si výstava v GASK nečiní nárok na „encyklopedickou“ retrospektivu, ani tato publikace si neklade za cíl monograficky obsáhnout celoživotní dílo českých surrealistů Evy Švankmajerové a Jana Švankmajera. Její smysl naopak spočívá v konkrétním reflektování a dokumentování tohoto jedinečného výstavního projektu, uskutečněného v roce 90. narozenin Jana Švankmajera, světově proslulého tvůrce objektů, kreseb, koláží, grafiky, knižní ilustrace a samozřejmě filmů. Vedle bohaté obrazové části, důkladně mapující autorsky koncipovanou instalaci výstavy, obsahuje publikace texty kurátora výstavy Richarda Druryho, autora doprovodného programu Petra Adámka a autorky edukačního programu Karin Vrátné Militké. Výrazně zde také figurují texty Evy Švankmajerové a Jana Švankmajera, které představují svébytnou rovinu vyjadřování související s jejich vizuální tvorbou.