Jaroslav Holoubek Books

Exkluzivně výpravná publikace představuje České Švýcarsko jako turistickou destinaci světového významu, kterou v historii navštívili, nebo v ní žili významní umělci a byla jim inspirací pro jejich tvorbu. Jedna z kapitol se zabývá estetikou krajiny se sociologickým a filozofickým přesahem, ostatní kapitoly dávají nahlédnout do příběhů slavných jmen a jejich děl (August Frind, Adrian Zingg, Carl Maria von Weber, Hans Christian Andersen, Rainer Maria Rilke, Franz Kafka aj.) a zmiňuje také současné autory - hudebníky, výtvarníky, filmaře inspirované touto krajinou. Text doprovázejí unikátní fotografie krajiny i reprodukce romantických vedut a dalších uměleckých památek.

Podtitul: zpověď bývalého fotografa prezidentské kanceláře a Dagmar Havlové. Už v listopadových dnech roku 1989 se Alan Pajer, který měl ve Špalíčku na Václavském náměstí na starosti organizační záležitosti, dostal jako fotograf na Hrad a zůstal tam celých třináct let prezidentského období Václava Havla. Stal se z něj někdo víc než spolupracovník, je to přítel a kamarád bývalého prezidentského páru. S Olgou Havlovou, později s Dagmar a Václavem Havlovými prožil mnohé při státních návštěvách s nimi sjezdil kus světa, je autorem fotografií, které jsou doslova světoznámé, ale i těch, které vznikly jako tajné unikáty a které představí teprve čtenářům této knihy. Doplní je o neznámé historky, které se k nim váží, protože jen on ví, jak to bylo doopravdy. Svou upřímnou výpovědí prozradí i leccos o sobě, o zajímavých lidech, které poznal, a o paradoxech doby, v níž žijeme.

Autorova nová básnická sbírka je snahou symbolicky se vyjádřit i zachytit některé jevy současného života.

Básnická sbírka Kdybych se nenarodil zaujímá v Holoubkově díle význačné postavení. Je silná odvahou a uměním odhalovat nové významy slov a projevuje se v ní Holoubkova verbální virtuozita. Básnické příběhy blízké surrealistům provázejí čtenáře snovým labyrintem, ale také reálnou krajinou, která jako by se na konci století a milénia chtěla znovu stát totálně šťastnou zemí. Holoubkův zvláštní smích a ironie bojují s lidskou tupostí a zapomnětlivostí a žasnou nad tím, jak znovu a znovu snadno podléháme zlu už tolikrát odhalenému.

Básnická sbírka provokativních miniatur, záludných otázek, modliteb a exklamací: „Jsme zvířata co přestála zimu / jsme květy zla / jsme zmije jež si hoví ve skleněných střepech...“

Autor věnoval tuto sbírku Mamince a východním Čechám.

Knížka je jakýmsi bilančním rozhovorem básníka a novináře se zpěvákem, jehož žánrové spektrum sahá od opery přes jazz, country, pop-music, rock až k muzikálům. Vyprávějí si spolu o atmosféře a snech báječných 60. let, o umělecké profesi, muzikantech, textařích a hudebních kriticích, lesku a bídě showbyznysu i o přátelství. Zamýšlejí se nad vývojem české společnosti po roku 1968, nad obdobím dvacetiletého bezčasí, které se klenulo nad jejich mládím a začátkem umělecké kariéry, nad euforií a svobodou konce století. Vzpomínky přesahují generační výpověď a vracejí se až do května 1945 a dalších období naší historie, které ovlivnily duši zpěváka i nás všech. Je to kniha o setkávání: autoři vzpomínají na své společné kamarády Evu Olmerovou, Jiřího Wimmera, Miroslava Ivanova či Jiřího Brabce. Černochův lidský příběh potěší příznivce country muziky, rocku a pop-music a osvěží jim v paměti desítky koncertů, festivalů, zpěváků a muzikantů.

Původní zápisky z cesty dánského spisovatele H. Ch. Andersena z roku 1831 s použitím editorské úpravy a dobových tisků vedut C. A. a Ludwiga Richterových z německého vydání z roku 2001 nakladatelství Insel Verlag Frankfurt nad Mohanem (Bericht einer Reise in die Sächsische Schweiz). Cestopisné poznámky známého spisovatele mají charakter reportáže a popisují jeho cestu z Drážďan lodí a poté pěšky do skalních měst v Saském Švýcarsku. Doplul také až do Hřenska a navštívil Pravčickou bránu, odkud se z Hřenska vrací po řece na hraniční přechod v Schandau (Žandov)a zpět do Drážďan. Andersen emotivně a romanticky, jak se na jeho dobu sluší, vnímá krajinu i lidi, které na cestě potkává, inspiruje se jimi v několika básních a zmiňuje mnoho dobových informací z tehdejšího kulturního světa. Popisuje dobu, vliv církve i víru tehdejší ch lidí. Andersen zde například vzpomíná, jak v okolí Hřenska viděl obraz svatého Nepomuka, ochránce Čech, před nímž se modlil starý muž a žehnala mladá dívka, a uvažuje o tom, že se necítil zrovna nejlépe při myšlence, že se nachází v zemi, kde ho mají za kacíře.

Povídky milostné, ale i nemilosrdné, tak trochu z jiného světa. Hrdinkou titulní prózy je nakladatelská redaktorka Milena, která se po návratu z emigrace sejde na vernisáži s přáteli a v té chvíli se začíná odvíjet film jejího života na pozadí druhé poloviny minulého století. V dalších ožívají příběhy univerzitního docenta a jeho studentky, osud krásné Italky Ines, láska uvaděčky z Karlínského divadla a bezdomovce z Hlavního nádraží, tajemství průvodkyně cizinců z Berlína, dozvíte se, kam chodila Michaela, když se přihlásila na hodiny zpěvu, a také o tom, jak Pražané vítali delegaci Evropské unie.

Autorova nová básnická sbírka přináší především reflexivní lyriku. Autor předkládá čtenáři určitou duchovní intenzitu, ukrývanou v trpkých pravdách způsobem, způsobem, který ve svém vyjadřovacím naturalismu často sklouzne do příliš mělké roviny. Verše jsou zřejmě pokusem véstzneklidňující dialog o smyslu života a lidské existence.

Historie paláce Koruna na Václavském náměstí od jeho přestavby v roce 1914.

Převažuje náladová lyrika s milostnou tématikou, ale probleskne i reflexe a apelativní lyrika. Převažuje volný verš, ale i klasická forma a použití určitých figur. Sbírka veršů podává velmi poutavou výpověď o prožitcích a pocitech dnešního mladého člověka.

Piha na nose přináší to nejlepší z dosavadních devíti básnických knih J. Holoubka. Tento výbor, doplněný dosud nepublikovanou (a výrazně bilancující) vstupní básní, vyšel k autorovým padesátinám.

Tyto básně a povídky věnoval autor svým synům Jakubovi a Ondřejovi.

Anotace Frekvence milostných motivů a intenzita erotické vášně v Holoubkových básních z posledních pěti šesti let, soustředěných ve sbírce Veselý hřbitov, signalizuje záviděníhodnou vitalitu a milostnou energii snad nevyčerpatelnou. O zážitkovém původu Holoubkovy poezie není pochyb už delší dobu a jinak tomu není ani v současnosti. Vlastní prožitky básník nadále s oblibou zprostředkovává v mikropříbězích nasycených až fotografickými detaily, s nimiž ovšem nakládá rukou máčenou v surrealistické křtitelnici. Milostnou extázi však nyní slyšitelně provází také existenciální ozvěna, evokace milostného aktu je vrstevnatější, plastičtější, drsnější. K opakujícím se veršům konstatujícím krásy života pak přibývají doznání plná splínu a skepse, markantně u autora narůstá zklamání z toho, že naděje na společenskou změnu se rozplynula toliko ve střídání ismů, zvětšuje se básníkovo znechucení z narkotické dominance konzumu. Novou sbírku Holoubkovy poezie doprovázejí ilustrace Kristiana Kodeta, autorem doslovu je prof. Lubomír Machala.

Autor patří k nejznámějším českým žijícím básníkům, vydal již dvě desítky sbírek, vesměs velice dobře přijatých kritikou a hlavně čtenáři. Sbírka Lásky a nevěry zahrnuje to nejlepší, co básník vytvořil v posledních dvou desetiletích. V doslovu předseda Obce spisovatelů Vladimír Křivánek ji charakterizuje takto: "Holoubkův nový výbor z milostné poezie přibližuje jeho ústřední téma mnohostranně. Je to zpověď plná výbušné smyslnosti, něhy a odevzdání, ale i dravé zvířecí výbojnosti a vášnivého milostného plenění." Kniha je doplněna ilustracemi našich předních výtvarníků jako jsou Eva Šebíková, Tomáš Bím, Tomáš Hřivnáč, Ladislav Kuklík, Jiří Mocek či Josef Velčovský.

Gurmáni ze Smíchova aneb vaří starosta a jeho přátelé - Karel Gott, Helena Vondráčková, Ivan Mládek, Pavel Bém, Jiří Krampol, Karel Černoch, Jan Rosák, Luděk Sobota, Petra Černocká, Ondřej Neff, Kája Saudek, Vladislav Jarošek . . a ti ,mimo jiné, odpovídají i na spoustu všetečných otázek..

Autorova nová básnická sbírka přináší především reflexivní lyriku. Autor předkládá čtenáři určitou duchovní intenzitu, ukrývanou v trpkých pravdách způsobem, způsobem, který ve svém vyjadřovacím naturalismu často sklouzne do příliš mělké roviny. Verše jsou zřejmě pokusem vést zneklidňující dialog o smyslu života a lidské existence.