Václav Janoščík Books

Současná akceleracionistická filozofie čím dál více slouží jako jistý bod propojení, který v sobě propojuje různorodé pokusy o přeformulování dřímajících společenských možností, odcizených kánonů, i mimolidské estetiky, které v současném diskurzu rezonují. V kontextu těchto probíhajících debat chceme vznést následující otázky: Jakým způsobem můžeme, tváří v tvář společenským výzvám i širému prostoru dalekého vesmíru, smysluplně působit? Jak odhodit pouta současnosti? Jaké jsou možnosti a podmínky spekulativního a akceleracionistického diskurzu, a jaké výsledky můžeme od takového projektu očekávat? Toto je smysl Reinventing Horizons. The current state of accelerationist philosophy increasingly appears to serve as a point of coalescence for various attempts at redefining diverse potentialities, estranged objectivities and inhumanisms which circulate the contemporary discourse. We attempt to add to these discourses by asking the following questions. What can we do within the confines of present conditions, while facing these challenges, agencies and vast spaces beyond? How can we unbind the shackles of the present? What are the possibilities and conditions of speculative and accelerationist discourses, and what are the investments and aspirations for such an endeavour? That is what we mean by Reinventing Horizons.

Vydáno u příležitosti stejnojmenné výstavy konané od 11.11.2023 do 11.2.2024 v zóně 8smička v Humpolci. Náš svět je elektrosvětem. Jen stěží si ho lze bez všudypřítomné, a přitom téměř neviditelné a neslyšitelné elektrické energie představit. Je tajemná, nepostradatelná, smrtelně nebezpečná i životně důležitá a začínábýt i inteligentní. Projekt Volt-Age nabízí prostřednictvím spolupráce skupiny umělců a dvou praktikujících odborníků vhled do elektrizujícího světa magické energie. Výstava spojuje několik autorů, kteří k sobě mají blízko nejen proto, že dlouhodobě spolupracují na mnoha projektech a sdílejí společné prostory ateliéru, ale propojuje je i samotný fenomén elektřiny, jenž prostupuje tématy jejich tvorby. Klíčovou roli v projektu Volt-Age hraje setkání a spolupráce umělců se dvěma svéráznými postavami, které jsou svázané s Humpolcem a jeho blízkým okolím, a díky své profesi a vášni jsou spjaté s údržbou a montáží vysokonapěťové sítě. Oba svůj život zasvětili elektrickému proudu, napětí a jeho bezpečnému rozvádění až do našich domovů. Kamil Machyán, místní elektrikář, již od dětství posedlý sbíráním izolátorů vysokého napětí a František Daněk, principál a strůjce kolosálního Muzea izolátorů a bleskojistek poblíž nedaleké Obrataně.

Co když je naše komplikovaná současnost vlastně detektivkou bez jasných viníků nebo detektivů? Velmi populární žánr detektivních vyprávění nám tak může poskytovat napětí při hledání vraha, ale tyto příběhy nám také mohou pomoci vyrovnat se s traumatizující realitou, s problémy s naší identitou nebo se sdílením. Kniha Napínat současnost. Detektivní pátrání po sdíleném světě se ubírá dvěma hlavními směry. Popisuje dynamiku detektivního vyprávění počínaje klasickou literaturou (Raymond Chandler) přes ikonické filmy (Okno do dvora, Memento) až po seriálové narativy (Rodina Sopránů, Znovuzrozeni, Na jezeře a Rectify). Druhou linií knihy je hledání filosofie přítomnosti, která čerpá především z post-strukturalismu a afektivního obratu, a směřuje k originálnímu pojetí politiky identit a reality. Kniha se pokouší pátrat v obou směrech – čte detektivní fikci prizmatem filosofie a podrobuje filosofii investigativnímu zkoumání. Dochází tak k reinterpretaci detektivního vyprávění jako součásti hledání časové orientace, jež by nám dokázala poskytnout něco stejně důležitého, jako je sdílený koncept současnosti. Jinými slovy, detektivové se snaží nejen identifikovat vraha, ale také rozklíčovat obraty a zlomy v čase, jimiž se naše současná situace vyznačuje.

Žijeme v éře superhrdinských blockbusterů, ale zároveň také obrovského nadbytku kritické literatury, která reflektuje všechny aspekty naší reality, samozřejmě včetně samotné populární kultury. Abychom se v těchto podmínkách zorientovali, musíme pochopit, jak se vyvíjela současná popkultura, ale také její kritika. V knize Václava Janoščíka čtenáři najdou nejen zvláštní a napínavou genealogii kritické teorie a superhrdinů – ve které vedle sebe stojí Superman a Adorno, Watchmeni s Temným Rytířem a Deleuzem, nebo Joker, Avengers a Bernard Stiegler –, ale autorův spekulativně-historický a popfilosofický projekt nabízí některé originální odpovědi na ambiciózní otázky dneška: Co přesně superhrdinové představují, nebo jakých problémů jsou symptomem? Co je kritická teorie dnes a jak se vyvíjela v průběhu posledního století? Jak byla formována psychoanalýzou, marxismem nebo poststrukturalismem? Co je dialektika nebo úkol myšlení? Jaké sny minulosti (20. století) realizujeme svými současnými životy (v 21. století)?

Spekulativní fikce, experimentální či konceptuální texty na pomezí odborné a literární produkce vytyčují prostor, který je na jedné straně nesmírně aktuální vzhledem k současným filozofickým a společenským problémům (spekulace, realismus, postpravda, akcelerace), ale na druhé představují v českém prostředí dosud velmi opomíjenou formu. Knihu Nespavost formuje nikoli téma, žánr či forma, ale spíše určitý rytmus a čas. Tvoří ji soubor datovaných zápisků a textů, které reagují právě na proměny a průběh v čase, ať už se jedná o osobní, často ironické postřehy, nebo o pokusy vymezit určité filozofické východisko vůči současnosti. Součástí publikace je doslov, vysvětlující základní východiska spekulativní fikce, stejně jako seznam literatury a bibliografické odkazy. Ilustrace Tomáš Vaněk.

Kniha Spekulativní kresba: 2011-2014 německého filosofa Armena Avanessiana a kreslíře Andrease Töpfera je jednou z nejdůležitějších současných reflexí pracujících s průnikem filozofického a uměleckého myšlení. Čtenářům představuje kresbu nejen jako ilustraci textu, ale i jako médium, prostřednictvím kterého lze komunikovat a zprostředkovávat současné myšlení o světě. České vydání je doplněno o aktualizovaný úvod z pera Armena Avanessiana a autorský doslov v podobě odborné studie od překladatelů knihy Kataríny Hládekové a Václava Janoščíka, v níž autoři nabízejí analýzu knihy samotné i její oborovou kontextualizaci.

Sborník devíti esejů zahraničních filozofů je úvodem do problematiky současného filozofického realismu v rámci rozmanitých proudů objektově orientované ontologie, nového materialismu či spekulativního realismu. Úvodní studie Lukáše Likavčana, Václava Janoščíka a Jiřího Růžičky umožňuje českému akademickému a uměleckému publiku zorientovat se v základních koordinátech současného spekulativního myšlení a následujících devět přeložených textů tento členitý terén mapuje a poskytuje nejnovější vhledy do ontologie, epistemologie, environmentální a politické filosofie či teorie vědy. Mezi texty můžeme najít racionalisticky laděné statě badatelů a badatelek jako Alain Badiou, Quentin Meillassoux nebo Ray Brassier, objektově orientované a materialistické koncepce Leviho Bryanta, Timothyho Mortona, Jane Bennettové či Isabelle Stengersové, stejně jako politicko-teoretické intervence Rezy Negarestaniho a xenofeministického kolektivu Laboria Cuboniks. Tyto eseje slouží jako vstupní brány do širokého spektra debat odehrávajících se na samém čele filosofické avantgardy dneška, která se snaží vypořádat s dědictvím (post)kantovské filosofie, fenomenologie, analytické filosofie i poststrukturalismu. Novým způsobem se tak zde pokládají staré otázky poznatelnosti věci o sobě, architektury lidské kognice, postavení člověka v planetární síti mimo-lidských aktérů či možnosti univerzalistického emancipačního projektu.

Kolektivní monografie je věnována vztahu médií a temporality s důrazem na proměny chápání a zkušenosti času způsobené nástupem tzv. nových médií. Tomáš Dvořák v úvodní kapitole sleduje historický vývoj kulturních technik synchronizace od kolektivního chápání času po současný stav "znepokojené pohotovosti", který zažíváme v nepřetržité interakci s elektronickými médii. V návazné studii se Marek Šebeš zabývá televizním zpravodajstvím, které chápe jako svébytnou sociotemporální institucí, která se podílí na strukturaci a organizaci času ve společnosti. Irena Reifová pak popisuje proměnu diváctví s nástupem digitalizovaných televizních pořadů s důrazem na internetové seriály a diváckou participaci. Další rovině participativního užívání médií se věnuje Radim Hladík při rozboru sociálních praktik hudební northernsoulové subkultury. Filip Vostal nahlíží akceleraci času ve společnosti perspektivou fenoménu vysokorychlostního obchodování na světových burzách. Monografii zakončuje Václav Janoščík, který propojuje motivy a inspirace ze současného umění, sci-fi a filozofie ve snaze zachytit něco z budoucnosti, kterou nám přibližují.

Pod neustálým útokem střepů obrazů a konfliktů se mění náš vztah k interpretaci. Ta se stává nejen nástrojem, ale aktivitou, skrze kterou žijeme a definujeme své identity. Tato nevyhnutelnost interpretace nás nutí k nové politické vizi. My, umělci, aktivisté, para-akademici, pisatelé a kulturní agenti, tvoříme "třídu interpretace". Kniha představuje první projekt této třídy, založený Borisem Ondreičkou a Václavem Janoščíkem, s podporou Akademie výtvarných umění v Praze. Interpretace se tak stává klíčovým prvkem v našem chápání světa a v utváření našich identit.

Fotografie je hraničním fenoménem, oscilujícím mezi pomíjivým a trvalým, dynamickým a statickým, zjevnými a skrytými aspekty. Tato hranice zahrnuje vědu a magii, informace a věci, pravdu a fikci, umění a průmysl, profesionální a amatérské, soukromé a veřejné, dokument a monument, analogové a digitální, globální a lokální, jednotlivé a obecné, jednotné a množné. Hranice je obtížně uchopitelná, neboť nelze ji jednoznačně vymezit pomocí metodologických či politických kategorií. Zkoumání rozhraní je osobním příběhem, analýzou a zhodnocením vlastní zkušenosti. Texty historiků, kritiků umění, filozofů, sociologů a umělců se v této publikaci zaměřují na rozhraní mezi fotografií a sochou, zkoumají historické a současné vztahy mezi těmito dvěma médii. Diskutují problematiku fotografické reprodukce sochařských děl a vzájemné prolínání obou druhů v umění a kultuře. Tato analýza odhaluje složitosti a nuance, které definují interakci mezi fotografií a sochou, a přispívá k hlubšímu porozumění jejich vzájemným vztahům.

Jedná se o první a zásadní publikaci, která se zabývá aktuálním tématem post - internetového umění. Náš svět je světem objektů a možná si to uvědomujeme více než kdy dřív. Právě v éře globálního oteplování, umělé inteligence, masově vyráběných a neustále inovovaných či individualizovaných výrobků jsme konfrontováni s tím, že nejen lidé existují, jednají a mají práva. Také objekty, naše planeta, živočišné druhy, počítačové aplikace i nám blízké každodenní předměty se hlásí o své slovo. Kniha s charakteristickým názvem Objekt se snaží z pozic filosofie a teorie médií shrnout různé pohledy na tuto explozi objektů. Snaží se objektům propůjčit hlas. Kniha tak představuje první soubor textů z proudu spekulativního realismu, objektově orientované ontologie, akceleracionismu a nového materialismu dostupný v českém překladu.

V současnosti můžeme sledovat stále rostoucí popularitu dystopických příběhů, tedy těmnějších vizí naší budoucnosti, ale také rostoucí intenzitu diskusí týkajících se podstaty nebo proměny současného ekonomicko-politického uspořádání, které často zobecňujeme jako kapitalismus. Kniha Dystopický realismus? Jak se učit skrze kapitalismus a temné budoucnosti se pokouší právě za pomoci dystopických příběhů, přiblížit některé nejdůležitější pojmy a roviny kapitalismu. Jednotlivé kapitoly prochází problémy pokroku, abstrakce, trhu, komodit a směny, technologie, kapitálu a kapitalizaci, ale také současnou situaci charakterizovanou jako kapitalismus identit. Kniha postupně prochází krizi utopických vizí (Star Trek), některé klasické dystopie (Zamjatin, Huxley, Asimov) a jejich postmoderní nástupce (Dick, Ballard), hry a zejména jejich survivalovou formu (Monopoly, Death Stranding), ale také současnou quality TV (Po životě, Roky a Roky). Cílem Dystopického realismu ale není jen průzkum těchto kontextů. Celá kniha je určitou reakcí na Marka Fishera jeho pojem kapitalistického realismu. Zatímco v jeho argumentaci jsou tradiční dystopie ukázkou toho, že alternativní budoucnost není možná (po krizi je nastolen původní řád), v Dystopickém realismu jsou tyto příběhy experimentálním prostorem vyvíjející citlivost k jinakosti, různé formy péče a solidarity, intenzity a strategie mimo tradiční rámce současné společenské situace.

Kniha-čítanka představuje českému čtenáři základní současné práce zahraničních autorů, destabilizující konvenční, lineární pojetí času, které má dopad jak na umělecko-historickou metodologii a filozofii, tak na uměleckou tvorbu jako takovou. Texty Reinharta Kosellecka, Georgese Didi-Hubermana, Borise Groyse a dalších jsou uspořádány ve škále počínající pomyslně pólem dějin umění a končící pólem filozofie. Cílem publikace je představit a diskutovat čas v různých rovinách abstrakce. Překladovým textům předchází úvodní esej editorů knihy, v níž shrnují současný vývoj úvah o temporalitě. Závěr je doprovozen seznamem relevantní anglické a české literatury k tématu, která umožní čtenáři se v problematice lépe zorientovat. Ilustrace Gabriela Těthalová. Grafika Štěpán Marko.

Světu dnes vládnou proprietární algoritmy, tajná datová úložiště a neproniknutelné systémy. Jak se to odráží v umění? Nadim Samman v Poetice kódování analyzuje díla, která zdůrazňují skryté dimenze naší technologické krajiny. Na rozdíl od klamných tvrzení o nové kultuře transparentnosti a otevřenosti se tato díla zaměřují na černá místa, černé skříňky a černé díry, zatímco se pohybují na hranici mezi informovaným znepokojením a okultním sněním. Publikace Poetika kódování: Umění v technocénu, český překlad knihy Poetics of Encryption: Art and the Technocene, vychází u příležitosti otevření výstavy Poetics of Encryption v Galerii Rudolfinum.

Druhý ediční svazek Ad Akta se zabývá tématy, která historizují či kontextualizují moderní a postmoderní umělecké dění. Otištěné texty se věnují rozličným okruhům z dějin a teorie umění, počínaje osobou a dílem výtvarného kritika a teoretika Jiřího Padrty (Hanka Sládková) či vývojem a užitím plastů v československém designu (Anna Lískovcová) přes rodinnou amatérskou fotografii (Jindra Tichá), československou reprezentaci na pařížské světové výstavě dekorativních umění r. 1925 (Kristýna Zajícová), ekologický design v českém prostředí (Kateřina Kotalová) a směřování k socialistickému realismu v architektuře ČSR (Michaela Jehlíková Janečková) až po digitální média ve vztahu k produktovému designu a hmotné kultuře (Pavla Pauknerová), otázky abstraktního dekoru v tapiseriích (Jana Mattasová) a ideologické motivy a motivace v českém šperku a bižuterii (Tereza Volná). Všechny texty byly původně napsány a obhájeny jako diplomové práce na Katedře dějin umění a estetiky VŠUP a následně přepracovány za účelem vydání této publikace.

Katalog k výstavě šestačtyřiceti absolventů Akademie výtvarných umění v Praze, kteří v roce 2017 zakončili své šestileté stadium. Reprodukce každého z nich je doprovázena teoretickým textem o jeho díle, autory těchto textů se stali mladí teoretici a kurátoři. Kurátor výstavy Václav Janoščík se stal autorem konceptu celého katalogu a zároveň autorem úvodního slova. Katalog vychází ve dvoujjazyčné mutaci.

V září 2011 se konala v Poněšicích konference s názvem Dějiny umění v rozšířeném poli. Jedním z důvodů konání tohoto setkání byla potřeba narušit akademickou izolovanost dějin umění a skrze vytvoření chybějících vazeb přispět i k "rozšíření pole" dějin umění.

Jana Bernartová se řadí mezi nejzajímavější české autory na poli umění pracujícími s novými digitálními médii. Stala se již etablovanou autorkou, která má za sebou celou řadu výstav v Čechách i zahraničí. Navíc se sama příležitostně angažuje jako kurátorka a působí jako pedagog. Jana Bernartová prostřednictvím velkoformátových digitálních tisků zkoumá problémy digitálního a reálného měřítka a v konceptu novomediální remediace představuje monumentální digitální struktury. Tyto digitální rastry jsou zároveň vizuální složkou plánované knihy. Její aktuální výstavu doprovází kniha, která není jen katalogem výstavy, ale také teoretickou publikací k umění, jehož je autorka představitelkou.

Publikace Chtěl_a jsem další zkušenost zhodnocuje desetiletí fungování Ateliéru hostujícího umělce na AVU. Tímto specializovaným pracovištěm akademie prošli významný umělci a umělkyně střední a mladší generace. Kniha představuje jednotlivé semestrální projekty a relevantní texty z již publikovaných katalogů (od autorů nebo přizvaných teoretiků), medailony umělců, kteří v daném období ateliér vedli a studentskou reflexi, zpracovanou formou rozhovorů. Její součástí jsou také dva teoretické příspěvky, které se zabývají obecnějšími problémy uměleckého vzdělávání a ukazují konkrétní genealogii Šalounova ateliéru. Kniha odhaluje různé perspektivy a pohledy na takto specifickou a ojedinělou vzdělávací platformu uvnitř vysoké umělecké školy. Texty: Tomáš Džadoň, Anna Daučíková, Václav Janoščík, Luis Cammitzer Hostující umělci: Anton Čierny, Magdalena Jetelová, Zbigniew Libera, Jan Merta, Florian Reither, Marcus Geiger, Althea Tauberger, Silke Otto-Knapp, Florian Pumhösl, Nicole Wermers, Jan Mladovský, Ruth Noack, Artur Źmijewski, Simon Wachsmuth, Josef Dabernig, Ilona Németh, Ricarda Denzer, Christina Della Giustina, John Hill, Oleksandr Burlaka, Simon Starling, Sus Zwick a Muda Mathis Kniha vychází česky a anglicky.