Anna Luňáková Book order (chronological)

Tonička je normální holka. Teda… skoro. Když dostane k prvním kulatým narozeninám úplně obyčejné klubko, neobyčejně se jí změní život. Magie ji obklopuje na každém kroku. Vydává se na kouzelné putování napříč časem a prostorem: od starověké Mezopotámie přes Paříž až po Čínu. Objevujte s Toničkou tajemství babiček! Setkáte se s významnými i skoro zapomenutými hrdinkami světových dějin a společně s Toničkou rozpletete červenou nit rodokmenu. A co vy, znáte všechny svoje babičky?

‘You’re 82 years old. You’ve shrunk six centimetres, you only weigh 45 kilos yet you’re still beautiful, graceful and desirable’ – so begins André Gorz’s ‘open love letter’ to the woman he has lived with for 58 years and who lies dying next to him. As one of France’s leading post-war philosophers, André Gorz wrote many influential books, but nothing he wrote will be read as widely or remembered as long as this simple, passionate, beautiful letter to his dying wife. In a bittersweet postscript a year after Letter to D was published, a note pinned to the door for the cleaning lady marked the final chapter in an extraordinary love story. André Gorz and his terminally ill wife, Dorine, were found lying peacefully side by side, having taken their lives together. They simply could not live without one another. An international bestseller, Letter to D is the ultimate love story – and all the more poignant because it’s true.

Básnický debut Anny Luňákové Jen ztratím jméno obsahuje dvě rozsáhlejší skladby. Formálně jsou rozkročené mezi pásmem – volnými asociacemi se hlásí k poetice surrealismu – a poetickým vyprávěním, ve Francii známým jako „dites“. Kniha je manifestem i vyznáním, je něžná i provokativní. Promlouvá, naslouchá si a odpovídá...

Experimentální román Tři! rozvíjí zkušenost terapeutického sezení, ve kterém se autobiografické motivy prolínají s jazykovou hrou, a do kterého úmyslně vstupuje ta, která se vyprávěním snaží znovu vynalézt sebe sama. Komentáře terapeuta motivují cestu tohoto pátrání po identitě, vedoucího stále hlouběji, až na hranici disociace. Muž a žena v jedné osobě, ale i muž a žena vedle sebe, usilují o splynutí, a vedou tak otevřenou polemiku s autenticitou, rodem i narací.„Možná to bylo v babiččině spíži, když jsem si prohlížela sklenici s kečupem, na kterém bylo na bílém podkladě napsáno modře: jemný. Možná to byla jen ta schopnost všímat si detailů.“ Vzpomínky odhalované ve snaze pojmenovat jedno dospívání odráží i prostou zkušenost sídliště, chudoby, ale i dětství v druhé polovině devadesátých let na malém městě, či následný přechod do Prahy na studium filosofie, která je vším jiným než konejšivou utěšitelkou. „Kdo ztrácí kontakt s hmotou, přijde nakonec o všechno.“ Obálka Jakub Štourač.