Irena Lehkoživová Books

This publication offers a comprehensive account of the establishment of a nationwide network of cultural houses in former Czechoslovakia during the socialist period. These buildings, supported by the state both economically and politically, served as vital centers of public life in post-war society. The work explores not only their typology but also their educational and emancipatory potential, as well as their function as political tools for leisure organization and control. It traces the roots of cultural institutions from the 19th century and the inter-war period, extending into the post-1989 era, where modernization challenges emerged for these buildings and their operators. Covering both Czech and Slovak contexts, the book captures the historical experiences across the former Czechoslovakia. Contributions come from various authors, with a foreword by British cultural historian David Crowley. Combining scholarly analysis with visual elements, it features photographs by Oskar Helcel and Martin Netočný, dividing the text into four sections: historical precedents, construction during state socialism, changes from WWII to the 1990s in Czech lands, and a similar focus on Slovakia, including case studies. The publication also includes contemporary reproductions, many appearing for the first time, along with graphics by Tereza Hejmová and Adéla Svobodová.

The present volume The Paneláks is one of the results of a five-year research project devoted to mass housing complexes constructed between 1948 a 1989 within the current Czech Republic. It presents twenty-five housing estates (not only of prefabricated panel construction) from all fourteen Czech regions. In its organization, the publication is divided into six chapters on the basis of developmental stages, reflecting changes in the economic, social and cultural conditions as well as the technical possibilities available in construction. At the same time, it draws attention to the circumstances and reasons behind the construction of mass housing estates, the architecture and planning aspects of these complexes, and the personalities of their authors. In addition, six longer studies are included: on the periodization of the development of housing-estate construction, the start of the construction of prefabricated estates and their final end, changes in the demographic character of housing-estate inhabitants, the development of furniture for panel buildings, and a case study of life in Prague's largest housing estate, Jižní Město

Monografie Zdenek Seydl a knihy jako první zpracovává celou knižní tvorbu grafika a malíře Zdenka Seydla. Publikace je rozdělená do dvou svazků. V prvním, obsáhlejším svazku přibližujeme Seydlovo chápání knižní tvorby. Knihu od počátku chápal jako celek, ve kterém je podstatná každá část. Stejnou pozornost věnoval rozměrům knihy, volbě písma, obálce či přebalu, vazbě, barvě ořízek, předsádkám, titulnímu listu, tiráži, ilustracím. Seydlovy knihy jsou téměř nevyčerpatelnou zásobárnou nápadů a originálních řešení. V druhém svazku, soupisu knižní tvorby Zdenka Seydla, přinášíme podrobný popis všech zjištěných knih, na jejichž podobě se podílel jako ilustrátor nebo grafik – navrhl přebal, obálku, vazbu, předsádky, typografii atp.

V roce 1959 začalo Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění (1961–1965 Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1966–1994 Odeon) vydávat vedle stávající edice Soudobé světové prózy i Malou řadu Soudobé světové prózy. Kniha přináší podrobný soupis všech svazků edice s reprodukcemi obálek a textem Jana Rouse.

Publikace představuje první komplexní pohled na budování celostátní sítě kulturních domů v socialistickém Československu, které byly významnými místy veřejného života a těšily se státní podpoře. Kniha se nezaměřuje pouze na typologii těchto staveb, ale zkoumá také jejich osvětový a emancipační potenciál, jakož i roli jako politického nástroje pro organizaci volného času. Analyzuje kořeny a předchůdce kulturních zařízení od 19. století až po období po roce 1989, kdy se provozovatelé museli vyrovnávat s novými výzvami. Publikace pokrývá český i slovenský kontext, což umožňuje zachytit různé historické zkušenosti. Texty napsali autoři jako Jiří Andrs, Jan Galeta a další, včetně předmluvy od britského historika kultury Davida Crowleyho. Kniha kombinuje odborné texty s obrazovou částí, která obsahuje fotografie Oskara Helcela a Martina Netočného, dokumentující více než padesát objektů. Série fotografií je rozdělena do čtyř částí, které se věnují historickým předobrazům, praktickým aspektům výstavby, proměnám kulturních domů od druhé světové války do devadesátých let a slovenskému kontextu s případovými studiemi. Publikace zahrnuje také dobové reprodukce, z nichž mnohé jsou publikovány poprvé, a grafiku od Terezy Hejmové a Adély Svobodové.

Třetí svazek edice věnované Topičovu salonu se dotýká dlouhého období let 1950 až 1991. Tato etapa historie místa na Národní třídě odráží proměnlivé kulturně politické klima dlouhého období totality. Text je účelně rozdělen do kapitol, které v historické posloupnosti rekonstruují program galerie Čs. Spisovatel od roku 1950 až do úplného zániku výstavních aktivit v podzemním prostoru v roce 1991. I tentokrát je zachována struktura, která se osvědčila u předchozích dvou dílů. Svazek uvádí text o profilu nakladatelství Československý spisovatel, čtyři chronologicky řazené texty jsou věnovány volnému umění. Zvláštní kapitola se zabývá užitým uměním, k němuž je přiřazena i fotografie a činnost tzv. Malé galerie. Výstavní aktivity tohoto dlouhého období ukončila krátká etapa existence kurátorsky koncipované Galerie Pi-Pi-Art v roce 1991, která zanikla v souvislosti s privatizací budovy. Kniha je třetí z řady svazků, které postupně představují celé období působnosti Topičova salonu jakožto kulturní instituce.

V pořadí pátý díl ediční řady o historii galerie se zabývá obdobím let 1906-1911. Kniha vyšla při příležitosti 110 let od založení II. Topičova salonu. Publikaci tvoří dílčí studie o Topičově nakladatelství (Alice Hekrdlová), nové budově postavené podle návrhu Osvalda Polívky (Petr Šámal) a výstavních aktivitách salonu (Tereza Novotná). Kromě toho obsahuje výbor z textů katalogů a podrobný soupis článků z dobových periodik (Irena Lehkoživová). V roce 1906 došlo k zakoupení domu a k jeho přestavbě Osvaldem Polívkou na nakladatelský dům, tedy do jeho současné podoby. V tomto roce se tedy otevřela druhá etapa Topičova salonu. Již v roce 1907 zde představil svou tvorbu Vojtěch Preissig, o rok později zde zahájila svou druhou výstavu skupina Osma. Topičův salon měl ambici zasáhnout co nejširší vrstvu příznivců výtvarného umění a zároveň chtěl uspět i na uměleckém trhu. Výstavní činnost proto probíhala v širokém rozpětí (mezi dalšími zde byla představena i souborná výstava Miloše Jiránka). Významné bylo také propojení s nakladatelskou činností, které se projevilo v důrazu kladeném na prezentaci plakátové tvorby a knižní ilustrace.