Ivan Fuksa Books

Jezdectvo v meziválečné armádě tvořilo jednu z páteřních složek československé branné moci, ve které zaujímalo nezastupitelnou roli. Hlavním účelem jezdectva by bylo v případě války nasazení na důležitých místech fronty jako rychlá armádní záloha, případně provádění průzkumu nepřátelských postavení. Z těchto důvodů bylvýcvik velmi náročný, ale i přesto byla služba u jezdectva brána jako prestižní. Příslušníci této složky byli zřetelně identifikovatelní díky žlutým výložkám a červeným rajtkám. V první části publikace je čtenáři představen vývoj jezdectva od vzniku republiky v roce 1918 až do zániku Československa v březnu 1939. Tato část je doplněna o představení zbraní, výzbroje a stejnokrojů, kterými jezdectvo disponovalo. Druhá část stručně seznamuje s dějinami všech jezdeckých pluků a dalších vojenských těles, které pod jezdectvo spadaly.

O československé armádě bylo napsáno již mnohé, my si na stránkách ARMÁDY č.17 představíme za pomocí historických fotografií její modernizaci ve 30. letech. Začneme inovací palných zbraní a dělostřelectvem. Stranou nezůstane samozřejmě ani snaha o motorizaci a pořizování prostředků útočné vozby (dobové označení pro obrněnou techniku). Nakonec se seznámíme s opevněním, nedílnou součástí obranných plánů v druhé polovině 30. let, jehož připomínku najdeme dodnes nejen v pohraničí. Naopak úplně vynecháme letectvo, o kterém renomovaní autoři napsali již řadu prací. Snímky jsou vybrány tak, aby se pro čtenáře jednalo o málo známé, či úplně neznámé fotografie. Vždy jsou opatřené rozsáhlým popisem, pro pochopení osudu a vývoje dané oblasti. Na závěr úvodního textu je obšírná tabulka techniky a zbraní ozbrojených sil v roce 1938, která má ukázat, jakým množstvím materiálu vojáci disponovali.

Publikace zachycuje prvorepublikovou armádu prostřednictvím více než sedmi set dobových snímků, což z ní činí nejrozsáhlejší fotografickou práci o meziválečné armádě. Nápad na knihu vznikl v roce 2018, kdy Česká republika oslavila sto let existence a osmdesát let od krizových událostí roku 1938. Cílem je připomenout muže, kteří prošli československým vojskem v letech 1918-1939, a zachytit jak vznik, tak zánik samostatného státu. Publikace se zaměřuje na fotografie celé branné moci, přičemž mnohé snímky jsou publikovány poprvé, zatímco jiné jsou notoricky známé, což přispívá k ucelenému pohledu na danou problematiku. Kniha se dělí na kapitoly podle různých témat, každá s úvodní charakteristikou a obšírnými popisky fotografií. Oproti jiným publikacím byla letectvu věnována menší pozornost, aby se zvýraznily méně známé oblasti. Na závěr je uveden výběrový seznam literatury pro zájemce o hlubší studium. Snímky pocházejí z rozsáhlého fotoarchivu Vojenského historického ústavu Praha a dalších archivů po celé České republice, včetně soukromých sběratelů.

Autorský kolektiv se zaměřil na popis příprav obrany v roce 1938 v okolí posádkového města Louny. Podstatná část publikace je zaměřena na výstavbu lehkého úseku v okolí Loun, konkrátně stavebního úseku C-12, který byl součástí druhé obranné linie na řece Ohři. Dále se můžete dočíst o historii Strážního praporu XX, který byl určen k obsazení opevnění v okolí Loun. Závěrečná kapitola popisuje rekonstrukci řopíků v Lounech. Text doplňuje velké množství dobových fotografií, obrázků a mapek.

Kniha představuje dnes opomíjenou, ale velice zajímavou část dějin pevnosti Terezín, která byla vybudována na sklonku 18. století proti pruské expanzi. Kniha popisuje všechna výrazná rozšíření pevnosti během 19. století a seznamuje čtenáře s její podobou a vývojem. Hlavní část publikace je věnována vývoji a výstavbě fortů v Terezíně. Čtenáři se seznámí i s velkým množstvím nerealizovaných návrhů na rozšíření pevnosti. Kniha neopomíjí ani zapojení Terezína do válečných konfliktů probíhajících v jejím bezprostředním okolí, a to jak z dob napoleonských válek roku 1809 a 1813, tak prusko-rakouské války roku 1866. Čtenáři poznají i vývoj pevnostního dělostřelectva v 19. století, pevnostní posádku Terezína a budou moci porovnat moderní fortové opevnění s dalším podobným opevněním na území ČR. Na závěr publikace obsahuje katalog všech pevnostních objektů patřících k Terezínu, které byly vybudovány v okolí pevnosti v 19. století. Kniha obsahuje přes 300 příloh, především některé dobové plány jsou publikované vůbec poprvé. Publikace přináší řadu dosud nezveřejněných informací. (zdroj: http://www.nm.cz/publikace/ne-publikace-detail.php?id=146)

Kniha mapuje budování opevnění a přípravy na obranu vlasti před vypuknutím 2.světové války.

Autoři popisují vojenské dění v Kadani a jejím okolí od vzniku Republiky československé až do osudného podzimu 1938, především působení I. praporu Pěšího pluku 46. Pozornosti autorského kolektivu samozřejmě neunikly přípravy na obranu republiky v Podrušnohoří ve druhé polovině 30. let - budování lehkého opevnění (stavební úseky V.a a K-50) a jednotek určených k jeho obraně. Stručně jsou zmíněny i zkoušky na objektech lehkého opevnění prováděné Němci a osudy opevnění po roce 1945. Text doplňuje velké množství dobových fotografií, obrázků a mapek.

Více než dvě stovky samostatných pěchotních srubů, které se do září 1938 podařilo na československých hranicích vybudovat, sice představovaly jen zlomek ze zamýšleného počtu, i tak se ale dodnes jedná o obdivuhodné dílo. Mohutné „římany“ i menší „araby“ vytvořily na nejzranitelnějších úsecích severního pomezí s Německem relativně souvislou linii, která měla koncentrovanou palbou zastavit nepřátelských útok. Krycí jména, jako „V aleji“, „U cihelny“ či „Březinka“, dnes zná i široká veřejnost. Názvy většiny ostatních pěchotních srubů jsou už ale téměř zapomenuty a přežívají jen v archivních dokumentech a v rozhovorech nadšenců, kteří prvorepublikové opevnění ve volném čase navštěvují, nebo mu dokonce věnují svou péči. Každý z těchto objektů je však stejně hodnotným svědkem obrovského odhodlání našich předků bránit svou vlast před agresorem, a proto společně nahlédneme do historie srubů opečovávaných i těch zarostlých a poničených.