Nebyl to však stesk, který by se dal vyléčit pouhým návratem někam a objetím, byl to temný a neutěšitelný druh stesku po promarněném čase, po tom, co jsme neudělali, co jsme neuměli docenit a dostatečně prožít, co nám navždy uniklo, když jsme byli rozptýleni věcmi nekonečně méně důležitými.
Kniha povídek českého diplomata a novináře přináší reálné příběhy z různých koutů světa (Kuba, Brazílie, Venezuela, Portugalsko, Chile) a navazuje na předchozí dílo autora. V jednom z příběhů se objevuje Orestes Lorenzo Pérez, bývalý major Castrova vojenského letectva, který uprchl z Kuby na Floridu. Jeho rodina, manželka a dvě děti, však zůstali na Kubě jako rukojmí. Po jeho útěku požádali o humanitární vystěhování, ale Raúl Castro jim vzkázal, že pokud měl Orestes odvahu utéct, měl by mít také odvahu si pro ně přijít. Orestes se rozhodl zahájit protestní hladovku, aby přiměl režim k uvolnění jeho rodiny. V příběhu se setkáváme s postavou Pepem, který vyjadřuje obavy, že bratři Castrové nebudou reagovat na tlak veřejného mínění, ale přesto se snaží podniknout kroky k podpoře Orestesovy rodiny. V kontextu iberoamerického summitu se snaží vyvinout tlak na kubánský režim a doufají, že jejich úsilí přinese výsledky.
Je to také kniha o místech, která běžnému čtenáři zůstávají často nedostupná. Prostředí diplomatických služeb je velmi specifické a s trochou ironie by se dalo říci, že v České republice zvlášť. Hlavně je to však kniha o hodnotách, o hledání smyslu života člověka, který strávil skoro třicet let na zahraničních misích.