Jan Galandauer Books

Franz von Thun und Hohenstein (1847-1916) zahlt zu den bedeutendsten Personlichkeiten der osterreichischen und tschechischen Geschichte. Zwei Mal war er Statthalter von Bohmen (1889-1896 und 1911-1915), einmal Ministerprasident und Innenminister der im Reichsrat vertretenen Konigreiche und Lander (1898-1899). Das Werk des Historikers Jan Galandauer hat die Entwicklungen der politischen Geschichte im Blick und stellt Thun als Reprasentanten des bohmischen Adels vor den Hintergrund des Nationalitatenkonflikts, der (teilweise) ungelosten sozialen Spannungen, wirtschaftlichen Herausforderungen und gesellschaftlichen Neuorientierungen seiner Zeit. Fur eine deutschsprachige Leserschaft werden wichtige und erhellende Einblicke anhand des Lebensweges von Furst Thun vor dem Hintergrund eines um seinen Bestand ringenden und in den Endzugen liegenden Reiches geboten.

Kniha významného českého historika Jana Galandauera čtivě, ale současně zasvěceně přibližuje dějiny Národního památníku na Vítkově, tvořícího jednu z dominant Prahy. Autor vychází již od samotného vzniku myšlenky uctít zdejší husitské vítězství dne 14. července 1420 vybudováním Žižkova pomníku a líčí komplikovanou cestu jeho realizace (vznik spolku v roce 1882, odhalení pomníku až roku 1950). Zároveň se zabývá osudy velkolepé budovy Národního památníku, zamýšleného jako „legionářský panteon“ a místo posledního odpočinku prezidenta Masaryka, s jehož stavbou se započalo v roce 1928. Podtitul: Památník na Vítkově Všechny plány však zmařila nacistická okupace a později komunistický převrat, kdy se památník stal na čas mauzoleem Klementa Gottwalda a pohřebištěm komunistických prominentů. Paralelně autor sleduje osudy hrobu Neznámého vojína i spory s ním spojené a své vyprávění, dokumentované četnými dobovými citáty a bohatým obrazovým materiálem, uzavírá v současnosti. Kniha je zajímavým přínosem k poznání novodobých českých dějin, jejichž běh se do značné míry odráží právě v osudech Národního památníku na Vítkově. Gigantická stavba vlastně nikdy nesloužila účelu, kvůli kterému byla vybudována, a spíše byla vždy zneužívána ve prospěch té či oné ideologie. Historie žižkovského památníku tak zrcadlí české dějiny 20. století v celé jejich složitosti a nejednoznačnosti.

Postava posledního rakousko-uherského panovníka, císaře a českého krále Karla I. nijak zvlášť nezakotvila v české historické paměti. Karel je ten, který prohrál, ten, jenž ztratil korunu. Z českého hlediska by mohl být Karel považován za Masarykova protihráče. Chtěl zachránit svou říši tím, že ji vyvede z války a reformami usmíří její národy – byl tedy mužem míru a reformy. Neuspěl. Nepodařilo se mu skoncovat s válkou, nepodařilo se mu zachránit a obrodit mnohonárodnostní říši v evropském středu, ztratil trůn, musel odejít do exilu, jeho pokusy o znovunabytí vlády skončily fiaskem. Umřel ve vyhnanství, mlád a poražen. Patří však dějiny jen těm úspěšným, jen vítězům? A ostatně, viděno z odstupu osmdesáti let: kde je ta palma vítězství z roku 1918?

Kniha ukazuje základní problémy, které souvisely se vznikem ČSR. Můžeme se dočíst o zahraničním i domácím odboji. Také obsahuje kapitoly o československých legiích a jejich udatnosti na frontách.

Životopis aristokrata, politika a vysokého rakouského státního úředníka odráží státoprávní snahy české politiky 80. a 90. l. 19. stol. a společensko-politickou atmosféru posledního období existence habsburské monarchie před 1. světovou válkou. František Thun byl výraznou postavou politického života monarchie. Reprezentoval konzervativní křídlo české a rakouské politiky. Byl přesvědčeným monarchistou, hluboce věřícím katolíkem a oddaným příznivcem vládnoucí dynastie. Představoval tu část konzervativní politiky, která usilovala o urovnání národnostních rozporů a smírné řešení tohoto problému v rámci prosperující mnohonárodní monarchie. Byl dvakrát jmenován místodržitelem českého království a v l. 1898-1899 také ministerským předsedou rakouské vlády. Vrchol Thunovy politické činnosti spadá do období "aktivní (drobečkové) české politiky" a jeho životopis je současně příspěvkem k vývoji moderní české politické reprezentace.

Tato kniha si neklade za cíl podat vyčerpávající přehled a hluboky rozbor těch dalekosáhlých historických událostí, na které byl rok 1945 tak bohatý. Její líčení začíná s údery hodin, které ohlásily příchod nového roku, končí pak 28.říjnem 1945, dnem, který vstoupil do dějin jakoDen znárodnění.

Práce zaznamenává delší pobyty i krátké návštěvy posledního rakouského císaře a českého krále Karla I. v Brandýse nad Labem a Staré Boleslavi. 3., dopl. vyd.

František Ferdinand d'Este bývá nazýván prvním mrtvým Velké války. Vskutku, 28. červen 1914, kdy jej v Sarajevu zasáhl vražedný výstřel, se nesmazatelně zapsal do dějin lidstva. Základním rysem životního příběhu následníka trůnu, a ten především tvoří náplň knihy, je však jeho nenaplněnost, nezavršenost. Po desetiletí čekal na okamžik, až se stane vladařem habsburské říše. Připravoval dalekosáhlé reformy, které jako císař a král v budoucnu provede. Podstatná část Galandauerova díla sleduje, jak chtěl František Ferdinand uspořádat vztahy mezi národy habsburské říše, a obzvláštní pozornost je věnována jeho vztahu k Čechům a Čechám. Vždyť byl vlastně i českým koruním princem, jeho nejoblíbenější sídlo Konopiště se nacházelo v Čechách a jeho milovaná Žofie, kterou zastihla společně s ním vrahova kulka, pocházela ze starého českého šlechtického rodu. Autor se vedle rozsáhlé odborné literatury opírá především o výzkum v českých i zahraničních archivech, dále o různé paměti, denní tisk a publicistiku.