Závěrečná část trilogie Uberšvejk navazuje na předchozí dva díly, z nichž ten první s názvem Švejk afghánským veteránem získal třetí cenu v celostátní soutěži o nejlepší humoristickou knihu roku 2020. Životní peripetie vozíčkáře a údajného vnuka slavné literární postavy, kterésamy o sobě nejsou vždycky k smíchu, podává autor s podobnou ironií a laskavým humorem, s jakými líčil Jaroslav Hašek osudy jeho předka.
Ubertaxikář Josef Švejk toho jména třetí, náš současník, se podobně jako v prvním dílu dovede otáčet nejen na svém invalidním vozíku, ale raduje se ze života a trousí dál ironické glosy a moudra. Jelikož mu ale nic lidského není cizí, na stará kolena se podvolí přirozenému běhu věcí - z pečovatelky Eržiky se stává paní Švejková a na pomyslné dveře zaklepe plod jejich soužití. Ale taky nezvaný host z globalizovaného světa, čínský virus.
Tenhle Švejk je o současném českém chlapíkovi, který se umí navzdory postižení chovat jako chlap, ale je také o ženách, protože Švejkova pečovatelka Eržika toho o světě ví stejně tolik a se svým zaměstnavatelem si dovede poradit lépe než paní Müllerová. Je to vyprávění o nás, Češích a Češkách. Svět vnuka slavné literární postavy je zalidněn postavami smyšlenými i skutečnými, osobami s pozměněnými jmény, které možná poznáte i podle řeči. O humorné historky, hlášky, anekdoty a nekorektní mystifikace zde rozhodně nouze není. Současný Josef Švejk je celoživotní vozíčkář, ovšem nezdolný. Dovede si poradit v každé situaci. I když je člověkem pevných zásad, nerozpakuje se tvořivě nakládat s absurdními předpisy či zákony. Naši současnost tedy ironicky nejen glosuje, ale doslova spoluvytváří, a na rozdíl od svého dědečka bývá k ženám galantní.