Proglas je veršovaný předzpěv vzniklý v 9. století k překladu evangelií do staroslověnštiny, jejíž autorem je pravděpodobně sám Konstantin Filozof. Jde pravděpodobně o první literární památku sepsanou ve staroslověnštině. Její délka je 110 veršů (111. verš je Amen). Je psán dvanáctislabičným veršem. V předmluvě je chválen slovanský překlad a současně je zde zdůrazňováno právo člověka na bohoslužby v mateřském jazyce.
Výber kresbovej tvorby Vincenta Hložníka doplnený poéziou Viliama Turčányho predstavuje v tejto pohnutej dobe toľko vyhľadávaný emočný ventil, pričom nás zároveň núti zamýšľať sa nad sebou samými, nad naším vlastným poslaním...
Velkolepá románová freska o stalingradské bitvě Za Volhou není země, kterou napsal Vasilij Grossman několik let po ukončení 2. světové války, si získala v sovětské válečné literatuře své pevné místo. Její bezprostřednost, humanistický patos, ale i autorovo poctivé úsilí proniknout do složitých zákonitostí, příčin, zdrojů individuálního i kolektivního jednání, jež vytváří dějiny a rozhoduje o osudech jednotlivců a národů, budou vždy znovu a znovu upoutávat pozornost čtenářů. Román Za Volhou není země zůstal torzem rozsáhlé epopeje. Nenajdeme zde vpravdě šolochovovské nebo tolstojovské psychologické vedení postav a spletitou propojenost historických událostí s jejich individuálními osudy v bohatě rozvětvených dějových liniích. Síla Grossmanovy knihy tkví jinde – především v opravdovosti a autentické pravdivosti, s níž autor vydává své hořké svědectví. Spočívá ve spisovatelově umění mozaikovitě, kamínek ke kamínku, skládat líčení válečných událostí, drobné postřehy, filozofická zamyšlení, desítky živě vykreslených postav a postaviček sovětských vojáků, jejich rodin v zázemí i ohroženém Stalingradu do monumentálního celku, do sugestivního obrazu jedné z největších bitev druhé světové války – bitvy u Stalingradu. (předsádka)
Povesti a báje Štefana Žáryho dokazujú, že aj staré básnické formy môžu zasvietiť novým svetlom, ak ich vyspelý a citlivý básnik prispôsobí svojim myšlienkam.
Veršovaný príbeh o ligotavom zámočku, ktorý sa z diaľky ligoce a láka všetky zvieratká z lesa.
Kocúrkovania boli neobyčajne múdri a boli radcami všetkých cisárov a kráľov, kniežat a vojvodcov sveta. Ale ich ženám sa nepáčilo, že sú doma na všetko samé a mesto chátra. A tak sa rozhodli, že múdrosť zavesia na klinec. 66-020-74
This gem of Slovak naturalism was written in 1940. The story takes the reader to a mountain village. The protagonist narrates the vicissitudes, suffering, and success he experiences as he pursues a love affair, resulting in the triumph of pure love.
Sbírka pohádkových a fantastických povídek s klasickými motivy čínských vyprávění a nadpřirozených bytostí.
Autorka zvolila zaujimavy kompozicny postup: realisticka postava sa pohybuje v rozpravkovej krajine a stretava sa s viacerymi postavami zo slovenskych ludovych rozpravok.
Báseň je zo školského prostredia. O tom ako sa školákovi Jankovi spraví v zošite machuľa...
Kraj kolem Malé Fatry se nám otevírá v zachycených vyprávěních starých horalů a horalek o zdejším způsobu života v době jejich mládí, o místních zvycích a pověstech.
Jeden z najkrajších výtvorov ľudovej duše Orientu, ktorú tvorilo a v ktorej nachádzalo potechu po dlhé stáročia niekoľko východných národov a v ktorej sa kochá už niekoľko generácií západu.
Šestnáct českých překladů
Havran je klasická narativní báseň amerického autora Edgara Allana Poea. Báseň, poprvé publikovaná v lednu 1845, je často vyzdvihována pro svou muzikálnost, stylizovaný jazyk a nadpřirozenou atmosféru. Vypráví o tajemném návštěvě mluvícího havrana u zarmouceného milence, sledujícího jeho pomalý pád do šílenství. Milenec, často identifikovaný jako student, truchlí nad ztrátou své lásky, Lenore. Sedící na bustě Pallas, havran zdá se, že dále podněcuje jeho úzkost neustálým opakováním slova "nikdy více". Báseň využívá řadu lidových, mytologických, náboženských a klasických odkazů. Poe tvrdil, že báseň napsal velmi logicky a metodicky, s cílem vytvořit dílo, které by oslovilo jak kritiky, tak širokou veřejnost, jak vysvětlil ve svém následném eseji z roku 1846, "Filozofie kompozice". Báseň byla částečně inspirována mluvícím havranem v románu Barnaby Rudge: Příběh nepokojů osmdesátých let od Dickense.
Jonas Lauretz, Sägemüller an der Via Mala, wird von seiner Familie ermordet und verscharrt. Der Trunkenbold hatte Frau und Kinder lange Zeit auf unerträgliche Weise schikaniert. Das Verbrechen bleibt unaufgeklärt - bis eines Tages erneut Nachforschungen angestellt werden. Mit seinem Roman Via Mala im Jahre 1934 wurde John Knittel über Nacht weltberühmt. Ebenfalls berühmt ist die Verfilmung mit Mario Adorf in der Hauptrolle.
