Ztracené dějiny
- 91 pages
- 4 hours of reading






"...Miközben az emberiség az őt körülvevő természetet vandál módon pusztítja, saját magát is ökológiai katasztrófákkal fenyegeti. Ha már a gazdasági vonzatait is érzi, talán elismeri hibáit, de akkor valószínűleg már túl késő lesz. De arra legalább rá fog jönni, hogy ez a barbár folyamat az ő lelkében micsoda károkat okozott. A természettől való általános, egyre fokozódó elidegenedés nagymértékben okolható a civilizált emberiség esztétikai és etikai eldurvulásáért. A felnövekvő generáció hogyan tanulná meg bárminek is a tiszteletét, ha maga körül csak emberkéz alkotta környezetet talál...? A nagyvárosokban még a csillagos eget is elrejtik előle a toronyházak és a légszennyeződés."
Vydání 2., opravené, v Academii 1. Když tato kniha, jejíž rukopis vznikal v době tzv. normalizace, vyšla v prvním vydání (1991), byl to po dlouhé době první pokus pojmout české dějiny jako srozumitelný příběh. Novodobá česká historie zde začíná národním obrozením; první část díla končí první světovou válkou, druhá nacistickou okupací. Nejde o odborné historické pojednání, ale o rukověť, která má sloužit k orientaci laikovi. Žánrově je to vlastně rozsáhlá esej. Z jaké pozice je psána? Je na místě odpověď: z ekumenické. Autorský kolektiv vytvořili lékař-psychiatr Petr Příhoda, právní-politolog Petr Pithart a historik Milan Otáhal. Reprezentují tři odlišná stanoviska: katolické křesťanství, konzervativní liberalismus a (sebe)kritický socialismus. Společnou snahou autorů bylo zachovat ohrožené české dějinné vědomí, ale zbavit je vžitých předsudků a mystifikací. Z pietních důvodů autoři zachovali pro označení svého kolektivu kryptonymum Podiven. Vyjadřují tím respekt k údivu, který je dle Aristotela prvotním předpokladem poznání....
Úplné znění zákona, souvisící předpisy, poznámky a rejstřík
komentář : poznámkové vydání - 11. aktualizované a doplněné vydání Podle právního stavu k 1. 1. 2003
Komentáře autora pro různé noviny a pro Rádio Svobodná Evropa. Tematiku určuje jeho profesní a životní zkušenost. Jako katolík píše o církvi, jako psychiatr ze Sudet o sudetských Němcích, jako vysokoškolský učitel o svých studentech. Z pohledu psychiatra hodnotí motivy a pohnutky jednání politiků a politických stran.