Michal Kořan Books

How did the Czech diplomacy cope with the year 2015, which was, in many aspects, a breakthrough year for the European security and politics? What kind of involved persons entered into the formulation of the Czech foreign policy, and in what ways? What was the impact of the new impulses which the Government of Bohuslav Sobotka brought into their foreign policy? Did the Czech Republic act actively, passively, with conflicts or cooperatively? Or was it only a fare dodger in the affairs of other countries? The team of authors from the Institute of International Relations (IIR) and other cooperating institutions gives the answers to these and a lot of other questions in the ninth periodical monographic analysis of the Czech foreign policy, the latest volume in a series that the IIR has been working on since 2007.

Jaká byla zahraniční politika České republiky v období 2007-2009 a proč? What was the Czech foreign policy like during the years 2007–2009 and why?

Základní koncepty a termíny, s kterými obor mezinárodních vztahů pracuje a které aplikuje na všechny oblasti světa, jsou postaveny na pilířích západní intelektuální tradice. Autor se zaměřil na termín multilateralismu, který podrobil teoretické analýze včetně typologie pohnutek pro jeho výběr, jako vhodné formy spolupráce. Analýzou chápání termínu ve třech zemích – ve Spojených státech amerických (USA), Evropské unii (EU) a Japonsku – vycházejících z rozdílných historických a kulturních tradic identifikuje v konkrétních případových studiích (válka s terorismem, Kjótský protokol) různé interpretace konceptu multilateralismu a ty následně zpětně posuzuje ve světle teoretických přístupů.

Jak se vyrovnala česká diplomacie s rokem 2015, který byl v mnoha ohledech zlomovým rokem pro evropskou bezpečnost a politiku? Jací aktéři a jakým způsobem vstoupili do formulace české zahraniční politiky? Jaký dopad měly nové impulzy, které vláda Bohuslava Sobotky vnesla do své zahraniční politiky? Počínala si Česká republika aktivně, pasivně, konfliktně či kooperačně? Nebo byla jen černým pasažérem ve vleku jiných zemí? Kolektiv autorů ÚMV a dalších spolupracujících institucí poskytuje odpovědi na tyto a mnoho dalších otázek v deváté pravidelné monografické analýze české zahraniční politiky, kterou ÚMV zpracovává již od roku 2007.

První z řady analytických studií české zahraniční politiky.

Pragmatismus a vědecký realismus jako filozofie vědy v mezinárodních vztazích.

Kniha přináší soubor textů, vycházejících z různých disciplinárních zázemí (politologie, bezpečnostní studia, mezinárodní vztahy, mediální studia, filosofie, rozvojová studia).

Předkládaná publikace se zabývá rakouskou politikou vůči zemím Visegrádské skupiny, Pobaltským státům, Slovinsku a Chorvatsku. Středoevropská politika Rakouska je prezentována v kontextu rakouského členství v Evropské unii a dlouhodobé perspektivě vývoje postojů Rakouska ke středoevropskému regionu. Rakousko představuje pro řadu českých čtenářů jistě poněkud kontroverzního aktéra středoevropských vztahů. Řada vzájemných negativních resentimentů však vychází spíše z neznalosti situace, než z politické a historické reality. Proto jsou v předkládané publikaci mapující vývoj v 90. letech minulého století i současnosti odpovídající místo věnováno nejen vzájemným vztahům diplomatickým a politickým, ale také mezinárodnímu obchodu a kulturním stykům.

Kniha poskytuje ojediněle rozsáhlý vhled do způsobu vytváření a implementace české zahraniční politiky. Autorský tým, složený z badatelů z více společenskovědních disciplín, volně navázal na publikaci z roku 2007 Česká zahraniční politika: Aktéři, struktura, proces. Pro účely této knihy však byl upraven a posílen konceptuální analytický rámec a rozšířen počet analyzovaných aktérů. Kniha tak nabízí pohled do politického a ideového zázemí tvorby české zahraniční politiky a mapuje zapojení a postavení jejích jednotlivých aktérů, a to vždy z hlediska legislativního rámce, procesu tvorby a dopadu na výslednou zahraniční politiku jak ve statické, tak i historické perspektivě. Každá kapitola je doplněna případovými studiemi, jejichž pomocí autoři a autorky ilustrují konkrétní způsob, jakým daný aktér ovlivňuje českou zahraniční politiku.

Kniha Česká republika v mezinárodních organizacích: mezi teorií a praxí je první publikací svého druhu, která nabízí unikátní a komplexní analýzu členství ČR v mezinárodních organizacích. Česká republika je členem několika stovek mezinárodních organizací a režimů, které se věnují nepřebernému množství oblastí činností a aktivit. Členství v mezinárodních organizacích nabízí České republice, a také občanům ČR a českým firmám, mnoho zajímavých příležitostí a možností, jak zvýšit vlastní konkurenceschopnost a prosadit se v mezinárodním měřítku. Předpokladem naplnění tohoto potenciálu je efektivní využívání oněch možností, jež členství České republiky v mezinárodních organizacích nabízí. Cíl této publikace je tedy trojí: zaprvé ukotvit diskusi o českém členství v mezinárodních organizacích v obecnějším rámci teoretického výzkumu konceptu multilateralismu a působení států v mezinárodních organizacích, syntetizovat a analyzovat dosavadní poznatky o českém členství v mezinárodních organizacích a současně také navrhnout některá – realistická – doporučení pro budoucnost.

Jaká byla česká zahraniční politika v roce 2014 a proč? Odpovědi na tyto otázky nabízí autorský kolektiv výzkumných pracovníků Ústavu mezinárodních vztahů a dalších spolupracujících institucí v knize Česká zahraniční politika v roce 2014. Analýza ÚMV. Rok 2014 byl z hlediska české zahraniční politiky nejvýraznějším obdobím od započetí projektu každoročních monografických analýz Ústavu mezinárodních vztahů (2007) a jedním z nejvýraznějších od vzniku samostatné České republiky vůbec. Kolektiv autorů ÚMV a dalších spolupracujících institucí v knize Česká zahraniční politika v roce 2014. Analýza ÚMV odpovídá na otázky, jak se diplomacie nové vlády vyrovnávala s nebývale turbulentním politickým a bezpečnostním prostředím v Evropě, jaké impulzy nové vedení diplomacie do české zahraniční politiky vneslo, s jakým úspěchem a s jakými výsledky. Analýza i v roce 2014 využívá totožný konceptuální rámec jako v letech minulých, což umožňuje sledování dlouhodobých trendů v české zahraniční politice. Oproti minulým letům autoři konstatují zvýšenou míru politizace i polarizace politické diskuse, což se ale neprojevilo ve zkvalitnění politického zázemí. Nadále platí, že na obecné úrovni je česká zahraniční politika málo předvídatelná a srozumitelná pro veřejnost i pro mezinárodní partnery a zůstává spíše reaktivní či pasivní, a to navzdory deklarované snaze nastoupivší vlády tento dlouhodobý trend zvrátit.

Jaká byla česká zahraniční politika v roce 2010 a proč? Odpovědi na tyto otázky již počtvrté hledal autorský kolektiv výzkumných pracovníků ÚMV. Ve dvaceti kapitolách napsaných 19 autory nabízí kniha hloubkovou studii české zahraniční politiky, založenou na analytickém rámci, který zůstává neměnný po čtyři roky. Začíná obecnou částí, která je zaměřena na politický kontext české zahraniční politiky. Hlavní argument zní, že navzdory bezprecedentní a pohodlné většině vládní koalice zůstává zahraniční politika v zajetí dvou negativních rysů politického kontextu: 1) politická netečnost a nezájem o zahraniční politiku, 2) nestabilní, nevypočitatelné a turbulentní politické podmínky v koalici. Přesto byly rovněž zjištěny některé pozitivní tendence, jako např. zklidnění zahraničněpolitické debaty (hraničící ovšem zároveň až s její neexistencí), vcelku koherentní programové prohlášení vlády v oblasti zahraničí politiky a započetí prací na nové a již od roku 2006 slibované koncepci zahraniční politiky.

Jaká byla česká zahraniční politika v roce 2011 a proč? Odpovědi na tyto otázky nabízí autorský kolektiv výzkumných pracovníků Ústavu mezinárodních vztahů a dalších spolupracujících institucí v knize Česká zahraniční politika v roce 2011. Analýza ÚMV. Analýza české zahraniční politiky si v roce 2011 všímala schopnosti vlády naplňovat deklarované zahraničněpolitické cíle v jednotlivých oblastech, rostoucího napětí ve vládní koalici kvůli sporům o směřování země v EU a také vzniku nové vládní koncepce české zahraniční politiky. Jednotlivé kapitoly analyzují politický kontext české zahraniční politiky a dále mimo jiné následující zahraničněpolitické dimenze: evropskou, bezpečnostní, bilaterální, regionální, multilaterální, hospodářskou, kulturní, lidskoprávní, rozvojovou či energetickou. Díky rozsáhlému autorskému kolektivu a analytickému rámci, který zůstává neměnný po uplynulých pět let, tak publikace nabízí ojediněle hluboký a kontinuální vhled do zdrojů, tvorby a výsledků české zahraniční politiky.

Jaká byla česká zahraniční politika v roce 2013 a proč? Odpovědi na tyto otázky nabízí autorský kolektiv výzkumných pracovníků Ústavu mezinárodních vztahů a dalších spolupracujících institucí v knize Česká zahraniční politika v roce 2013. Analýza ÚMV. Od roku 2007 sleduje a analyzuje tým autorů a externích spolupracovníků ÚMV českou zahraniční politiku. V letošním vydání zůstal zachován hlavní konceptuální rámec, zaměřující se na politický kontext a aktéry české zahraniční politiky, hlavní agendu a události a zhodnocení výsledků zahraniční politiky. Po řadu let stejný konceptuální rámec přináší čtenářům možnost seznámit se s analýzou, založenou na ojediněle robustní a dlouhodobé datové základně. Rok 2013 byl v české zahraniční politice ovlivněn vratkým a turbulentním politickým zázemím, prezidentskými a předčasnými sněmovními volbami. V zájmu přinést co nejpřesnější odpovědi na otázku jak a proč česká zahraniční politika reaguje na vnitřní a vnější výzvy či sama přináší vlastní impulzy do mezinárodního prostředí, byl letos poprvé použit nový analytický přístup, kombinující zaměření na politizaci a polarizaci zahraničněpolitických témat a jejich vliv na zahraničněpolitické jednání České republiky. Kniha je doplněna Přílohami o agendách MZV ČR (diplomatické styky, zastupitelské úřady atd.).

Jaká byla česká zahraniční politika v roce 2009 a proč? Odpovědi na tyto otázky již potřetí hledal autorský kolektiv výzkumných pracovníků ÚMV. Jaká byla česká zahraniční politika v roce 2009 a proč? Odpovědi na tyto otázky již potřetí hledal autorský kolektiv výzkumných pracovníků Ústavu mezinárodních vztahů a dalších spolupracujících institucí. Analytický rámec knihy zůstal nezměněn. Autoři nadále sledují politické a ideové zázemí české zahraniční politiky, hlavní události a zahraničněpolitickou agendu, zaměřují se na vliv a charakteristiku jednotlivých aktérů stejně jako mediálního a veřejného kontextu české zahraniční politiky. Zvláštní pozornost je věnována průběhu a vlivu českého předsednictví Radě EU a rovněž negativnímu vlivu politického nezájmu o zahraniční politiku, doprovázeného polarizovaným a špatným politickým kontextem.

Kniha bezprostředně navazuje na loňskou analýzu, a to jak po obsahové stránce, tak i ve struktuře jednotlivých příspěvků. Kniha bezprostředně navazuje na loňskou analýzu, a to jak po obsahové stránce, tak i ve struktuře jednotlivých příspěvků. Pokračování tak umožňuje sledovat a srovnávat vývoj české zahraniční politiky v jejím politickém a ideovém zázemí, v prioritách, v provádění a implementaci, stejně jako si všímat vývoje působení jednotlivých aktérů a mediální reflexe české zahraniční politiky. Zvláštní důraz je v publikaci kladen na zhoršující se politický kontext české zahraniční politiky. Ambicí druhé analýzy české zahraniční politiky je jak aktuální zhodnocení tohoto významného pole českého politického života, tak poskytnutí informačního základu pro jeho pozdější studium.

Jaká byla česká zahraniční politika v roce 2012 a proč? Odpovědi na tyto otázky nabízí autorský kolektiv výzkumných pracovníků Ústavu mezinárodních vztahů a dalších spolupracujících institucí v knize Česká zahraniční politika v roce 2012. Analýza ÚMV. Většina autorů letošní analýzy poukazuje na relativní klidnou kontinuitu české zahraniční politiky v roce 2012, na dotvoření konceptuální či programové báze a na snahu vyrovnat se s hospodářskou krizí. Zároveň však celkové shrnutí jednotlivých kapitol nabízí zajímavý argument, jehož platnost ovšem ukáží až následující léta, totiž že česká zahraniční politika komplexněji než v posledních letech reagovala na globální či regionální procesy a výzvy a reflektuje je ve své výsledné podobě (byť v mnoha případech se zpožděním, a to i značným). Tento argument se však téměř netýká obecného politického a mediálního zázemí (I. část) české zahraniční politiky. V politické sféře přetrvává obecný nezájem o zahraniční politiku, sebezahleděnost české debaty a nelze říci, že by česká politická diskuse dodávala potřebné impulzy pro vlastní výkon zahraniční politiky. Autorský tým klade důraz na kontinuitu jak personálním složením, tak v konceptuálním tematickém ohledu. Proto může analýza stavět na robustním empirickém základě a dále prohlubovat porozumění české zahraniční politice. A toto porozumění předávat dál prostřednictvím této publikace.