Jan Malura Books

Již čtvrtá kolektivní monografie z řady knih vzešlých z tzv. prostorových sympozií, které tradičně pořádá Centrum regionálních studií spolu s Katedrou české literatury a literární vědy Filozofické fakulty Ostravské univerzity již od roku 2011. Po svazcích s názvy Město, Krajina a Příroda vs. industriál se tentokrát sympozijní kniha zaměřila na fenomén venkova. Oproti předešlým, spíš interdisciplinárně zaměřeným ročníkům, kde převažovali čeští badatelé (a knihy byly publikovány v češtině), se sympozium o venkovu soustředilo na oblast historie literatury, avšak v mezinárodním, respektive středoevropském kontextu. Sympozia se zúčastnili a následně do monografie přispěli badatelé z Česka, Slovenska, Maďarska a Polska. Ve svých příspěvcích se zabývají různými vývojovými fázemi a tématy národních literatur, aby postihli, jak byl v daném období, respektive v žánrech, charakteristických pro danou dobu, nahlížen venkov.

Básnická tvorba mladších generací pobělohorské emigrace stála dosud zcela na okraji zájmu české literární historie. Tato kniha chce z řady exulantských autorů poprvé zpřístupnit tvorbu tří výrazných osobností – Adama Plintovice, Kašpara Motěšického a Jana Liberdy. Všichni pocházeli z těšínského Slezska, které bylo ve své době unikátním centrem evangelického literárního života, a později emigrovali na Slovensko a do německých zemí. Kniha předkládá výbor z jejich duchovních písní, v nichž nalezneme mnohé charakteristické prvky literatury doby baroka, např. očekávání konce světa, pocity hříšnosti a kajícnosti, mysticko-erotickou obraznost, ale i nový typ emocionality spojené s tzv. pietismem. Otištěné texty, z nichž některé jsou mezi evangelíky živé dodnes, umožňují sledovat proměny české nekatolické poezie mezi léty 1660–1740. Práce nabízí kromě edice textů úvodní studii s mnohostranným rozborem tvorby všech tří autorů, komentáře a vysvětlivky, ale i nezbytný katalog písní zachycující prameny a předlohy exulantských tisků. K vydání připravili Jan Malura a Pavel Kosek.

Kolektivní monografie navazuje na publikaci Město. Vytváření prostoru v literatuře a výtvarném umění z roku 2011. Mezioborovou perspektivu získává především díky pohledům estetika Karla Stibrala, antropologa a kulturního geografa Přemysla Máchy, kunsthistorika Petra Tomáška a historika architektury Martina Strakoše; literárněvědné uvažování o fenoménu krajiny, jež v knize převažuje, našlo svá ohniska v oblasti starší české literatury, v rámci realismu jako uměleckého směru a zobrazovací metody nebo v šířeji pojatém regionálním záběru. Úvod obsahuje přehled dosavadního domácího humanitně zaměřeného bádání o krajině, v závěru jsou hledány souvislosti mezi představenými aspekty a jednotlivými autorskými přístupy. Vedle sebe se zde mj. ocitají autoři barokní, Zeyer, Klostermann a Rais s Josefem Knapem, Květou Legátovou či Garym Snyderem, obrazy industriálního Ostravska sousedí s krajinami reprezentujícími Beskydy a Jeseníky.

Nejreprezentativnější soubor duchovních písní českého baroka.

Kniha je prvním uceleným pohledem na písňovou poezii českých pobělohorských exulantů. Věnuje se řadě dosud málo reflektovaných děl, např. žitavských tiskům Václava Klejcha, Johanna Myllera, ale důkladně také největšímu českému písňovému souboru starší doby, kterým je tzv. Lipský kancionál pietisty Jiřího Sarganka (1737). Celá práce se mj. snaží ukázat význam pietismu pro evangelickou spiritualitu a český literární život období baroka.

Přehledová monografie se zaměřuje na českou literaturu 16. až 18. století, zejména na knihy modliteb a rozjímání, které patřily k neobyčejně početné a společensky vlivné oblasti tehdejšího kulturního života. Měly vést člověka k duchovnímu povzbuzení, útěše i k prohlubování osobní zbožnosti. Monografie, která je prvním souhrnnějším pohledem na tuto tvorbu, sleduje oba žánry nejen v širokém časovém záběru od vrcholného humanismu až do pozdního baroka, ale i v nadkonfesijní perspektivě (katolickým a protestantským pramenům věnuje rovnocennou pozornost). Literárněvědné východisko spojuje s pohledem kulturních dějin, všímá si nejen rétorické roviny textů, žánrových typů a cizojazyčných předloh, ale též předpokládaných recipientů i dobových způsobů četby.

Publikace Příroda vs. industriál navazuje na mnohé teze formulované v předchozích knihách, které jsme věnovali reprezentacím prostoru (Město 2011, Krajina 2012), potvrzuje je a rozvíjí. Vzhledem k badatelskému zaměření kolektivu autorů vykrystalizovaly tentokrát tři oddíly: „Estetická východiska“ se vztahují k vlastnímu vnímání prostředí i k počátkům oceňování industriální krajiny, „Literární obrazy industrializace“ přibližují, jak se s tématem vyrovnávala nejen česká, ale i německy psaná literatura od 16. století po šedesátá léta století minulého, oddíl „Industriální místa, města, krajiny a jejich reflexe“ zahrnuje analýzy a interpretace fotografické tvorby, místních názvů, architektury či staveb souvisejících s industrializací. Zacílením na konfrontaci přírody a industriálu jsme nejen odhalili překvapivě široké spektrum zpodobnění průmyslového prostředí v literárních a kulturních dějinách (industrializace jako posvěcení přírody a cesta pokroku vs. devastace, stvoření odcizeného, člověku nepřátelského světa), ale i znovu potvrdili inspirativnost zkoumání prostoru a jeho reprezentací.

Kolektivní publikace sedmnácti českých, slovenských a polských autorů a autorek se zabývá městským prostorem v literatuře a výtvarném umění s příhlédnutím k sociálně-kulturním kontextům. Reflektuje teoretická východiska zkoumání prostoru, studuje rozmanité způsoby konstrukce prostoruv literárním textu i žánry a toposy městské literatury. Především se zabývá konkrétními historickými reprezentacemi města zejména v raném novověku a v období 19. a 20. století. K dalším tématům knihy patří např.: vizuální kultura středověkého města, metafory města, specifičnost městského tématu ve slovenské literární kultuře, obrazy maloměsta i velkoměsta v moderní české próze, proměny Ostravy v díle Jana Balabána, urbánní prostor jako reprezentace revolučních společenských vizí.