Otakar Husák Books

Druhý díl pamětí Otakara Husáka začíná vyplutím transportu čs. dobrovolců z Archangelska na západ a dvoutýdenní zastávkou v anglickém táboře Flowerdown, kde byli přátelsky přijati. Po příjezdu do Francie na ně čekal obraz válkou vyčerpané země, kterou však svou pílí a morálkou dokázali po počáteční nedůvěře získat na svou stranu. Následuje popis složitého vzniku čs. vojska ve Francii, který byl zakončen slavností přísahou v Darney a krví stvrzen v letních bojích v Alsasku, a zejména u Terronu a Vouzieres v říjnu 1918. V listopadu byl O. Husák jmenován velitelem první mise do republiky, po svém příjezdu do Prahy si jej prezident Masaryk vybral za vedoucího své vojenské kanceláře. Podílel se tak na budování státu a armády, řešení národnostních i sociálních problémů a obraně republiky před rozpínavými sousedy v roce 1919. Autor se tak setkal s řadou významných domácích i zahraničních osobností, o jejichž osudech a rolích při vzniku samostatného Československa se ve svém díle zmiňuje.

První díl rozsáhlých pamětí československého legionáře, působícího za války v Rusku a ve Francii a později přednosty Vojenské kanceláře presidenta republiky a ministra národní obrany, generála Otakara Husáka, zachycuje jeho mladí a dospívání, dobu studií a první zahraniční zkušenosti. Když vypukla 1. světová válka, pracoval v tehdy ruské Varšavě a jako vlastenec stál u vzniku legendární České družiny. Čtenář se tak seznámí s jejím formováním, prvními bojovými operacemi a životem na frontě. Autor knihy poté pracoval v týlu a přibližuje tak i politické boje o charakter České družiny. Následuje návrat do pole, památná bitva u Zborova, na jejímž plánování se podílel, ale před vlastním útokem byl zraněn výbuchem dělostřeleckého granátu, a nakonec přesun v čele vybraných čs. legionářů z Ruska k rodícím se jednotkám ve Francii, čímž končí první díl těchto mimořádných vzpomínek.

Ve čtvrtém a závěrečném díle pamětí Otakar Husák popisuje druhou polovinu svého působení na pozici ministra národní obrany. Blíže představuje spolupráci s francouzskou vojenskou misí, zejména se ale věnuje své politické práci v úřadu a věčnému boji za rozvoj kvalitní armády mladého státu, který probíhal například v branných výborech. Rozsáhlá část je věnována „sedmé velmoci“ – tisku a jeho článkům o vojsku, vojácích i autorovi samotném. Následně přibližuje svůj konec v politice i armádě a vzpomínky uzavírá krátkým popisem svého života ve dvacátých letech 20. století. I proto je tento díl doplněn autorovým životopisem, který zachycuje jeho následné, opět často velice dramatické osudy, včetně období věznění v německých koncentračních táborech za druhé světové války. Vše doplňuje velké množství dobových fotografií a dokumentů.

Třetí díl pamětí Otakara Husáka začíná jeho záměry do budoucna. Po skončení bojů o Slovensko se oženil, chtěl opustit armádu a věnovat se podnikání. Prezident Masaryk s ním ale měl jiné plány! Husák tak pokračoval ve službě, byl povýšen na generála a s ministrem Benešem se podílel na vyjednávání prvních spojeneckých smluv v Jugoslávii a Rumunsku. Mladou republiku však trápila politická nestabilita, která vyústila ve vznik úřednické vlády Jana Černého. V té byl na prezidentovo doporučení jmenován ministrem národní obrany. Stal se tak budovatelem armády, o jejíž celkovou budoucnost musel bojovat na všech frontách. Nechybí tak přiblížení polemik a diskusí v parlamentu, senátu i na stránkách tehdejšího tisku, přičemž nezapomíná přiblížit některé, dnes již téměř zapomenuté, politiky té doby. Prostřednictvím korespondence a dochovaných dokumentů se také vrací k situaci a historii čs. legie v Rusku v letech 1919–1920. Maximální pracovní nasazení a stres však zanechaly stopy na jeho zdraví.