Josef Strauss Book order (chronological)

Když už je zla příliš, vždy se najde někdo, kdo se proti němu vzbouří, kdo ho chce zastavit, nebo aspoň zmírnit.

Sourozenci, dvě dívky a jeden chlapec čelí nelehkému osudu. Stanou se svědky nekalých praktik těch, kteří si osvojili mafiánské způsoby. Jejich otec jim musí vyplácet výpalné. Vlastní malé zlatnictví. Vyhrožují mu, bijí ho. Chlapec se proti tomu postaví. Silnějším však čelit dlouho nelze. Nezbývá mu než se dát se svými sestrami na úprk.

Anotace: Život přestává být radostný. Je nudný. Tak to vidí dívka, která bydlí u matky. Nic ji nebaví, netěší. V lásce nemá štěstí. Má pocit, že na co sáhne, to pokazí. Nemá ráda nikoho ani sebe.

Touha po rychlém zbohatnutí nutí mladého muže používat násilí. Dopouští se ho na starých lidech, kterým se snaží vnutit své zboží. Chce zapadnout mezi bohaté, být jedním z nich. Nedaří se mu, jak by chtěl.

Léčitel probouzí v lidech pocit, že jim může pomoci. Snaží se. Stává se oblíbeným. Neodolá jedné nabídce. Změní mu život.

Pláč dítěte ne vždy vzbudí pozornost. Může být nemocné či zlobí. Zabývat se tím je proto zbytečné.

Mladá žena se po smrti rodičů stará o nevlastního bratra. Je mentálně postižený. V zajetí sněhu a ledu zažívá těžké chvíle. Lidská stvůra kolem ní obchází jako duch, dokud ji nepolapí do svých spárů.

Voda z kaluží chutná jinak než z vodovodu. Jídlo z popelnic je mnohdy jediná cesta, jak utišit hladový žaludek. Alkohol otupí mysl, dává zapomenout. Šaty nemají zámek, kde by se dalo bezpečně ukrýt to málo, co lze nacpat do kapes. Zbavit se nálepky bezdomovec je nemožné, pokud se z dluhů stala zeď. Vysoká tak, že ji bez pomoci nelze překonat.

Je mužem a není. Převládá v něm žena. Nemůže ji ze sebe vypudit. Chce v něm přebývat, ovládat ho. Má nad ním neuvěřitelnou moc.

Dvě studentky gymnázia si chtějí užít prázdniny na vodě. Osud jim to nedovolí. Přenese je na místo, kde ve dne v noci štěkají psi. Zem se často barví jejich krví. Řinčení řetězu je zvuk, který znepokojuje.

Temné území, kde je slyšet cinkot zvonků. Blíží se víc duch, než člověk. Kdo je mrtvý, má pro něj cenu. Živých si neváží.

Mladý muž se vrátí z ciziny. Nemusí se bát, že by neměl z čeho žít. Peněz má dostatek. Na svatbě přítele se setkává s rodinou jeho nastávající. Ještě netuší, co ho čeká. Je tu žena, která ho zcela poblázní. Tajně ji navštěvuje.

Nikdo nikdy neodhadne, co se v člověku skrývá. Může to být hodný člověk, ale také zrůda. Když je nejhůř, boha se nikdo nedovolá. I ti, co v něj nejvíc věří.

Začínají letní prázdniny. Parta kluků si je užívá po svém. Je jim patnáct let. Trápí je nedostatek peněz. Na alkohol a cigarety. S tímto problémem si však poradí.

Hledat si svůj protějšek jako homosexuál není vždy jednoduché, pokud jsou kolem nich lidé, kteří je nenávidí, kteří v nich spatřují zrůdy. Někdy je lépe svou orientaci tajit, nedávat ji najevo. Předstírat heterosexuála i před rodiči, pokud z jejich projevů vyplývá, že by je to ranilo. To je osud kluka, který hledá sám sebe, vzdoruje těžkým chvílím, jež s sebou život často přináší.

Někdo chce vidět a nevidí, někdo vidí a nechce vidět, co se děje v jedné ze tříd základní školy.

Příběh vypravuje o partě kluků a dívek, kteří jsou nuceni opustit dětský domov. Nikdo je nechce zaměstnat, protože nemají požadovanou praxi v oboru, který si vybrali. Jdou do míst, kde jeden z nich vyrůstal. A zde začíná temné období jejich života. Na místě, které je prokleté děsivou minulostí. V domě obklopeném lesy. V blízkosti řeky, kde táboří vodáci...

Nezletilou dívku zastihne tragická událost. Přijde o všechny blízké. Nechce skončit v dětském domově. Má z něj strach. Rozhodne se skrývat do té doby, než jí bude osmnáct. Vzpomene si na babičku z matčiny strany, s níž se její rodina nestýkala. Důvody nezná a chce je znát.

Rodina je veliké bohatství. To největší, jež máme. Uvědomí si to chlapec, jehož otec vlastní hospodu. Musí v ní pracovat. Mnohdy je to od rána do večera. Přitom by si chtěl užívat života. Rád by někam zapadl. Našel sám sebe. Nabízí se mu být členem party kluků, kteří uznávají jen bílou rasu. Není to přesně to, co by chtěl, ale láká ho to. Ukázat se jako silný, nepřemožitelný.

Myslíme si, že už největší zlo známe, že už nemůže být nic horšího.

Miluje svoji ženu, slouží jí , jako by byla královna. Místo vděku přichází opovržení, nenávist. Je smířený se svým osudem. Je tu však někdo, komu to vadí, kdo by rád pomohl.

Pokud by si duševně nemocný člověk mohl vybrat mezi být či nebýt, volil by častokrát nebýt. Neboť okolí mnohdy neumí pochopit nesnáze, jimiž se prodírá jako křovím s trny.

Bylo to ještě za časů totality. Chodíval jsem s partou kluků do jedné vesnice. Bývaly to tam pitky do němoty. Narazil se stolitrový sud piva a pilo se, dokud nebyl prázdný. Bylo nás tam obvykle jako much. Tam jsem ji potkal. Sedávala stranou, nebylo jí moc do řeči. Říkali o ní, že je divná,že bydlí na samotě u lesa, že k nim nikdo nechodí. Trvalo to asi dva roky, než se z nás stali přátelé... jen přátelé na dobrý pokec, nic víc. Byla to nejmladší ze sester Hazlových. Simona. Co mi vyprávěla, z toho jsem měl po celém těle mrazení. To už jejich otec dávno nebyl mezi živými. Dobrých deset let. Pochopitelně se nejmenovala Simona Hazlová a dějištěm příběhu nebyl Jáchymov, ačkoliv domů u lesa jsou tam spousty.

Karlovarský prozaik se vrací svou celkově třetí knihou, kterou časově opět zasadil do poloviny osmdesátých let minulého století. Třicátník Honza potkává v ulicích lázeňského města svou osudovou lásku, zároveň se ale nedokáže odtrhnout od hospodské party kamarádů a také od nových přátel, s nimiž navštěvuje odpolední a noční dýchánky u svérázné bábinky Naděnky. Ta se ráda obklopuje mladými lidmi a mejdany tak vzpomíná na prvorepublikové večírky. Kulisy čtivého příběhu o velké, leč nenaplněné lásce tvoří doba gorbačovské přestavby konce 80. let minulého století ve zmrtvělém Československu.

Nic netušící dívky jsou uneseny z chebského nádraží, když se chystají nastoupit do vlaku. Ocitnou se v prostředí, které nenáleží lidskému světu, ale peklu. Jejich sebevědomí je těžce otřeseno nebývale krutým jednáním. Jsou jen masem na prodej. Věcmi, co nemají žádnou cenu, neboť se dají snadno nahradit. Nezbývá nic jiného, než se podrobit vůli pánů pasáků a trpělivě snášet příkoří. Vykonávat s naprostou poslušností příkazy, aby tak unikly nesmírnému utrpení či ho mnohdy jen zmírnily. Žít a utéct to je jejich vidina pozemského ráje. Vrátit se do míst, kde není bolest, kde člověk člověku jen tak z ničeho nic neubližuje. Zatím je to jen boj o přežití. Smrt přichází jako duch a bere si své oběti. Neptá se, jestli může. Svoboda je velký letící nedostižný motýl. Muži - až do konce života se před nimi budou třást. Pro ně jsou to pasáci a prasata, co se na nich ukájejí. Už tu není místo pro lásku. Je jen potřeba jíst a pít. Všechno, co v sobě neslo smysl života a jevilo se jako krásné, umřelo navždycky.

Rozsáhlý román talentovaného karlovarského prozaika z naší předlistopadové minulosti přibližuje život mladých lidí v pohraničí na sklonku osmdesátých let minulého století. Nevědí, co dělat s volným časem, chtějí žít na plný plyn, ale společnost jim v tom brání, a tak loví požitky. Přesto je za jejich chováním a činy skryta obyčejná lidská touha po lásce a něze. Kniha se vymyká nebývalou otevřeností a syrovostí dějové linie, avšak nejen tím je výjimečná i schopností autora vyprávět obyčejný život.