Zlatko Topčić Books
Zlatko Topčić is an acclaimed Bosnian writer whose works delve deeply into the human psyche and societal issues. His creative output, spanning film scripts, stage plays, and novels, often explores themes of identity, exile, and the search for meaning amidst challenging life circumstances. Topčić's distinctive style and universal themes resonate with audiences globally, evidenced by translations into twelve languages and screenings at prestigious international festivals. His ability to capture the complexities of the human condition has established him as one of the most significant contemporary literary voices.
Košmar govori o dvojici muškaraca, i preplitanju njihovog ida, ega i superega. Adi Solak je intelektualac, novinar, kritičar, esejist, autentičan karakterističan lik o kojem saznajemo malo, jer u jeku ratnih zbivanja čovjek i prestaje biti individua već je dio kolektiva, kolektivne svijesti koja se bori da produži vrstu. Tako je u ratnom paklu Adi Solak sveden na samospoznaju u vidu rečenice: „Gdje si bio – nigdje; Šta si radio – ništa“, rečenica koja stvara prisnost sa čitaocem koji se i sam morao, u određenom trenutku svog života susresti sa tom poražavajućom činjenicom svog životnog besmisla.Kao Solakov dvojnik, pojavljuje se lik Ace Nikolića, kusog četničkog vojvode, emocionalnog nemoćnika i društvenog bolesnika koji posmatra Solaka sa druge strane nišana. Aco je poluinteligent, emocionalno osakaćen i neuravnotežen, zagnjuren u samozaborav i euforiju ideje velikosrpskog nacionalizma.Košmar je interesantan, uzbudljiv, pomalo filmski roman, u kojem upoznajemo prošlost, sadašnjost i budućnost glavnih likova. Roman plijeni pažnjom i govori o besmislu sukoba koji, kao posljedicu nacionalizma, doživljava svaka generacija.
Dagmar
- 150 pages
- 6 hours of reading
Román Dagmar je velmi úspěšnou literární realizací. Odehrává se v emailech mezi bosensko-hercegovským spisovatelem Oskarem a manželkou českého prezidenta Václava Havla. Romantický „děj“ začíná seznámením se s prezidentem Havlem a dopisováním si s jeho ženou po Havlově smrti. Z původní formálnosti nabývá jejich rozhovor osobního charakteru – diskusemi o minulosti, o rodině, rodičích, snech, věcech, které oba trápí, až k rozhovorům o umění (literatura, hraní). Provokacemi a komentáři se Oskar „snaží“, aby se Dagmar rozhovořila o svém životě, jindy ji vyzývá, aby hovořila o vztazích s Havlem (ale ona se, pokud dojde řeč na jejich intimno – zarazí a umlká). Jejich dopisování začíná tím, že on poslal Havlovi svůj román ke čtení, ale ten po několika dnech zemřel. Dagmar čte román, vynáší svůj soud a otevřeně se mu vysmívá – a to je přímá příčina komunikace, která se později rozvíjí k úplné otevřenosti, dokonce i k náklonnosti, jež je zakončena efektním závěrem románu. Tento epistolární román obsahuje mnoho vzrušujících úseků a právě v mystifikacích, dokumentárních a pseudodokumentárních postupech a persiflážích je jeho základní stylová hodnota.
