Martin Pilař Books

Cílem knihy je pochopit proměny české literatury mezi zářím 1938 a květnem 1945 neboli jak ji měnily a formovaly události jako německá okupace, protektorát Čechy a Morava, vypuknutí 2. světové války, proměny situace na frontách až po osvobození Československa. Stranou nezůstává ani specifická domácí „předehra“ k těmto dějům, tedy období po mnichovském diktátu a během druhé republiky. Kniha sleduje souvislost mezi tvůrčí volbou tématu a okolnostmi, za nichž probíhala. Nevěnuje se přitom jen literatuře v užším slova smyslu, tj. poezii, próze a dramatu s uměleckými ambicemi a pro dospělé, ale též literatuře faktografické a populární, jakož i literatuře pro děti a mládež. Stranou nezůstávají ani vztahy mezi literaturou a divadlem, rozhlasem či filmem nebo literární rozměr dobového městského folkloru či školní literární výchova.

Soubor studií a esejů volně navazuje na Pilařovu úspěšnou monografii o českém literárním undergroundu, i tentokrát si totiž autor všímá literárních jevů, které bývají považovány za okrajové. V centru jeho pozornosti se ocitly problémy související s českým pojetím bestselleru, thrilleru a kultovního románu, jimž se věnuje prostřednictvím analýz próz P. Šabacha, J. Topola, M. Urbana a M. Viewegha. Neustálé napětí mezi kulturním centrem a periferií je demonstrováno na vytváření a porušování literárních klišé v exilovém i domácím písemnictví, ale také na vztahu mezi českým národním kánonem a texty vzniklými v regionu širšího Ostravska. Své zahraniční zkušenosti autor zúročil v esejích o vnímání české literatury ve Velké Británii.

Na základě české odborné literatury o próze a anglicky napsaných monografií o povídkovém cyklu byl stanoven soubor hypotetických žánrových rysů, které byly poté verifikovány prostřednictvím analýzy 35 českých povídkových cyklů z 20. století. Použitá metodologie je vědomým pokusem o relativně vysokou míru exaktnosti při definování literárního žánru a při její aplikaci se ukazuje, že tradiční pojetí prozaických žánrů bývá - alespoň do určité míry - založeno na opakování literárněteoretických klišé, jež se rozcházejí z konkrétní realitou literárního díla. Analýzy povídkových cyklů, jež tvoří podstatnou část monografie, jsou samostatně použitelné při zkoumání díla určitého autora a v mnoha případech nabízejí netradiční pohled na zkoumané dílo a otevírají další možnosti jeho interpretace.

Underground Kapitoly z českého literárního undergroundu Kniha literárního historika a teoretika Martina Pilaře (působí na filozofické fakultě Ostravské univerzity) je de facto prvním pokusem o analýzu undergroundové literatury. Představuje myšlenkově ucelený soubor studií týkající se literatury českého undergroundu především 50. a 60. let. Zvláštní kapitoly jsou věnovány životu a literárnímu dílu Vladimíra Boudníka, Honzy Krejcarové a Ivo Vodseďálka. Rozsáhlá část je věnována též samotnému vymezení pojmu undergroundové literatury a její zasazení do světového kontextu. Samostatná kapitola je pak věnována undergroundu 70. let, kde jsou srovnávány nejčastěji užívané archetypy v oficiální a samizdatové literatuře. Autor knihy přináší řadu dokladů o tom, že underground je svébytným literárním fenoménem neodlučitelně spjatým s českým kulturním životem v 50. a 70. letech – byť se vědomě zabydloval na úplné periferii soudobého dění. Dosavadní tradiční estetická měřítka při jeho hodnocení selhávají; přitom je s časovým odstupem stále více zřejmé, že nešlo o pouhý společenský úkaz. Underground totiž po sobě zanechává texty, bez nichž by české literatuře cosi podstatného chybělo. Nová kniha je zatím nejobsáhlejším a nejucelenějším dílem věnovaným této těžko charakterizovatelné součásti literárního života.

Stěžejní text výrazné duchovní světové osobnosti. Tato kniha Jeho svatosti dalajlamy byla napsána se záměrem poučit čtenáře, kteří by se rádi seznámili se základními aspekty Buddhova učení v Tibetu. Dotýká se řady bodů, které mají praktický význam pro ty, kteří se chtějí vydat na cestu dharmy, a zároveň se pokouší uvést na správnou míru celou řadu pokroucených a prapodivných představ, které někteří lidé spojují s tibetskou podobou dharmy.

Putování Ostravou v doprovodu objektivu nabývá podoby mozaiky složené ze starých pohlednic. Byly to právě staré pohlednice, které své město ve zkratce co nejúprosněji a nejvýstižněji charakterizovaly. Spoluvytvářely zároveň jednu z obecně přijímaných podob Ostravy, putující Evropou - i mimo ni.