Der Roman erzählt von der Kindheit der ICH-Erzählerin Enni in Ostfinnland und ihrem Weg nach Deutschland 1961, am Tag des Mauerbaus. Er thematisiert Lebensschwierigkeiten, Beziehungen und persönliche Kämpfe. Mit einem Mix aus Traurigkeit und Humor bietet der Text eine lebendige, dokumentarische Sicht auf das Leben in Westdeutschland von den 60ern bis 2000ern.
Práce finské autorky seznamuje s dílem a základními myšlenkami německého umělce Josepha Beuyse.
Hlavními tématy románu jsou láska a dobrodružství. Úlohu dobrodružství zde ovšem představuje umění. Inteligentní, odvážná a nekonvenční, ale často vnímaná jako „strohá“, studentka Elisabeth přijíždí v roce 1988 do Prahy jako stipendistka. Zde se setká s malířem Janem a zamiluje se do něj, opravdově a bouřlivě. Jan ji ale opustí. Elisabeth prožívá smutek a zoufalství. Pak ale vstoupí do jejího života její profesor a učitel, s nímž prožije klidnou, spolehlivou lásku, která do jejího života vnese stabilitu. V Janově manželce Jarmile navíc najde věrnou přítelkyni; ty dvě se doplňují, nacházejí v té druhé chybějící část své osobnosti. Jarmila ale náhle umírá a také profesor Pajer prohraje svůj boj s těžkou nemocí. Elisabeth pochopí, že nejhorší v životě může být, je-li člověk opuštěný. Kniha se odehrává na historickém pozadí sametové revoluce v bývalém Československu. Podle autorky „v podstatě jde o pražský román; protipóly jsou v něm Berlín a oblast Schwarzwaldu. “