Vladimír Janovic Books

Třetí autorova básnická sbírka přináší mimo milostnou a přírodní poezii básně, jež se na pozadí kulturních a zejména hudebních motivů a zážitků zamýšlejí nad časem a snaží se hledat základní životní hodnoty uprostřed našeho moderního věku.

V pořadí již třetí antologie z tvorby současného českého básníka obsahuje autorovu intimní lyriku, kterou doprovázejí perokresby Oty Janečka. Vladimír Janovic se ve svých sbírkách většinou představuje jako básník, který dokáže svým veršům dodat filozofické podobenství, jehož poselství je postaveno na putování po krajinách paměti, v nichž si vybavuje utkvělou představu ztraceného ráje. Tento základní duchovní rozměr autor neustále prohluboval: vkládal do něho nejrůznější mytologické i biblické prvky, které ovšem na druhé straně dovedl zpracovat jako křehké lyrické reflexe. Vznikla tak svébytná intimní poezie, inklinující po formální stránce ke klasickému, melodickému tvaru, jenž je na mnoha místech upraven do pravidelného rýmového schématu. Janovicovy milostné strofy jsou také poznamenány láskou k blízkým lidem, jejichž příběhy komentuje na pozadí svého vlastního osudu. Nalezneme v nich i odrazy magického pražského světa, jenž je vykreslen s hlubokým zaujetím. V neposlední řadě se však tento autor, a to zvláště ve své pozdní tvorbě, obrací k tesklivým a nostalgickým tónům: snad se těmito prostředky pokouší vyjádřit mnohdy až meditativním způsobem citové proměny ve vlastním životopisu.

Nová sbírka veršů, v níž básník vzpomíná na rodinu, domov, mládí, připomíná utrpení za druhé světové války a vyznává se ze svého lidského ůdělu i mravního postoje.

Poema významného básníka, esejisty a překladatele Vladimíra Janovice. Pavel Hoza v doslovu knihy píše: Jsme na konci parku, a znovu slyšíme ozvěnu otázky „proč“, proč básníkův hlas zněl a zní tak silně a naléhavě, proč vůbec zní a co nám vlastně jeho verše sdělují, co nám chtějí sdělit, co nám chce sdělit poezie, umění, a jaký je smysl života? Autor sám si nepochybně onu otázku stále klade a pokouší se na ni hledat odpověď. Mnohé poznal, mnohé ví, a přesto v závěrečném zpěvu poemy přiznává: „Kdo z brány vychází ptá se kudy vešel.

Dvanáctidílná báseň inspirovaná především Ruskem, jeho krajinou a kulturou, zejména z doby 19. století; objevují se aluze na Puškina, pravoslavné svaté, zasněžený Petrohrad, války s Napoleonem a orientální motivy. Součástí je také veršovaný dopis Anně Achmatovové.

Epická básnická skladba s dramatickými a reflexivními prvky, evokující bezstarostný život obyvatel starověkých Pompejí těsně před výbuchem Vesuvu v r. 79, je zároveň apologií tragického životního pocitu a sporem se sytou spokojeností a lhostejností efemérního života bez vyšších perspektiv.

Kniha básníka, esejisty, překladatele a editora Vladimíra Janovice přináší výbor z jeho díla esejistického. Je členěna do tří částí. První přináší eseje a studie o obecných otázkách básnictví (např. Báseň jako přesah, Od slova k básni, Autenticita jako problém, Poezie kosmu – kosmos poezie, Věštkyně z Én-dóru), druhá část je věnována české poezii a kultuře (např. K. H. Mácha, J. Karásek ze Lvovic, M. Bieblová, L. Stehlík, H. Bonn, F. Hrubín, J. Pištora, K. Kosík, J. Suk, V. Holub), třetí – nejrozsáhlejší – část je věnována dílům básníků italských (Michelangelo, E. Montale, S. Quasímodo, S. Penna, L. Sinisgalli, P. P. Pasolini), anglických (R. Brooke) a francouzských (S. Mallarmé). Janovic je esejistou přesného myšlení a výrazu. Jeho eseje jsou důležitou součástí českého myšlení o poezii.

Reportáž o nejvýznamnější a nejpočetnější odbojové organizaci mladých na konci druhé světové války na území Čech a Moravy, o komunistické revoluční skupině Předvoj. 28-047-68

Sbírka básní především o Praze – o setkání milenců na Karlově mostě, o tom, jak plyne čas na Petříně, o srdci na lanové dráze či o bronzovém Nerudovi. Doplněno fotografiemi Pavla Koppa.

Nová sbírka básníka osobité senzibility ubírajícího se vlastními cestami, již vydáváme k autorovu životnímu jubileu.

Bibliofilské vydání české milostné poezie 14. až 18. století přináší texty tvůrců bezejmenných i známých, a to celé nebo v úryvcích. Uspořádal, ediční poznámkou a doslovem doprovodil Vladimír Janovic. Medailón o ilustrátorce napsal František Dvořák.

ilustrace: Alena Janoušková Vladimír Janovic sepsal jedniné leporelo a to právě O mašince Žofince. V básničkách jsou ukryté jeho vzpomínky na dětství z nádraží Čerčany. Pohádkové vyprávění malého skřítka Žbrdlíka.

Výbor z myšlenek osobností naší i světové kultury vybral a uspořádal Otakar Lanc doprovázený ilustracemi řady našich i světových malířů.

Druhá autorova básnická sbírka zahrnuje básnickou prózu a verše volné i rýmované. Básnická próza řadí vedle sebe vizuální vjemy z venkovské návsi a všímá si „rozeschlé archy školy“, na kterou se celý život vzpomíná. Verše pak představují poezii roztříštěného a nepostižitelného obsahu, v němž tušíme téma ženy, míjejícího času a světa; inspiruje se mytickými a kulturními zážitky, dále příběhy a jazykem bible a spojuje kontrastní a někdy nesouměřitelné obrazy v nové metafory.

Sbírka básní Vladimíra Janovice. Básník, esejista a překladatel se narodil 8. 6. 1935 v Praze. Mládí prožil v Benešově. Po maturitě na gymnáziu vystudoval matematiku na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Většinu života pracoval v literárních časopisech a nakladatelstvích. V letech 1966–1967 byl redaktorem publicistiky v měsíčníku Plamen, pak tři roky řídil edici poezie Syrinx v nakladatelství Svoboda. V období 1973–1988 redigoval poezii v nakladatelství Československý spisovatel. Vydal básnické knihy Zatmění ráje (1968), Romulův nářek (1970), Plást hlíny (1975), Báseň o sněžné levitaci (1978), Jarmark v mlze (1981), Dům tragického básníka (1984, anglické vydání v překladu Ewalda Oserse 1988), Most alchymistů (1989), Potopený úl (2005). Z jeho veršů byly uspořádány tři výbory: Všechna tvoje těla (1983), Ohňová abeceda (1984), Jed v růži (2008). Za básnickou skladbu Dům tragického básníka a za přetlumočení veršů Sandra Penny ve výboru Zvláštní radost žít obdržel v roce 1986 v Palermu Zlatou olivu Mediteránní ceny. V časopiseckých ukázkách se vrací i k dílu dalších zakladatelů moderní italské poezie – Eugenia Montala, Salvatora Quasimoda a Leonarda Sinisgalliho. České čtenáře rovněž seznámil s úspěšnou prózou Rolanda Cristofanelliho Deník Michelangela blázna (1974, 1981).