Pouze jednu knihu Stín svícnu (1994) doposud vydal Luděk Marks (nar. v Ústí nad Labem 1963). Původně básník undergroundu, pracoval v letech 1987-1992 v časopise Vokno. Pro jeho poetiku je typické propojování katolických motivů a vázaného verše s motivy prázdnoty a beznaděje. Je jediným opravdu prokletým básníkem severních Čech.
Autor výboru Stín svícnu (1994) přichází po letech s novou sbírkou. Opět v ní využívá tradiční, formálně vytříbené básnické formy, a dekadentní stylizaci, kterou ve svých mladých letech sdílel s autorem, jenž mu byl v undergroundu nejbližší, totiž s J. H. Krchovským, prověřil čas. Poznáváme jeho sebeironický škleb, pod nímž je patrná existenciální tíseň konfrontovaná s „paradoxem víry“. V některých svých pozdních textech však Marks sahá po jednodušších formách, k lakoničtějšímu způsobu vyjádření, a to zřejmě právě tam, kde se tvrdě konfrontuje s „novou dobou“. Marksův lyrický hlas v této zemi opravdu chyběl.
With a title translated either as Against Nature or as Against The Grain, this wildly original fin-de-siècle novel follows its sole character, Des Esseintes, a decadent, ailing aristocrat who retreats to an isolated villa where he indulges his taste for luxury and excess. Veering between nervous excitability and debilitating ennui, he gluts his aesthetic appetites with classical literature and art, exotic jewels (with which he fatally encrusts the shell of his tortoise), rich perfumes, and a kaleidoscope of sensual experiences. The original handbook of decadence, Against Nature exploded like a grenade (in the words of Huysmans) and has enjoyed a cult readership from its publication to the present day.