Oldřich Králík Books

Zásadní březinovská studie, objevuje se zřídka. popisuje pět základních děl básníka, vysvětluje souvislosti a podmínky vzniku, popisy, rozbory, chronologie, na závěr jmenný a rejstřík zmiňovaných básní, seznam zkratek

Patnáct vyprávění o životě světců se týká sv. Václava, sv. Ludmily, sv. Vojtěcha, sv. Prokopa, dvojice sv. Cyrila a Metoděje a tzv. Pěti bratří. Legendy pocházejí z 10. a 11. století a jsou pořadatelem svazku předkládány nikoliv jako historická svědectví, nýbrž jako soubor starých literárních děl, v nichž několikeré variace na stejné téma způsobují pokaždé samostatný umělecký zážitek. Toto měřítko, jemuž byl výběr zcela podřízen, má ukázat, čím žila tehdejší česká literární kultura, a proto jsou zde legendy nejen domácího, ale i cizího původu.

Soubor studií a kritik olomouckého literárního historika. Kniha představuje Oldřicha Králíka nejen z té známější stránky, tj. jako literárního historika odvážných až provokativních koncepcí, který se suverénně pohybuje po deseti staletích české literatury (a nejen jí). Umožňuje jej poznat také jako pronikavého kritika domácího písemnictví a vedle toho dokonce jako historika města, s nímž spojil podstatnou část svého života, Olomouce.

Pečlivě komponovaný výbor z celoživotního díla vynikajícího bohemisty (1907-1975) vychází jako součást velké literárněvědné "bílé řady", kterou začalo vydávat nakladatelství Odeon. (Vyšly v ní svazky V. Jiráta, V. Mathesia, J. Mukařovského, A. Škarky, F. X. Šaldy a V. Černého.) Editor Jiří Opelík knihu opatřil podrobným aparátem, úplný soupis Králíkova díla sestavila Věra Vladyková.

Soubor čtyř povídek nazvaný podle povídky titulní, přináší příběhy z posledních let trvání rožmberského rodu.

Kniha obsahuje výbor rukopisů básní autora z uvedených let, v reprintu zachovalých původních rukopisů. Závěrem obsáhlý komentář a vysvětlivky profesorů UK. K vydání připravil a poznámkami opatřil Oldřich Králík.

Dvě studie o názorech na vznik Slezských písní.

Labyrintem dávných dějin českých míní autor, literární historik a profesor olomoucké university, v této neobyčejně živě pojaté studii dějiny 10. století. Spory o podobu 10. století začínají podle autora již v pramenech této doby, tj. v legendě Crescente, v legendě Kristiánově a v Kosmovi, a zejména pak v jejich interpretaci: v problematické záři legend skví se sv. Václav, popř. jeho babička sv. Ludmila, naproti tomu sv. Vojtěch má pověst cizáka. Proti tomuto tradičnímu pojetí přináší autor pojetí nové, ve kterém postavy knížete Václava a sv. Ludmily zastiňuje postava prvního českého Evropana, sv. Vojtěcha, i když Václavovi a Ludmile neubírá na jejich významu.

Publikace vydaná jako upomínka na bratry Čapkovy. // Kniha obsahuje dvě povídky: Modrá chryzantéma, Zločin na poště.

Kniha přináší souhrn názorů prof. Králíka na záhadné 10. století našich dějin. Autor sleduje historický význam Václavův a Vojtěchův, vyslovuje názory na chronologii vojtěšské hagiografie, na slovanskou liturgii u nás a na původ Kristiánovy legendy.

Detailní analýze jsou podrobeny tři nejstarší hagiografické skladby týkající se biskupa Vojtěcha - prozaický text tzv. Canaparia, veršovaná kompozice Quatuor immensi (Versus de passione) a práce Bruna z Querfurtu. Autor rozebírá i různé redakční verze téhož díla. Zprvu pátrá pozvolnou komparací po archetypu vojtěšské legendy a poté se snaží určit autora Quatuor immensi a jeho prostředí.

Autor se zabývá tradicemi českého kronikářství před Kosmou a některými částmi Kosmova díla.

K Česko-Polským kulturním vztahům kolem roku 1000 Příspěvek k poznání latinské literární tvorby u nás v 10. století a jejího vztahu k tvorbě staroslověnské. Autor uplatňuje důsledně metodický požadavek, že pro řešení složité problematiky datace, filiace a autorství jednotlivých textů nestačí jen kritéria filologická, ale ani jen historická, a snaží se obojí kombinovat při zkoumání slavníkovské chronologie a osobnosti Vojtěcha a Radima.

Výbor z překladů jednoho z našich velkých současných básníků zahrnuje ve třech oddílech nejlepší ukázky Holanova překladatelského díla

Poutavě psaná populárně vědecká kniha, k jejímuž názvu přispěl italský dramatik L. Pirandello a v níž zasvěcený badatel popularizuje výsledky svého textologického bádání o autoru šesti latinsky psaných legend o českých světcích (Václavu a Vojtěchovi) z 10.–11. stol. Čtyři legendypřipisuje autor Slavníkovci Radimovi, bratrovi a důvěrnému rádci biskupa Vojtěcha, a dvě podle autora z Radimova díla vycházejí. Kniha přináší i řadu průvodních otázek, jako např. byl Vojtěch Slavníkovec nebo Přemyslovec?

Spis je zaměřen k české protohistorii, tj. k období jen kuse zmapovanému útržkovitými prameny. Prosazuje hledisko, které ve starých památkách spatřuje nejen materiál pro historika a filologa, ale také literární dílo. Zastává názor, že "hypotetické prameny, jichž se často badatelé jen dohadují, zastiňují pohled na prameny existující". Zkoumá různé rekonstrukce naší minulosti i vztah archeologie a literární vědy, Kosmovo a Kristiánovo svědectví i Dalimilovu kroniku. Pokládá za metodicky nejzávažnější korekturu představ o originalitě a ústřední problém vidí v zachycení pohybu dějin, v němž nejsou často hledané pevné, "Archimedovy body".

První stať se zabývá vývojem literatury mezi "Životem Konstantinovým" a kronikou Kosmovou. Věnuje pozornost Kristiánovu dílu, pokud může pomoci k poznání doby biskupa Vojtěcha. Další dva příspěvky se týkají listiny pro pražské biskupství z roku 1086 a písně Hospodine pomiluj ny. Poslední část publikace vrhá nové světlo na Kosmovu kroniku na základě výsledků výzkumu tzv. Kristiána.