Kniha třiatřiceti povídek ze současnosti zachycující pocit zklamání a deziluze. Prózy svědčí o fabulační schopnosti, citu pro psychologicky věrnou kresbu a smyslu pro detail. Exilové vydání. Obálku s použitím obrazu Aleny Havlínové navrhla Barbora Munzarová.
Děj románu vydaného za normalizace v samizdatu se odehrává v malém slováckém městečku v pochmurné atmosféře podzimu roku 1968. Autorka popisuje pouze jeden den, a to konkrétně sobotu 25. října 1968, takzvanou Dubčekovu neboli pracovní sobotu. Ústředním tématem knihy je invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968, přičemž hrdinové knihy se k této události staví negativně.
Poéma Února souvisí s tradicí holanovských básnických povídek, ale je zcela osobitá a ojedinělá v kontextu české ženské lyriky. Prastarý mýtus o tom, jak si muž odvádí ženu, ožívá v obrazech plných lásky, ale i krutosti, násilí a osudovosti, v obrazech spjatých mezi vášnivostí a nelítostně až chladně pravdivým viděním lidských věcí na zemi.
Kniha je obrazem prapodstatného směřování člověka, je obrazem návratu duše k Bohu.
Komponovaná sbírka manželské poezie. Autorka, žijící v manželství od počátku vysokoškolských studií, zabírá v souvislém pásmu život křesťanského nezrušitelného soužití do konce života. Ženě a matce se darem Boha dostává, o čem v mládí snila: to vše se však vyskytuje v ohroženém citovém prostředí. Ve světě, jehož největší podlostí od dob Osvícenství je školní dělení vjemů na vědecké a nevědecké.
