Martin Palouš Books

Kniha je plodem svatojánského výletu, na který se trojice autorů vydala v roce 1982. Poprvé kniha vyšla v samizdatové edici Expedice, nové vydání je doplněno statí Vytržení od I. M. Havla a doslovem Z. Neubaura. Závěr knihy (rovněž z pera Z. Neubauera) pod názvem Aktualizace obsahuje v utříděné formě hlavní inspirační zdroje filosofických reflexí Svatojánského výletu.

Hannah Arendt's authoritative and stunning report on the trial of German Nazi SS leader Adolf Eichmann first appeared as a series of articles in the New Yorker in 1963. A major journalistic triumph by an intellectual of singular influence, Eichmann in Jerusalem is as shocking as it is informative - a meticulous and unflinching look at one of the most unsettling (and unsettled) issues of the twentieth century.

Pokus o filosofickou autobiografii představuje výběr z prací disidenta, překladatele a diplomata Martina Palouše z let 1978–2022, mapující jeho cestu světem filozofie. Od „podzemních“ počátků spojených se semináři Jana Patočky a komunitou kolem Zdeňka Neubauera a Václava a Ivana M. Havla, přes politickou a diplomatickou angažovanost po sametové revoluci, kdy byl velvyslancem ČR v USA a později v OSN, až po akademickou sféru, kde od roku 2012 působil jako ředitel Programu Václava Havla pro lidská práva a demokracii na Floridské mezinárodní univerzitě v Miami. Kniha obsahuje unikátní fotografie, které doplňují významné životopisné momenty. Autor se zamýšlí nad svou životní fází, kdy lidé bilancují a ohlížejí se. Po dlouhém váhání se rozhodl přispět k tomuto žánru, přičemž vychází z klíčového vlivu filozofie na svůj život a myšlení. Nabízí tak stopy svého myšlení a příspěvky do filozofického dialogu, který probíhá v jeho okolí, obohacené o dopisy, záznamy přednášek a rozhovory.

Tato kniha vznikla v návaznosti na projekt konference Program Václava Havla pro lidská práva a diplomacii na Floridské mezinárodní univerzitě ve spolupráci s českou neziskovou organizací Post Bellum a Knihovnou Václava Havla. Jejím základním tématem je paměť, lidská schopnost podržet v mysli a znovu zpřítomnit minulé události, ať už měly své místo v životě individuálním, či se týkaly zkušeností učiněných kolektivně, v rámci národního společenství, jehož je životní příběh každého z nás součástí. Dvakrát (na jaře a na podzim 2017) jsme pozvali skupinu lidí zabývajících se tímto tématem buď „teoreticky“, to jest jako předmětem obecné úvahy v rámci svých společenskovědních oborů, nebo střetávajících se s ním ve svém praktickém životě, v rámci historické zkušenosti svého národa, v tomto případě kubánského, a vybídli jsme je ke společné diskusi.

Sborník příležitostných textů k poctě Jana Patočky při příležitosti výročí jeho narození a úmrtí a výročí Charty 77 v roce 2017. Příspěvky jsou životopisné i odborné. Některé jsou reedicí, jiné vznikly nově na popud editorů sborníku. Přispěli i pracovníci katedry filozofie Filozofické fakulty Ostravské univerzity. Sborník chce zdůraznit nadčasovost a univerzalitu odkazu Jana Patočky i Charty 77.

Filozoficko-sociologická studie o podstatě politiky, politického řádu a ideologie z pera britského filozofa a sociologa konzervativní myšlenkové orientace. Levy rozvíjí zejména podněty Maxe Schelera, Nicolaie Hartmanna a Erica Voegelina. Kniha čtenáře uvádí do tematiky i u nás dnes diskutované, jako je například vztah politiky a pravdy, ideologické a "nepolitické" politiky apod. Jde o jednu z prvních knih tohoto typu u nás vůbec. Bezvýhradně o ní platí, že úsilí vynaložené na její studium se vrací v hlubším porozumění politickým dramatům moderního světa. Přeložily Libuše Měkutová a Jana Ogrocká. Studie obhajuje tvořivou a nezastupitelnou roli politiky v životě člověka.

Výbor z esejů „euroamerického“ autora, jehož pozornosti se těší ta filozofie, která je výslovně zaměřena na politickou dimenzi člověka, neboť řád či chaos vládnoucí v politické sféře je přesným odrazem řádu či chaosu v lidských duších. Voegelin považuje zlo pustošící v tomto století svět za důsledek pádu evropského ducha, úpadku filozofie a myšlení vůbec, který vedl i k zatemnění jeho skutečných příčin. Obnovu myšlení proto pokládá za první předpoklad nápravy.