Zdeněk Kožmín Books

Excelentní, netradičně pojatá monografie jednoho z našich nejlepších básníků. Autor, blízký básníkův přítel, se vědomě vzdává přísně vědecké objektivity a s neobvyklým zaujetím mapuje lidské i básnické osudy Jana Skácela. Hledá a nachází v jeho díle motivy procházející všemi sbírkami, pomocí interpretace jeho básní ukazuje tyto nitky také čtenářům. Knihu doplňují dosud nepublikované fotografie z archivu básníkovy ženy.

Známý brněnský literární historik a kritik uspořádal své práce v této knize do šesti oddílů: první tři zahrnují léta šedesátá, druhé tři léta devadesátá. Na stránkách Kožmínovy knihy se setkáváme s desítkami českých i světových autorů, sledujeme jemné analýzy a interpretace literárních děl z oblasti poezie i prózy a oceňujeme autorovo originální teoretické myšlení.

Česká poezie od 40. let do současnosti. Pokus o výklad české lyriky více než padesáti posledních let, a to způsobem, jenž sice přihlíží k základní faktografii daného období, ale v žádném případě se jí nehodlá obětovat. Každý fakt tu chce být zhodnocen výkladem jednotlivých epoch, osobností i básnických knížek. Autoři se snaží neztratit ze zřetele, že poezie není jenom faktem, ale též aktem, k němuž se nedá dostat zvnějšku (obecnými danostmi doby, ideovou směrnicí či psychologií autora), ale pouze přijetím účasti, tj. čtením a jeho reflexí. Kniha o novodobých osudech české poezie tak chce do jednoho spojit několikeré: tři donedávna roztržené součásti české literatury, hledisko literární historie a interpretace, básnické texty a jejich časové kontexty.

Práce Zvětšeniny ze stylu bratří Čapků (1989) si už v úvodu klade jako jeden z úkolů přihlížet také k filozofické problematice díla obou Čapků jako k součásti sestupu do skrytých vrstev díla, do jeho textové sémantiky: „Bylo by zbytečné vytyčovat umělé přehrady mezi filozofickým, literárněvědným a ligvistickým aspektem stylové problematiky – a v případě bratří Čapků by to bylo nežádoucí už i proto, že sami byli v těchto oblastech dobře obeznalí a namnoze také zřetele k nim spoluutvářely jejich styl.“ V závěru svých analýz K. konstatuje existenci dvojí stylové modelace: variační, převažující u Josefa Čapka, a transformační, příznačnou pro Karla Čapka. Variační modelace nabízí nuancovat, a tím prohlubovat intenzitu průzkumu vytyčeného úseku světa. Transformační modelace umožňuje odkrývat stále nové vazby se skutečností vždy v jiném bodě a jiným způsobem. „Neznamená to, že by variační modelace byla méně objevná než modelace transformační. Každá má svou vlastní dynamiku, každá je nesena osobnostním rytmem svého autora, každá byla rozvinuta vrcholným uměleckým výkonem.“ Za rozhodující K. považuje intenzitu tvůrčího zápasu o skutečnost.

Kožmínovým se podařilo odkrýt řadu podstatných detailů v Komenského postupech při zpracování témat a v jejich myšlenkovém pozadí. Čtenář má nevšední možnost nahlédnout jednak do literární dílny Komenského, jednak i hlouběji do jeho osobnosti, a zejména do jeho dynamických vztahů k člověku a ke všemu, co člověka dělá člověkem. M. Steiner

Publikace vznikala v době autorova působení na Gymnáziu v Zastávce u Brna. Je založena na netradičním - tvůrčím a spontánním přístupu k stylistickým cvičením.

První svazek deníkových zápisků (druhý svazek vyšel pod názvem Obtisky v nakladatelství Host v roce 1998), v nichž dochází na soukromé reflexe, pozorování okolí, vzpomínky, ale i na otázky spjaté s literaturou a porozuměním literárnímu dílu.

This is the first novel by the author of Immortality, which won The Independent Award for Foreign Fiction in 1991. Milan Kundera is also the author of The Book of Laughter and Fogetting.

Interpretace textu básníka Oldřicha Mikuláška Vyvolávač. Jedná se o soubor pěti studií, jakýmsi interpretačním symposion nad Mikuláškovým Vyvolavačem, který je doplněn úvodem a přehledem literatury vztahující se k básníkovi i k interpretaci textu. Editor: Jiří Trávníček.

Bubáčci, stejně jako dříve vydané výbory Struktury a Obtisky, představují osobitou koláž Kožmínova soukromého, akademického i kulturního života, avšak objevuje se v nich i řada pronikavých filozofických reflexí, aforismů, komentářů k literárním dílům, filozofickým textům apod. Vydáním Bubáčků (název je aluzí Skácelovy básně) bude dovršen nejen původní autorský záměr, ale kniha zároveň přispěje k hlubšímu poznání Kožmínovy mimořádné vědecké i lidské osobnosti. Edičně připravil Jan Tlustý z Ústavu české literatury FF MU v Brně.

Deníkové záznamy brněnského literárního vědce a kritika z let 1990–1997 navazující na předchozí „naddeník“ Struktury.

Práce nechce být návodem, jak "snadno a rychle" provést rozbor básně. Spíš ukazuje, že za básní se musí člověk vydat s vědomím, že se k ní bude blížit různými oklikami, že její krajina je velmi členitá, že z různých bodů jsou různé výhledy, že putování světem básně bude vzrušující a překvapivé. V prvé části se autor pokusil naznačit svůj způsob interpretace a situovat ho do existujících výkladů lyriky. Druhá část přináší interpretace třinácti básní české lyriky XX. století - počínaje Petrem Bezručem a konče Zdenou Zábranskou. Ve třetí části autor zužitkoval zkušenosti z pedagogické práce a pokusil se ukázat, jakými cestami lze ve škole pronikat k pochopení básní.