Terezie Zemánková Books

Česko-anglický katalog Pavla Formana k výstavě představuje jeho malířskou tvorbu z let 2004–2018. Ostravské publikum má jedinečnou příležitost seznámit se s téměř čtyřiceti plátny, která reflektují Formanovu kariéru při příležitosti jeho 40. narozenin. Tvorba z let 2004–2008 se vyznačuje kompaktní kresebnou linií a přímou sdělností, zahrnující široký motivický rejstřík, od ikonických figur globálního šoubyznysu po postavy z českého a světového politického kontextu. V letech 2009–2012 Forman pracuje s vizuální matérií, která se neprezentuje jako ušlechtilá, ale spíše jako experimentální. Jeho kolaborativní projekty, jako Stencloform, 2017, a další, ukazují jeho schopnost reinterpretovat a remixovat existující díla, včetně rodinného archivu. V letech 2012–2018 se jeho „komiksoví“ hrdinové transformují do bizarních bytostí, které se snaží uhodnout ontologické hádanky. V posledních pěti letech se vedle sebe objevují postavy, které reflektují proměny času a identity. Formanova díla tak vytvářejí komplexní prostorovou koláž, která spojuje osobní a kolektivní narativy. (kurátor Tomáš Koudela)

Anna Zemánková (1908–1986) patří k těm osobitým tvůrcům, jejichž dílo nelze spoutat jednoznačnou charakteristikou. Z mnoha důvodů bývá její tvorba zařazována k art brut, v jehož kontextu patří k těm nejtajemnějším a nejmagičtějším. Její práce, velmi ceněné také v mezinárodním kontextu, působí jako herbář fantastické mimozemské fauny a flory či jako zcela svébytný imaginární svět, který vytvářela pomocí stále nově objevovaných a mnohdy překvapivých výtvarných technik. Tato mimořádná publikace přináší reprezentativní výběr z jejích kreseb, koláží, objektů a asambláží a doprovází ji texty znalců a badatelů, kteří obdivují její umění a každý po svém hledají cestu, jak porozumět niternému tajemství její tvorby. Spolu s nimi můžete otevřít pomyslné dveře k cestě bez hranic, ke svého druhu iniciačnímu zážitku.

Sophistica Gallery, Praha vydala rozsáhlou dvojjazyčnou monografii Olga Karlíková 1923 – 2004: Naslouchání / Listening, v níž představuje poprvé v celé komplexnosti mnohostranné životní dílo dlouho opomíjené umělkyně – malířky, kreslířky, grafičky, textilní výtvarnice a signatářky Charty 77. Autorka je nejvíce známá svými kresebnými a obrazovými záznamy ptačích zpěvů. Celé dílo Olgy Karlíkové je obráceno k přírodě, k niternému naslouchání přírodním jevům, v knize rozčleněné do oddílů Země, Voda, Prostor, Zpěvy s fotografiemi Ondřeje Poláka. Po úvodním textu Terezie Zemánkové věnovanému životnímu příběhu a přehledu tvorby Olgy Karlíkové následují další odborné studie; o textilu píše Johana Lomová, o ilustrační tvorbě Anežka Šimková, o autorčiných ptačích zpěvech z pohledu muzikologa Pavel Klusák. Knihu obohacuje esej Václava Cílka a rozhovor Marcely Pánkové s autorkou z devadesátých let. Přílohu knihy tvoří Ptačí a žabí abeceda s kresebnými záznamy Olgy Karlíkové doprovázené odbornými komentáři Víta Zavadila a vložené CD se zvukovými nahrávkami. Seznamy výstav a vyobrazení, bibliografie a vevázané ukázky svitků s ptačími zpěvy doplňují bohatou strukturu knihy, odpovídající edičnímu záměru vytvořit objevnou a živou odbornou publikaci jako poctu Olze Karlíkové. Publikace vydaná u příležitosti stejnojmenné výstavy v Museu Kampa, Praha, 8. září - 8. listopadu 2020.

Na současné výtvarné scéně lze najít jen málo autorů, kteří zůstávají věrní jednomu a navíc tak tradičnímu námětu – portrétu, jak to již přes dvacet let činí Ivana Štenclová. Dokázala jej formálně rozvinout do překvapující šíře a dodat mu nečekané niterné obsahy, na jejichž pozadí je mimo jiné možné rekonstruovat klíčové momenty jejího života. Malířka ve svém díle zkoumá jemné nuance vztahů a díky nim dokáže vystavět strhující příběhy, jež se svou intimitou a existenciální naléhavostí dotýkají každého z nás. K vyjádření emocí využívá vedle kreslířské bravury také invenční technologické postupy a materiálové experimenty. A jsou to právě vynalézavost, originalita i neobyčejná schopnost empatie, díky nimž můžeme Ivanu Štenclovou označit za zcela výjimečnou umělkyni v domácím i zahraničním kontextu.

„Krutoněžné“ foto-autoportréty Petry Šimkové vznikají jako forma jejího intimního deníku, kdy řečí těla výmluvně zobrazuje své pocity, touhy a předtuchy. Vlastní akty snímané dlouhou expozicí následně metodou digitální fotomontáže kombinuje s fotografiemi přírodních struktur a městských prostorů, které pořídila na dvou pro ni osudových místech – na tropickém ostrově Bali a v Praze. Estetiku i dynamiku jejích foto-obrazů zásadně ovlivňuje techno, jež pro ni znamená mnohem víc než pouhou hudební inspiraci.